Alfa a omega-1.Kapitola 3/3

11. listopadu 2015 v 16:31 | Patricia Briggs |  Alfa a Omega 1 Štvanice
Podal jí bagetu plněnou borůvkami. Sedla si naproti němu a ukousla si.
Spokojeně kývl, pak pokračoval: "U obou to očividně byla láska na první pohled. Musel za tím být vzhled, protože ani jeden nerozuměl jazyku toho druhého. Vedlo se jim dobře, dokud neotěhotněla. Ploskohlaví znali spoustu bylin a jejich svět byl plný zvláštních a úžasných věcí, které Evropané už dávno zavrhli. Matčin otec ovládal magii, a když mu řekla, že potřebuje zůstat v lidské podobě, dokud se nenarodím, pomohl jí. A tak každý měsíc, když se můj otec a bratr vydali za úplňku na lov, zůstala člověkem. A každý měsíc byla slabší a slabší. Otec se hádal jak s ní, tak s jejím otcem, protože se bál, že ji to zabije."
"Proč to udělala?" zeptala se Anna.
Charles se na ni zamračil. "Jak dlouho jsi vlkodlakem?"
"V srpnu tomu byly tři roky."
"Vlkodlačky nemohou mít děti," řekl. "Proměna je pro plod příliš těžká. Ve třetím nebo čtvrtém měsíci potratí."
Anna na něj zírala. To jí nikdo neřekl.
"Jsi v pořádku?"
Nevěděla, jak odpovědět. Ne že by zrovna plánovala mít děti - obzvláště s ohledem na to, jak divný byl v posledních letech její život. Ale ani neplánovala nemít je.
"Měli ti to vysvětlit, než ses pro proměnu rozhodla," řekl jí.

Zasmála se. "Nikdo mi nic nevysvětlil. Ne, to je v pořádku. Prosím, povězte mi zbytek."
Upřel na ni dlouhý pohled, pak zvláštně ponuře kývl. "I přes protesty mého otce se proměně bránila, dokud jsem se nenarodil. Magie, která jí pomohla volání měsíce vzdorovat, ji ale tak oslabila, že zemřela. Já se jako vlkodlak narodil, nepodstoupil jsem proměnu jako ostatní. Díky tomu mám v rukávu pár triků navíc - třeba právě rychlou proměnu."
"Taky bych to chtěla umět," řekla procítěně.
"I tak to bolí," dodal.
Hrála si s bagetou. "Budete pátrat po Alanu Frazierovi?"
Stiskl rty. "Ne. Víme, kde ten chlapec je."
Něco v jeho hlase jí napovědělo. "Je mrtvý?"
Kývl. "Jeho smrt vyšetřují a určitě zjistí, kdo za ni nese odpovědnost. Proměnili ho proti jeho vůli a dívku, která byla s ním, zabili. Viník za to zaplatí."
Chystala se ho dál ptát, v tu chvíli se ale dveře jejího bytu rozlétly tak prudce, že narazily do stěny. Stál v nich Justin.
Tak se soustředila na Charlese, že neslyšela Justina jít nahoru po schodech. Po Kařině odchodu zapomněla zamknout. Ne že by jí to pomohlo. Justin měl klíč.
Nemohla si pomoct a přikrčila se, když vešel dovnitř, jako by mu to tam patřilo. "Výplata," řekl. "Dlužíš nám peníze." Podíval se na Charlese. "Je načase, abys vypadl. Tady slečna a já spolu máme nějaké jednání."
Anna nedokázala uvěřit tomu, jak se Justin do Charlese pustil, když byl Cornick tak dominantní. Podívala se na něj a zjistila, proč to Justin udělal.
Charles si nervózně pohrával s talířem, klopil oči a veškerá síla jeho osobnosti byla ta tam, schovaná z dohledu.
"Nemyslím si, že bych měl jít," zamumlal a dál hleděl dolů. "Mohla by potřebovat moji pomoc."
Justin ohrnul ret. "Kde jsi ho sebrala, mrcho? Počkej, až povím Leovi, že jsi našla zaběhnutého čokla a neřekla mu o tom." Prošel místností a chytil ji za vlasy. Vytáhl ji na nohy, smýknul s ní ke stěně a strčil do ní bokem v gestu, které bylo zároveň sexuální i násilnické. Přiblížil svůj obličej k jejímu. "Jen počkej. Možná mi dovolí znovu tě potrestat. To by se mi líbilo."
Vzpomněla si na to, jak ji ztrestal posledně, a nedokázala skrýt svoji reakci. Líbilo se mu to, a jak se k ní tiskl, nemohlo jí uniknout, jak na ni reaguje.
"Nemyslím si, že je to ona, koho čeká trest," řekl Charles tiše. Něco v Anně se uvolnilo. Nedovolí, aby jí Justin ublížil.
Nedokázala říct, proč si tím je jistá - na vlastní kůži se totiž přesvědčila o tom, že i když jí vlk neublíží, neznamená to, že ji ochrání před někým jiným.

"Nedovolil jsem ti promluvit," zavrčel Justin, prudce otočil hlavu a zamračil se na Charlese. "S tebou si to vyřídím, až tady skončím."
Nohy Charlesovy židle ostře zaskřípaly o zem, když vstal. Anna slyšela, jak si lehce oprášil ruce.
"Myslím, že už jsi skončil," řekl úplně jiným hlasem. "Pusť ji."
Moc jeho slov jí pronikla až do morku kostí a zahřála ji v žaludku, který měla ledově stažený strachem. Justin si ji rád bral proti její vůli, ale ještě raději jí ubližoval. Vzdorovala mu, dokud si neuvědomila, že to miluje ještě víc - a přeprat ho nemohla. Byl silnější, rychlejší - a když se jí jednou podařilo vytrhnout se mu, podržel mu ji zbytek smečky.
Po Charlesově rozkazu ji ale Justin pustil tak rychle, až klopýtla. Nezpomalilo ji to ale a rychle se rozběhla pryč - do kuchyně, která jí nabídla zbraně. Popadla mramorový váleček po babičce a ostražitě ho před sebe zvedla.
Justin k ní stál zády, Charles však její zbraň uviděl a jeho oči se na ni krátce usmály, než obrátil pozornost k protivníkovi.
"Kdo, k čertu, jsi?" vyštěkl Justin, ale Anna slyšela strach, který maskoval zlostí.

"Mohl bych se zeptat na totéž," řekl Charles. "Mám seznam všech vlkodlaků v chicagských smečkách, ale tvoje jméno na něm není. Ale to je jen jedna z věcí, kvůli kterým jsem tady. Vrať se domů a pověz Leovi, že si s ním přijel promluvit Charles Cornick. Dnes večer v sedm hodin se s ním sejdu u něj doma. Může si s sebou vzít šest nejvýše postavených vlků a svoji družku, zbytek smečky se ale bude držet zpátky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama