Alfa a omega 5. Kapitola

14. listopadu 2015 v 9:25 | Patricia Briggs |  Alfa a Omega 1 Štvanice
Chicago, listopad
Anna Lathamová se snažila ztratit v sedadle spolujezdce. Neuvědomovala si, jak moc její sebevědomí záviselo na tom, že má po boku Charlese. Znala ho sotva den a půl, přesto změnil její svět… tedy když zrovna byl s ní.
Bez něj všechno její nově nabyté sebevědomí zmizelo. Jeho posměšný nedostatek jen zdůraznil, jaký je ve skutečnosti zbabělec. Jako by to potřebovala připomínat.
Pohlédla na muže, který s nedbalou lehkostí řídil Charlesovo pronajaté SUV řídkým provozem po ranní špičce po břečkou pokryté výpadovce, jako by se v Chicagu narodil a nepřijel sem jen na návštěvu z divočiny Montany.
Charlesův otec, Bran Cornick, vypadal jako vysokoškolák, ajťák nebo možná student umění. Někdo citlivý, něžný a mladý - ale věděla, že není ani jedno. Byl marok, vlkodlak, kterému se zodpovídali všichni alfové - a nikdo neovládal alfy citlivostí a něžností.
A nebyl ani mladý. Věděla, že Charles je skoro dvě stě let starý, takže jeho otec byl ještě starší.
Upřeně ho studovala koutkem oka, ale až na tvar jeho rukou a očí v něm z Charlese nic neviděla. Charles vypadal jako čistokrevný indián, jakým byla jeho matka, přesto si myslela, že najde nějakou podobu, něco, co by jí řeklo, že marok je stejný muž jako jeho syn.
Rozumově si byla ochotná připustit, že jí Bran Cornick neublíží, že je jiný než ostatní vlci, které znala. Ale její tělo se naučilo vlků bát. Čím dominantnější vlkodlaci byli, tím bylo pravděpodobnější, že jí ublíží. Neexistoval vlk dominantnější než Bran Cornick a nezáleželo na tom, jak neškodně se tvářil.
"Nedovolím, aby se ti něco stalo," řekl, aniž by na ni pohlédl.
Cítila vlastní strach - samozřejmě že ho vnímal taky.
"Já vím," vypravila ze sebe a nenáviděla, že dovolila, aby z ní udělali zbabělce.
Chtěla, ať si myslí, že se bojí postavit vlkům své smečky, protože přispěla ke smrti jejich alfy. Nechtěla, aby zjistil, že se bojí i jeho. Tedy, víceméně.
Usmál se, ale víc neřekl.
Parkoviště za čtyřpodlažním nájemním domem bylo plné cizích aut. Stál tu naleštěný šedý pick-up, který táhl menší, oranžovobílý přívěs s obrázkem obrovského stromu na boku přímo nad nápisem, který do světa hlásal, že Florida je "Stát kapustňáků".
Bran zaparkoval za přívěsem a vůbec si nedělal hlavu s tím, že blokuje výjezd z boční uličky. No, pomyslela si, když vysedala, už si nebude muset dělat starosti s tím, co si pomyslí její domácí. Stěhovala se do Montany. Byla Montana "Stát vlkodlaků"?
U bezpečnostních vchodových dveří na ně čekali čtyři vlci v lidské podobě, a to včetně Boyda, nového alfy. Zastíněnýma očima si ji změřil od hlavy k patě. Po prvním pohledu na něj sklopila oči a postavila se tak, aby Bran stál mezi nimi.
Koneckonců se jich bála víc než maroka. Bylo to zvláštní, protože ten den neviděla v jejich očích žádné spekulace ani hamižnost, které ji dokázaly tolik vyděsit. Zdálo se, že mají sami sebe pod kontrolou… a jsou naprosto vyčerpaní. Včera zemřel jejich alfa, a to jim ublížilo. I ona to cítila - a ignorovala, protože Charles umíral.
Zavinila jejich bolest. Všichni to věděli.
Připomněla si, že Leo musel zemřít - zabil spoustu lidí a další nechal zahynout. Znovu už na žádného z nich nepohlédne. Pokusí se s nimi nemluvit a bude doufat, že ji začnou ignorovat.
Ale přijeli sem, aby jí pomohli přestěhovat se. Snažila se tomu zabránit, jenže nedokázala se s marokem dohadovat dlouho. Odvážila se střelit pohledem po Boydovi, ale ani tentokrát nebyla schopná z jeho výrazu cokoli vyčíst.
Vytáhla klíče a prsty zchromlými strachem se pustila do odemykání. Žádný z vlkodlaků nedal najevo netrpělivost, přesto pospíchala, protože cítila v zádech jejich pohledy. Co jim táhlo hlavou? Vzpomínali na to, co jí někteří z nich provedli? Ona ne. Ona ne.
Dýchej, pokárala se.
Jeden z vlků se zhoupl na patách a vydal dychtivý zvuk.
"Georgi," řekl Boyd a vlk se ihned zklidnil.
Věděla, že vlka dráždí její strach. Musela se vzchopit - a zaseklý zámek nepomáhal. Kdyby tu byl Charles, zvládla by cokoli, ale pořád se vzpamatovával ze zásahů stříbrnými kulkami. Jeho otec jí řekl, že na stříbro reaguje hůř než ostatní.
"Nečekal jsem, že se objevíš," řekl Bran - předpokládala, že nemluví s ní, protože ji zmanipuloval a přemluvil, aby nechala Charlese to ráno samotného.
Musel mluvit s Boydem, protože to byl on, kdo odpověděl: "Měl jsem den volna."
Do včerejší noci byl Boyd druhým zástupcem. Nyní se stal alfou Smečky chicagského západního předměstí. Smečky, kterou opouštěla. "Napadlo mě, že bych mohl celou věc uspíšit," pokračoval Boyd. "Tady Thomas souhlasil, že odveze pick-up do Montany a zpátky."
Otevřela dveře, ale Bran hned nevešel, proto se zastavila ve vchodu a držela je dokořán.
"Jak je na tom smečka finančně?" zeptal se Bran. "Podle mého syna Leo tvrdil, že potřeboval peníze."
Slyšela v Boydově hlase jeho typicky neveselý úsměv. "Nelhal. Jeho družka vedla zatraceně nákladný život. O sídlo nepřijdeme, ale to byly jediné dobré zprávy, které pro mě náš účetní měl. Nějaké peníze získáme prodejem Isabelliných šperků, ale rozhodně ne tolik, kolik za ně Leo zaplatil."
Na Brana pohlédnout dokázala, proto sledovala, jak si měří vlky, které s sebou Boyd vzal, jako generál jednotky. Upřel oči na Thomase.
Anna se na něj podívala taky a viděla totéž co marok: staré džíny s dírou na koleni a tenisky, které zažily lepší časy. Dost se to podobalo tomu, co si na sebe vzala ona, jen měla díru na levém koleni místo na pravém.
"Ohrozí cesta do Montany tvoji práci?" zeptal se Bran.
Thomas klopil oči ke špičkám svých bot, když tiše odpověděl: "Ne, pane. Pracuju na stavbě a zrovna teď se toho moc neděje. Mluvil jsem s šéfem; dal mi dva týdny."
Bran vytáhl z kapsy šekovou knížku, položil ji na rameno jednoho z vlků, aby získal pevnou podložku, a vypsal šek. "Tohle by mělo pokrýt náklady na cestu tam. Spočítáme, kolik bys měl dostat, a až dorazíš do Montany, budou na tebe čekat další peníze."
Thomasovýma očima probleskla úleva, ale nic neřekl.
Bran prošel dveřmi, minul Annu a vydal se nahoru po schodech. Jakmile je přestal sledovat, zvedli ostatní vlci oči a upřeli je na ni.
Vystrčila bradu a zpříma na ně pohlédla. Úplně zapomněla na své rozhodnutí nedělat to, dokud nebylo příliš pozdě. Boydovy oči byly nečitelné a Thomas stále zíral na zem… ale zbývající dva vlky, George a Joshuu, bylo snadné přečíst. Když k nim stál Bran zády, z očí jim čišelo vědomí, čím v jejich smečce byla.
A byli Leovými vlky nejen fakticky, sympatizovali s ním. Nebyla nic, a přivodila jejich alfovi smrt: kdyby měli dost odvahy, zabili by ji.
Jen to zkuste, řekla jim beze slov. Aniž by sklopila oči, obrátila se k nim zády - jako Charlesova družka jim byla teoreticky všem nadřazena. Ale nebyli jen vlci a jejich lidská část nikdy nezapomene na to, co jí s Leovým pobízením provedli.
Žaludek se jí převracel a svaly na šíji napětím ztuhly. Snažila se udržet vyrovnaný krok až nahoru ke svému bytu ve čtvrtém podlaží. Bran stál vedle ní, zatímco odemykala dveře. Uhnula stranou, aby mohl vejít první, čímž dala ostatním najevo, že on si její úctu zaslouží.
Zastavil se ve dveřích a zamračeně se rozhlédl. Věděla, co vidí: karetní stolek, dvě otlučené skládací židle, futon, a to bylo prakticky všechno.
"Říkala jsem, že si dokážu zabalit během dopoledne," pravila Anna. Věděla, že její byt není nic moc, ale nelíbilo se jí jeho tiché odsouzení. "Mohli přijít jen pro krabice."
"Nebude trvat ani hodinu všechno zabalit a odnosit," řekl Bran. "Boyde, kolik tvých vlků žije takhle?"
Po zavolání proklouzl Boyd kolem Anny dovnitř a zamračil se. Nikdy v jejím bytě nebyl. Pohlédl na Annu, přistoupil k ledničce, otevřel ji a odhalil prázdno uvnitř. "Nevěděl jsem, že je to tak zlé." Ohlédl se. "Thomasi?"
Na pozvání vešel dovnitř i Thomas.
Omluvně se na nového alfu usmál. "Já na tom tak špatně nejsem, ale i moje žena pracuje. Odvody smečce jsou dost vysoké." Na žebříčku stál skoro stejně nízko jako Anna, a protože byl ženatý, nikdy ho nepozvali, aby si s ní "pohrál". Ale ani nic nenamítla. Chápala, že víc od submisivního vlka čekat nemohla, přesto si nedokázala pomoct a měla mu to za zlé.
"Takže asi pět nebo šest," řekl Boyd a povzdychl si. "Uvidím, co se s tím dá dělat."
Bran otevřel peněženku a podal alfovi vizitku. "Zavolej příští týden Charlesovi a zařiď mu schůzku se svým účetním. Když to bude nutné, můžeme vám zajistit půjčku. Není bezpečné, aby se ulicemi toulali hladoví, zoufalí vlkodlaci."
Boyd kývl.
Marok tím očividně skončil, proto se zbývající dva vlci protlačili taky dovnitř a George do Anny úmyslně strčil. Ucukla a instinktivně se objala pažemi. Vycenil zuby, ale dobře to skryl před ostatními.
"Illegitimis nil carborundum," zamumlala. Bylo to hloupé. Věděla to, ještě než se George ohnal pěstí.
Přikrčila se a uhnula. Namísto do žaludku ji udeřil do ramene a ona se s ránou stočila. V úzkých dveřích ale neměla dost místa uhnout druhé ráně.
Ta však nepřišla.
Boyd praštil s Georgem o zem a klekl mu na záda. George se nevzpíral, jen rychle mluvil. "Nemá to dělat. Leo jí zakázal mluvit latinsky. Vzpomínáš?"
Anna brzy zjistila, že kromě Isabelly, kterou považovala za přítelkyni, ve smečce nikdo latinsky nemluví, proto jazyk používala jako tajný vzdor. Chvíli trvalo, než to Leovi došlo.
"Leo je mrtvý," řekl Boyd velmi tiše Georgovi do ucha. "Nová pravidla. Jestli jsi dost chytrý na to, abys přežil, nebudeš bít Charlesovu družku před jeho otcem."
"Nedovolila jsi těm bastardům, aby tě zdeptali, co?" řekl Bran ode dveří. Díval se na ni, jako by byla dítě, které projevilo nečekanou inteligenci. "Příšerná latina, měla bys pracovat na výslovnosti."
"Může za to táta," řekla a promnula si rameno. Modřina do zítřka zmizí, přesto bolela. "Na vysoké studoval několik let latinu a bavil se jí. Všichni v rodině něco pochytili. Jeho oblíbené rčení bylo: 'Interdum feror cupidine partium magnarum europe vincendarum.'"
"'Někdy mám nepřekonatelnou chuť dobýt velkou část Evropy?'" řekl Boyd nevěřícně. Isabelle očividně nebyla jediná, kdo jejím vzdorným slovům rozuměl.
Kývla. "Obyčejně to říkal, když jsme se s bratrem chovali fakt příšerně."
"A bylo to jeho oblíbené rčení?" řekl Bran a měřil si ji, jako by byla brouk… ale brouk, který se mu začínal líbit.
Řekla: "Bratr byl spratek."
Pomalu se usmál a ona v jeho úsměvu poznala Charlesův.
"Co s ním mám dělat?" zeptal se Boyd a kývl na George.
Bran se přestal usmívat a pohlédl na Annu. "Chceš, abych ho zabil?"
Rozhostilo se ticho, jak všichni čekali na její odpověď. Poprvé si uvědomila, že necítí jen vlastní strach. Marok je děsil všechny.
"Ne," zalhala. Prostě si chtěla zabalit a s celou věcí skoncovat, aby už nikdy nemusela George ani ostatní vidět. "Ne." A tentokrát to myslela vážně.
Bran naklonil hlavu na stranu a ona viděla, jak jeho oči změnily barvu, jen trochu. V tlumeném světle chodby se zlatě zaleskly. "Nech ho vstát."
Počkala, dokud všichni nebyli uvnitř, teprve pak opustila anonymitu chodby. Jakmile vešla, Bran zrovna svlékal futon až na holou matraci. Bylo to jako dívat se, jak prezident seká trávník před Bílým domem nebo vynáší odpadky.
Boyd k ní přistoupil a podal jí šek, který nechala na dveřích ledničky, její poslední výplatu. "Tohle si budeš chtít vzít s sebou."
Vzala si ho a strčila do kapsy u kalhot. "Díky."
"Všichni ti dlužíme," řekl jí. "Nikdo z nás se nemohl spojit s marokem, když všechno začalo jít z kopce. Leo to zakázal. Nedokážu říct, kolik hodin jsem zíral na telefon a snažil se zlomit jeho nadvládu."
Tak jí to překvapilo, že mu pohlédla do očí.
"Chvíli trvalo, než jsem pochopil, co jsi." Hořce se na ni usmál. "Nedával jsem pozor. Vší silou jsem se snažil nevnímat, co se děje, a nemyslet. Všechno tak bylo jednodušší."
"Omegy jsou vzácné," řekl Bran.
Boyd od ní neodtrhl oči. "Skoro mi uniklo, co Leo dělá, proč se k tobě tak chová, když vždycky prosazoval rychlou smrt. Znal jsem ho hodně dlouho a nikdy dřív se k takovému týrání nesnížil. Viděl jsem, jak je mu z toho zle - jen Justin si to užíval."
Anna se ovládla, netrhla sebou a připomněla si, že i Justin včera zemřel.
"Když mi došlo, že se Leo nemůže spolehnout na to, že ho budeš poslouchat, že nejsi jen velmi submisivní vlčice, ale omega… bylo už skoro pozdě." Povzdychl si. "Kdybych ti dal marokovo číslo před dvěma lety, netrvalo by ti tak dlouho zavolat mu. Za to ti chci poděkovat a co nejpokorněji se omluvit." Sklopil oči, naklonil hlavu na stranu a odhalil jí krk.
"Postaráš…" Polkla, aby si zvlhčila vyprahlý krk. "Postaráš se, aby se to už nikdy nestalo? Nikomu? Nebyla jsem jediná, kdo trpěl." Nepodívala se na Thomase. Justin rád týral i jeho.
Boyd vážně kývl. "Slibuji."
Krátce přikývla, což ho očividně uspokojilo. Vzal si od Joshuy prázdnou krabici a vydal se s ní do kuchyně. Přinesli dost beden, lepicích pásek a papíru na to, aby zabalili celý její majetek.
Neměla kufr, proto si vzala jednu z krabic a naskládala do ní všechno, co si chtěla vzít s sebou. Dávala si dobrý pozor, aby na ostatní nehleděla. Tolik se toho změnilo a ona nevěděla, jak se s tím vypořádat.
Byla zrovna v koupelně, když někomu zazvonil mobil. Díky vlkodlačímu sluchu slyšela obě strany hovoru.
"Boyde?" Byl to jeden z nových vlků, hádala, že doktor Rashid. Působil vyděšeně.
"Jsem to já. Co se děje?"
"Ten vlk v cele je…"
Boyd byl s mobilem v kuchyni, přesto slyšela ránu na opačné straně linky.
"To je on," zašeptal Rashid zoufale. "To je on. Snaží se dostat ven - rve na kusy bezpečný pokoj. Myslím, že ho neudrží."
Charles.
Když ho opouštěla, byl mimo, ale zdálo se, že mu nevadí, že ji nechá na starost otci, aby se mohl prospat a zbavit účinků stříbrných kulek, které z něj minulou noc vytáhli. Věci se očividně změnily.
Anna sebrala krabici a setkala se s Branem ve dveřích koupelny.
Pátravě se na ni zadíval, ale nepůsobil rozrušeně. "Zdá se, že nás potřebují jinde," řekl a znělo to klidně a uvolněně. "Nemyslím si, že by někomu ublížil - ale stříbro na něj má silnější a nepředvídatelnější vliv než na jiné vlky. Máš všechno podstatné?"
"Ano."
Bran se rozhlédl, pak upřel oči na Boyda. "Pověz svému vlkovi, že tam budeme co nejdřív. Věřím, že se postaráš o to, aby bylo všechno zabalené a byt čistý, než odejdeš."
Boyd submisivně sklopil hlavu.
Bran jí vzal krabici, strčil si ji pod paži a pak jí ve staromódním gestu nabídl rámě. Lehce se do něj zavěsila a on ji doprovodil až dolů k SUV, čímž ji zpomalil, protože by jinak běžela.
Odvezl ji zpátky do Naperville, kde Smečka západního předměstí měla sídlo, aniž by porušil nějaké dopravní předpisy, na druhou stranu ale nemarnil čas.
"Většině vlků by se nepodařilo z cely dostat," řekl mírně. "Ve stěnách jsou stříbrné mříže a je jich tam dost, ale Charles je synem své matky. Ona by nikdy nedovolila, aby ji zadrželo něco tak prachobyčejného jako mříže a vyztužené dveře."
Annu nepřekvapilo, že Bran ví, jak je postavený bezpečný pokoj smečky.
"Charlesova matka byla čarodějka?" Anna se nikdy s žádnou čarodějkou nesetkala, ale slyšela o nich příběhy. A od chvíle, kdy se stala vlkodlakem, se naučila věřit v magii.
Zavrtěl hlavou. "Nic tak specifického. Ani nevím jistě, jestli magii ovládala - přesně řečeno. Sejlišové tak nikdy na svět nehleděli: nikdy ho nedělili na magii a ne-magii. Přirozeno a nadpřirozeno. Ale ať už byla cokoli, její syn je tím také."
"Co se stane, jestli se dostane ven?"
"Bylo by lepší, kdybychom dorazili na místo dřív, než k tomu dojde," řekl jen.
Opustili magistrálu a Bran zpomalil na povolenou rychlost. Jedinou známkou jeho netrpělivosti bylo rytmické bubnování prsty do volantu. Když zastavili před sídlem, vyskočila z SUV a rozběhla se ke dveřím. Nezdálo se, že by Bran spěchal, přesto se k nim dostal před ní a otevřel je.
Rozběhla se chodbou a schody dolů do sklepa brala po třech. Bran utíkal vedle ní. Ticho, které tady panovalo, nebylo uklidňující.
Bezpečný pokoj se od těch pro hosty obyčejně lišil jen ocelovými dveřmi a zárubněmi. Nyní ale opadala ze stěn po stranách omítka a odhalila stříbrné a ocelové mříže ve zdi. Tapety v pokoji visely ze stěn v potrhaných cárech jako závěsy a Anna tak dovnitř neviděla.
Před dveřmi stáli tři vlci v lidské podobě a Anna cítila jejich strach. Věděli, koho v pokoji mají - přinejmenším jeden z nich byl svědkem Leovy smrti a viděl, jak Charles bojoval, i když byl postřelený.
"Charlesi," pokáral ho Bran.
Vlk zařval. Chraplavé vytí drásalo Anně uši a nečišelo z něj nic než slepá zuřivost.
"Z pantů padaly šrouby, pane. Samy od sebe," řekl jeden vlk nervózně a Anna si uvědomila, že v ruce drží šroubovák.
"Ano," řekl Bran klidně. "To si umím představit. Můj syn nereaguje dobře na stříbro a ještě hůř na zajetí. Asi bylo bezpečnější pustit ho - ale třeba taky ne. Omlouvám se za to, že jsem vás tu s ním nechal o samotě. Myslel jsem, že je v lepším stavu. Zdá se, že jsem podcenil Annin vliv."
Otočil se a podal ruku Anně, která zůstala stát pod schody. Zuřící vlk jí nevadil ani zdaleka tak jako muži ve sklepení. Chodba byla úzká a jí se nelíbilo, že by je měla mít tak blízko.
"Pojď sem, Anno," řekl Bran. Přestože jeho hlas zněl měkce, byl to rozkaz.
Prosmýkla se kolem vlků, oči klopila ke svým nohám a nedívala se jim do tváří. Když ji Bran vzal za loket, Charles divoce zavrčel - i když Anna netušila, jak je přes visící tapety vidí.
Bran se usmál a sundal z ní ruku. "Dobrá. Ale děsíš ji."
Vrčení ihned zjemnělo.
"Mluv s ním," řekl jí Bran. "Vezmu ostatní na chvíli nahoru. Až se budeš cítit pohodlně, klidně otevři dveře - ale bude asi dobré počkat, dokud nepřestane vrčet."
A zůstali o samotě. Musela být šílená, protože se ihned cítila bezpečněji. Tak se jí ulevilo, že už nevnímá strach, až se jí skoro zatočila hlava. Tapety se třepotaly, jak Charles pochodoval sem a tam za stěnou, a ona zahlédla jeho rusou srst.
"Co se ti stalo?" zeptala se. "Když jsme dneska ráno odjížděli, byl jsi v pořádku."
Ve vlčí podobě jí nemohl odpovědět, ale aspoň přestal vrčet.
"Promiň," pokračovala. "Ale balí mi v bytě věci a já u toho musela být. Musela jsem si vyzvednout oblečení, abych měla co na sebe, než přívěs dorazí do Montany."
Udeřil do dveří. Ne tak silně, aby napáchal nějaké škody, ale byl to jasný požadavek.
Zaváhala, ale přece jen přestal vrčet. V duchu pokrčila rameny, odsunula zástrčku a otevřela dveře. Byl větší, než si pamatovala - anebo tak aspoň působil s vyceněnými zuby. Ze zranění na zadní noze mu prýštila krev a stékala dolů na tlapu. Rány na žebrech mu krvácely silněji.
Pokoj za ním, který byl při jejím odchodu docela pěkně vybavený, byl zcela zničený. Ze stěn i ze stropu otloukl velké kusy omítky. Na podlaze se válely cáry matrace spolu s kusy skříně a zásuvek.
Když tu zkázu uviděla, hvízdla. "Propána."
Přikulhal k ní a pečlivě ji očichal. Vrzl schod a on se s vrčením otočil a postavil se mezi ni a vetřelce.
Na vrchním schodě seděl Bran. "Neublížím jí," ujistil ho. Pak se podíval na Annu. "Nevím, jak moc nám zrovna teď rozumí. Ale myslím, že doma mu bude lépe. Zavolal jsem pilotovi a je připravený odletět."
"Myslela jsem si, že budeme mít ještě pár dnů." Stáhl se jí žaludek. Chicago byl její domov. "Musím zavolat do restaurace a říct Mickovi, že dávám výpověď, aby si našel novou číšnici. A ještě jsem neměla šanci promluvit si se sousedkou a říct jí, co se děje." Kara si bude dělat starosti.
"Musím se dneska vrátit do Montany," řekl Bran. "Zítra ráno se koná pohřeb přítele. Chtěl jsem vás tu nechat s tím, že přijedete později, ale nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad." Bran kývl na Charlese. "Neuzdravuje se tak rychle, jak jsem myslel. Musím ho dostat domů a nechat ho prohlédnout. Mám mobil. Můžeš své sousedce a Mickovi zavolat a vysvětlit jim, co se děje?"
Podívala se dolů na vlka, který se postavil mezi ni a otce, aby ji ochránil. Nebylo to poprvé, co udělal něco takového.
A kromě toho, měla snad na vybranou? Mohla snad zůstat v chicagské smečce? Boyd byl mnohem lepší než Leo, přesto… nijak netoužila tady být.
Položila Charlesovi ruku na hřbet a prohrábla mu srst. A nemusela se natáhnout dolů, aby na něj dosáhla - Charles byl velký vlkodlak. Přesunul se, aby se o ni mohl opřít, ale ani na okamžik nespustil oči z Brana.
"Dobrá," řekla. "Dejte mi telefon."
Bran se usmál a podal jí mobil. Charles se nepohnul a donutil tak Annu natáhnout se pro něj, zatímco sám si otce chladně měřil. Z jeho postoje jí bylo do smíchu - a tak bylo snazší Karu přesvědčit, že jede do Montany, protože chce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama