Alfa a omega 2.Kapitola 2/2

11. listopadu 2015 v 16:39 | Patricia Briggs |  Alfa a Omega 1 Štvanice
Nechal ji objednat si, pak objednávku zdvojnásobil a přidal ještě několik chodů.

Zatímco čekali na jídlo, vytáhl z vnitřní kapsy bundy omšelý notýsek v kožených deskách, rozepnul tři kroužky, které ho držely pohromadě, vytáhl několik papírů a podal jí je spolu s perem.

"Chci, abys sepsala jména všech členů smečky. Pomohlo by, kdybys je seřadila od nejvíce po nejméně dominantního."

Zkusila to. Neznala příjmení všech - a protože všichni stáli nad ní, nevěnovala nijak zvláštní pozornost jejich hierarchii.

Podmračeně mu papír a pero vrátila. "Určitě jsem na někoho zapomněla, a kromě prvních čtyř nebo pěti se můžu mýlit i v posloupnosti."

Položil stránky na stůl, vytáhl pár popsaných papírů a pustil se do srovnávání a odškrtávání jmen na seznamech. Anna se i se židlí přesunula na opačnou stranu stolu, aby viděla, co dělá.

Vzal svůj seznam a položil ho před ni. "Tihle lidé by měli být ve vaší smečce. Zatrhl jsem jména, která na tvém seznamu nejsou."

Prohlédla si je, vzala do ruky pero a jedno odškrtla. "Ten tu pořád je, jenom jsem na něj zapomněla. A tenhle taky."
Vzal si papír zpátky. "Všechny ženy jsou pryč. A taky starší vlci. Ne staří. Nezůstal tu ale žádný vlk starší než Leo. A schází i několik mladších vlků." Poklepal prstem na dvě jména. "Tihle bylimladí. Paul Lebshak byl vlkodlak jenom čtyři roky. George nebyl o moc starší."

"Znáte všechny vlkodlaky?"
Usmál se. "Znám všechny alfy. Každoročně se scházíme. Znám i většinu prvních a druhých zástupců. Jednou z věcí, které na setkání děláváme, je, že aktualizujeme členství ve smečkách. Alfové mají maroka informovat o úmrtích nebo o nových vlcích. Jen kvůli záznamům. Kdyby otec věděl, že zmizelo tolik vlků, vyšetřoval by to. Leo přišel o třetinu členů smečky - a docela dobře se mu je podařilo nahradit." Vrátil jí seznam, který napsala - velká část jmen včetně jejího byla odškrtnuta. "Tihle jsou všichni noví. Z toho, co jsi mi řekla, se zdá, že všichni byli proměněni proti své vůli. Náhodné oběti útoků přežijí velmi zřídka. Leo musel během posledních
několika let zabít spoustu lidí, aby zachoval velikost smečky. Přinejmenším několik stovek. Dost na to, aby to upoutalo pozornost úřadů. Kolik z těch lidí bylo proměněno po tobě?"
"Žádný. Jediný nový vlk byl ten chudák kluk." Poklepala perem na papír. "Jestli nezanechali těla a rozšířili loviště, mohli v Chicagu a okolí během několika let zmizení stovky lidí zamaskovat."
Opřel se, zavřel oči a zavrtěl hlavou. "Nemám paměť na data. S většinou pohřešovaných jsem se nikdy nesetkal a nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl Leova starého zástupce, vím jen, že to bylo během posledních deseti let. Takže ať už se stalo cokoli, došlo k tomu až poté."
"Co se vlastně stalo?"
"Něco Lea přimělo zabít všechny ženy ve smečce kromě Isabelle - a většinu starších vlků. Ti by protestovali, kdyby začal jen tak napadat nevinné lidi nebo přestal učit mladé vlky jejich právům a povinnostem. Dokážu pochopit, proč zabil je - ale proč ženy? A proč se o tom otci nezmínil druhý chicagský alfa?"
"Možná o tom nevěděl. Leo s Jaimiem se od sebe drží co nejdál, naše smečka na cizí území vůbec nesmí. Loop je neutrální zóna, ale dál na sever bez výslovného svolení Lea nesmíme."
"Opravdu? Zajímavé. Neslyšela jsi, proč spolu nevychází?"
Pokrčila rameny. Slyšela spoustu drbů. "Někdo říkal, že se Jaimie odmítl vyspat s Isabelle. Někdo jiný tvrdil, že spolu měli románek, on se s ní rozešel a ji to urazilo. Anebo že se s ní rozejít odmítl a Leo zakročil. Podle jiných spolu Jaimie a Leo nevycházeli nikdy. Nevím."
Zadívala se na křížky u mladších vlků ve smečce a najednou se zasmála.
"Co?"
"Je to hloupost," řekla a zavrtěla hlavou.
"Pověz mi to."
Tváře jí zahanbeně zrudly. "Dobrá. Hledal jste něco, co by měli všichni mladší vlci společného. Jen mě napadlo, že kdyby chtěl někdo sestavit seznam nejkrásnějších chlapů ve smečce, byli by to tihle."
Oba je zaskočil záblesk majetnické žárlivosti, kterou se před ní ani nesnažil zakrýt.
Bylo asi jen dobře, že v tu chvíli vešel dovnitř číšník s prvním chodem.
Anna se chystala přesunout svoji židli zpátky, ale číšník postavil tác na stůl, židli jí vzal, usadil ji a pak se vrátil k servírování.
"A jak jste se měl, pane?" zeptal se číšník Charlese. "Pořád jste to nevzdal a nepřestěhoval se do civilizace?"
"Civilizace se dalece přeceňuje," odpověděl Charles, vrátil papíry do notýsku a zavřel ho. "Dokud sem budu moct jednou nebo dvakrát za rok zajít a najíst se, jsem spokojený."
Číšník naoko smutně potřásl hlavou. "Hory jsou krásné, ale ne tak krásné jako naše městské panorama. Jednou v noci vás vezmu do města a už nikdy odsud nebudete chtít odejít."
"Phillipe!" Do místnosti vstoupila vrásčitá žena. "Ty se tady vybavuješ s panem Cornickem a naši hosté zatím hladoví."
Číšník se zakřenil a mrkl na Annu. Políbil ženu na tvář a vyklouzl ze dveří.
Žena skryla úsměv a zavrtěla hlavou. "Ten nezbeda. Pořád se jen vybavuje. Potřebuje dobrou manželku, která by ho postavila do latě. Já už jsem na to příliš stará." Rozhodila rukama a následovala syna ven.Během dalších dvaceti minut se u nich vystřídal zástup číšníků a číšnic, kteří vypadali, jako by spolu všichni byli spřízněni. Nosili jídlo na podnosech a nikdo se nepozastavil nad tím, že toho dva lidé dokáží tolik sníst.

Anna ale ano.
Charles si naložil na talíř, pak pohlédl na její a řekl: "Měla jsi mi říct, že nemáš ráda jehněčí." Podívala se na svůj talíř. "Mám."
Zamračil se, vzal naběračku a přidal jí na horu jídla, kterou už měla na talíři, ještě trochu. "Měla bys víc jíst. Mnohem víc. Proměna vyžaduje spoustu energie. Jako vlkodlak musíš jíst víc, aby sis udržela váhu."
Po vzájemné dohodě se Charles při hovoru omezil na všední věci. Mluvili spolu o Chicagu a o životě ve městě. Nabrala si trochu rýže a on na ni hleděl, dokud si nepřidala. Vyprávěl jí o Montaně. Zjistila, že je výmluvný, a nejlepší způsob, jak ho umlčet, bylo zeptat se na něco osobního. Napadlo ji, že to není tím, že by o sobě nechtěl mluvit, ale prostě se nepovažoval za zajímavého.
Dveře se otevřely naposledy a dovnitř vešla asi čtrnáctiletá dívka se zákuskem.
"Neměla bys být ve škole?" zeptal se Charles.
Povzdychla si. "Prázdniny. Všichni ostatní lenoší. Já? Musím pracovat v restauraci. Je to na nic."

"Chápu," řekl. "Možná bys měla zavolat na sociálku a postěžovat si, že tě týrají."

Usmála se. "To by tátu vytočilo. Jsem v pokušení to udělat, jenom abych viděla, jak se bude tvářit. Kdybych mu řekla, že to byl váš nápad, myslíte, že by se rozzlobil na vás místo na mě?" Nakrčila nos. "Asi ne."
"Pověz matce, že jídlo bylo dokonalé."
Opřela si prázdný podnos o bok a vycouvala ze dveří. "Povím jí to, ale už mi řekla, že nebylo. Jehněčí bylo trochu šlachovité, ale lepší nesehnala."
"Hádám, že sem chodíte často," řekla Anna a s pramalým nadšením se vrtala v obrovském kusu baklavy. Ne že by měla něco proti baklavě - ale právě spořádala týdenní porci jídla.
"Až příliš často," řekl. Všimla si, že on žádné problémy s dalším chodem nemá. "Máme tu nějaké obchodní zájmy, takže sem jezdím tak třikrát čtyřikrát do roka. Majitelem restaurace je vlk, jeden z Jaimieho lidí. Někdy mi připadá pohodlné mluvit o obchodech tady."
"Myslela jsem, že jste otcův zabiják," řekla zaujatě. "To zabíjíte vlky třikrát, čtyřikrát do roka?"
Hlasitě se zasmál. Znělo to drsně, jako by se nesmál často - ale měl by, protože mu to slušelo. Tak moc, že strčila do úst sousto baklavy, se kterým si hrála, a pak musela přijít na to, jak ho polknout, protože jí žaludek dával jasně najevo, že už další jídlo nepotřebuje.
"Ne, mám i jiné povinnosti. Starám se o obchodní zájmy otcovy smečky. Jsem dobrý v obou věcech," řekl bez známky skromnosti.
"To se vsadím." Byla si jistá, že je dobrý ve všem, co dělá. "Nechala bych vás investovat svoje úspory. Myslím, že zrovna teď mám na účtu dvacet dva dolarů a devadesát sedm centů."
Zamračil se na ni a jeho pobavení zmizelo.
"To byl vtip," vysvětlila.
Ignoroval ji. "Většina alfů žádá od svých vlků deset procent příjmů pro dobro smečky, zvlášť když je nová. Peníze slouží třeba k zajištění bezpečného domu a místa, kde by se smečka mohla proběhnout. Ale jakmile se usídlí, potřeba peněz se zmenší. Otcova smečka existuje už hodně dlouho - žádné poplatky nevybíráme, protože vlastníme zemi, na které bydlíme, a máme investice do budoucna. Leo tu žije už třicet let: měl dost času na to smečku dobře zajistit. Ještě nikdy jsem neslyšel, že by vyžadovala od členů čtyřicet procent příjmů - což mě vede k závěru, že Leova smečka má finanční problémy. Mladíka, kvůli kterému jsi volala otci, prodal spolu s několika dalšími někomu, kdo na nich testoval drogy, co by působily na nás stejně jako na člověka. Musel zabít spoustu lidí, aby získal jednoho vlkodlaka."
Zvážila důsledky. "Kdo ty drogy chtěl?"jídlo nepotřebuje.

"Ne, mám i jiné povinnosti. Starám se o obchodní zájmy otcovy smečky. Jsem dobrý v obou věcech," řekl bez známky skromnosti.
"To se vsadím." Byla si jistá, že je dobrý ve všem, co dělá. "Nechala bych vás investovat svoje úspory. Myslím, že zrovna teď mám na účtu dvacet dva dolarů a devadesát sedm centů."
Zamračil se na ni a jeho pobavení zmizelo.
"To byl vtip," vysvětlila.
Ignoroval ji. "Většina alfů žádá od svých vlků deset procent příjmů pro dobro smečky, zvlášť když je nová. Peníze slouží třeba k zajištění bezpečného domu a místa, kde by se smečka mohla proběhnout. Ale jakmile se usídlí, potřeba peněz se zmenší. Otcova smečka existuje už hodně dlouho - žádné poplatky nevybíráme, protože vlastníme zemi, na které bydlíme, a máme investice do budoucna. Leo tu žije už třicet let: měl dost času na to smečku dobře zajistit. Ještě nikdy jsem neslyšel, že by vyžadovala od členů čtyřicet procent příjmů - což mě vede k závěru, že Leova smečka má finanční problémy. Mladíka, kvůli kterému jsi volala otci, prodal spolu s několika dalšími někomu, kdo na nich testoval drogy, co by působily na nás stejně jako na člověka. Musel zabít spoustu lidí, aby získal jednoho vlkodlaka."
Zvážila důsledky. "Kdo ty drogy chtěl?"
"To je jedna z otázek, kterou hodlám dneska večer položit Leovi."
"Tak proč neprodal mě?"
Opřel se. "Možná se klient objevil až po tom, co tě přijal do smečky. Ale myslím, že jde o víc. Od chvíle, kdy ses stala součástí smečky, už žádného člena nezabili a nikdo nezmizel."
Nebyla to otázka, přesto odpověděla: "Ne."
"Myslím, že klíčem k Leovu tajemství jsi ty."
Nedokázala potlačit znechucené odfrknutí. "Já? Leo potřeboval novou rohožku?"
Nečekaně se zprudka předklonil, převrátil židli a zvedl ji na nohy. Myslela si, že už si na rychlost a sílu vlků zvykla, ale on ji připravil o dech.
Stála šokovaně a nehybně, on ji obešel, zastavil se před ní a políbil ji. Byl to dlouhý, temný, hluboký polibek, který ji připravil o dech z úplně jiného důvodu.
"Jsi skoro jedinečná," řekl jí. "Leo tě našel a rozhodl se, že tě potřebuje. Poštval na tebe Justina, protože ostatní vlci by poznali, co jsi. Poslal na tebe napůl šíleného vlka, protože žádný jiný by tě nedokázal napadnout."
Ublíženě ucukla. Lhal. Znělo to, jako by říkal pravdu, ale nebyla nic výjimečného. Nebyla nic. Už dva roky ne. V jeho společnosti se cítila jedinečná, ale věděla, že není.
Ruce, kterými ji vzal za ramena, byly tvrdé a nedalo se jim odolat. "Povím ti něco o vlcích omega, Anno. Podívej se na mě."
Mrkáním zahnala slzy, a protože nedokázala povelu odolat, zvedla k němu oči a zamračila se.
"Jsou neuvěřitelně vzácní." Trochu s ní zatřásl. "Neustále pracuju s čísly a procenty, Anno. Nejspíš nedokážu přesně spočítat pravděpodobnost jejich objevení, ale můžu ti říct, že je téměř nemožné, že by si tě Justin vybral náhodou. Žádný vlkodlak, který by se řídil jen instinkty, by nenapadl omegu. A připadá mi, že Justin se skoro ničím jiným neřídí."
"Proč ne? Proč by mě nenapadl? A co je omega?"
Očividně to byla správná otázka, protože Charles se zklidnil a jeho rozrušení polevilo. "Ty jsi omega, Anno. Vsadím se, že když vejdeš do místnosti, lidi k tobě zamíří. Vsadím se, že úplní cizinci ti vykládají věci, které by neřekli vlastní matce."
Nevěřícně na něj pohlédla. "Viděl jste Justina. Připadal vám klidný?"
"Viděl jsem Justina," souhlasil pomalu. "A myslím, že v kterékoli jiné smečce by ho krátce po proměně zabili, protože se nedokáže ovládat. Nevím, proč ještě žije. Ale myslím, že díky tobě je schopen ovládat svého vlka - a za to tě nenávidí. Neměla bys stát ve smečce na posledním místě." Přesunul ruce z jejích ramen dolů a vzal ji za ruce. Zvláštní bylo, že jí to připadalo intimnější než předchozí polibek.Omega vlk je něco jako indiánský šaman, stojí mimo hierarchii smečky. Museli tě naučit klopit oči, že? Pro submisivní vlky je to přirozená věc. Do tebe to museli vtlouct. Přinášíš mír všem okolo, Anno," řekl důrazně a hleděl jí přitom do očí. "Vlkodlak, obzvláště dominantní, je neustále krůček od násilí. Po tom, co jsem hodiny trčel se stovkami lidí v letadle, jsem na letišti toužil někoho roztrhat stejně, jako závislák touží po další dávce. Ale když jsi ke mně přistoupila, vztek i hlad zmizely."

Stiskl jí ruce. "Jsi dar, Anno. Omega ve smečce znamená, že více vlků přežije proměnu z člověka ve vlka, protože se ve tvé společnosti dokáží snadněji ovládnout. Znamená to, že méně vlků zemře v hloupých bojích o dominanci, protože omega přináší klid všem okolo. S omegou ve smečce umírá méně vlků předčasně."
Jeho tvrzení mělo chybu. "A co dneska ráno, kdy jste se tak zlobil, že jste se skoro proměnil?"
Jeho tváří prokmitla emoce, kterou nedokázala rozluštit, protože ho dost dobře neznala, věděla ale, že byla silná.
Když promluvil, znělo to namáhavě, jako by se mu stáhlo hrdlo. "Většina vlkodlaků se zamiluje, ožení a stráví s družkou spoustu času, než ji jejich vlk přijme." Sklopil oči, odvrátil se, odešel na opačnou stranu místnosti a zůstal k ní stát zády.
Bez tepla jeho těla se cítila prochladlá a sama. Vyděšená.
"Někdy se to ale stane jinak," řekl stěně. "Nech to prozatím být, Anno. Už tak toho máš za sebou hodně."
"Už mě unavuje nic nevědět," vyštěkla, protože ji najednou popadla obrovská zlost. "Změnil jste pravidla, podle kterých mám hrát - tak byste mi je zatraceně mohl aspoň prozradit." Vztek pominul stejně rychle, jako přišel, a zanechal ji roztřesenou a se slzami na krajíčku.
Otočil se a v jeho zlatých očích se odrazilo tlumené světlo v místnosti, takže to vypadalo, jako by zářily. "Dobrá. Měla jsi to nechat být, ale chceš slyšet pravdu." Jeho hlas duněl jako hrom, i když nemluvil moc nahlas. "Bratr vlk si tě vybral za družku. I kdybys pro mě nic neznamenala, nikdy bych nedopustil, abys prožila takové utrpení, jaké tě po proměně potkalo. Ale jsi moje a pomyšlení na to, jak jsi trpěla a že s tím nemůžu nic dělat, ve mně vzbudilo vztek, jaký nedokáže lehce uchlácholit ani omega."
No, pomyslela si šokovaně. Věděla, že o ni má zájem, ale předpokládala, že jde o něco letmého. Leo byl jediný vlk s družkou, kterého znala. Nevěděla, jaká jsou pravidla. Co to znamenalo, že se jeho vlk rozhodl, že je jeho družka? Měla na vybranou? Mohl za to, že ji maně vzrušoval, vyvolal v ní pocit, že ho zná už celou věčnost a chce se vedle něj probouzet po zbytek života, i když ho znala jen několik hodin?Kdybys mi to dovolila," řekl, "něžně bych se o tebe ucházel a získal si tvé srdce." Zavřel oči. "Nechtěl jsem tě vylekat."

Měla by se ho bát. Místo toho ji ovládl dokonalý klid, jako by se ocitla v oku hurikánu emocí.
"Nemám ráda sex," řekla mu, protože se jí zdálo, že by to měl za těchto okolností vědět.
Zajíkl se, otevřel oči a jejich jasná barva přešla v lidsky tmavou.
"Nebyla jsem jím nijak nadšená ani před proměnou," řekla prostě. "A po tom, co si ze mě na rok udělali děvku, než to Isabelle zarazila, ho mám ráda ještě míň."
Stiskl rty, ale nic neřekl, proto pokračovala: "A nenechám se k ničemu nutit. Už ne." Vykasala si rukávy košile a ukázala mu dlouhé jizvy na předloktích. Způsobila si je stříbrným nožem, a kdyby ji Isabelle nenašla, byla by zemřela. "Proto Isabelle donutila Lea, aby mě přestal nutit spát s každým, kdo ho nějak potěšil. Našla mě a udržela mě naživu. Potom jsem si koupila pistoli a stříbrné kulky."
Tiše zavrčel, ale byla si docela jistá, že ne na ni.
"Nevyhrožuju ti svojí smrtí. Ale jestli si mě chceš vzít za družku, musíš to vědět - nebudu jako Leo. Nenechám tě spát, s kým se ti zachce. A taky se nenechám k ničemu nutit. Už jsem toho zažila dost. Jestli to ze mě dělá sobce, budiž."
"Sobce?" Vyrazil sípavý výdech, který mohl být napůl smíchem. Znovu zavřel oči a klidně řekl: "Jestli Leo přežije dnešní noc, budu překvapený. Jestli já přežiju tebe, budu překvapený podobně." Podíval se na ni. "A mě už dokáže překvapit jen málo věcí."
Vydal se přes místnost. Cestou zvedl svoji židli a vrátil ji na místo. Zastavil se přímo před ní, něžně se dotkl její vystrčené brady a zasmál se. S úsměvem na rtech jí zastrčil loknu za ucho. "Slibuji, že sex se mnou si užiješ."
Nějak se jí podařilo udržet vzpřímený postoj. Ještě nebyla připravená padnout mu k nohám. "Isabelle říkala, že jsi dobrý milenec."
Znovu se zasmál. "Nemusíš žárlit. Sex s Isabelle pro mě neznamenal o nic víc než příjemné podrbání na břiše a myslím, že pro ni znamenal ještě míň. Žádnému z nás nestál za zopakování." Před dveřmi se ozval tichý zvuk. Vzal ji za ruku. "Je načase jít."
Když podával mladě vypadajícímu muži, který byl cítit vlkem, kreditku, zdvořile pochválil jídlo. Anna vlka neznala, takže musel patřit k druhé chicagské smečce.
"Kam bys chtěl jít teď?" zeptala se, když vyšli na rušný chodník.
Oblékl si bundu a vyhnul se ženě v lodičkách na vysokém podpatku a s koženou aktovkou v ruce. "Někam, kde je míň lidí."Znovu zavřel oči a klidně řekl: "Jestli Leo přežije dnešní noc, budu překvapený. Jestli já přežiju tebe, budu překvapený podobně." Podíval se na ni. "A mě už dokáže překvapit jen málo věcí."

Vydal se přes místnost. Cestou zvedl svoji židli a vrátil ji na místo. Zastavil se přímo před ní, něžně se dotkl její vystrčené brady a zasmál se. S úsměvem na rtech jí zastrčil loknu za ucho. "Slibuji, že sex se mnou si užiješ."
Nějak se jí podařilo udržet vzpřímený postoj. Ještě nebyla připravená padnout mu k nohám. "Isabelle říkala, že jsi dobrý milenec."
Znovu se zasmál. "Nemusíš žárlit. Sex s Isabelle pro mě neznamenal o nic víc než příjemné podrbání na břiše a myslím, že pro ni znamenal ještě míň. Žádnému z nás nestál za zopakování." Před dveřmi se ozval tichý zvuk. Vzal ji za ruku. "Je načase jít."
Když podával mladě vypadajícímu muži, který byl cítit vlkem, kreditku, zdvořile pochválil jídlo. Anna vlka neznala, takže musel patřit k druhé chicagské smečce.
"Kam bys chtěl jít teď?" zeptala se, když vyšli na rušný chodník.
Oblékl si bundu a vyhnul se ženě v lodičkách na vysokém podpatku a s koženou aktovkou v ruce. "Někam, kde je míň lidí."
"Mohli bychom jít do ZOO," navrhla. "V tuhle roční dobu je docela opuštěné, i když mají děti ve škole prázdniny kvůli Díkuvzdání."
Otočil hlavu a chystal se odpovědět, když tu jeho pozornost upoutalo něco v okýnku jednoho z aut. Povalil ji na zem a zalehl ji. Trhl sebou a vzápětí se ozvala hlasitá rána, jako když autu vystřelí z výfuku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama