Alfa a omega 9.Kapitola

19. listopadu 2015 v 19:34 | Patricia Briggs |  Alfa a Omega 1 Štvanice
Anna metodicky prohledávala kredenc; Charles se probudí hladový. Naštěstí měl v domě tolik zásob, jako by se připravoval na obléhání. Napadlo ji, že by mohla připravit něco italského - naučila se vařit docela dobrá italská jídla - ale nevěděla, jestli by Charlesovi chutnalo. Dušené jí připadalo jako bezpečnější volba.
Mrazák ve sklepě byl plný masa zabaleného v úhledně popsaném bílém balicím papíru. Přinesla nahoru kus, na kterém stálo, že se jedná o losí maso k dušení, a nechala ho na pultu. Ještě nikdy losí maso nejedla, ale předpokládala, že dušením nic nezkazí.
Našla mrkev, cibuli a celer. Teď už potřebovala jenom brambory. Nebyly v ledničce ani na ní, na pultech ani pod dřezem.
Někdo tak dobře zásobený jako Charles musel mít brambory - bylo ovšem možné, že mu nechutnaly. Byla právě skloněná, hlavu měla uvnitř jedné ze spodních skříněk a prozpěvovala si: "Kam, ach, kam se poděly moje brambory," když zazvonil mobil. Tak ji vylekal, že prudce zvedla hlavu a uhodila se o hranu pultu.
Telefon byl v ložnici, proto si jen promnula hlavu a čekala, až ho Charles zvedne, ale dál vyzváněl.
V duchu pokrčila rameny a pokusila se brambory vyčenichat; Charles říkal, že nepoužívá dost často svůj nos. Ale jestli tu někde byly, maskovala je vůně koření a ovoce, které Charles skladoval v kuchyni.
Začal zvonit telefon na stěně. Byl starý, s vytáčením, vyrobený půl století před identifikací volajícího. Hleděla na něj se sílící frustrací. Nebyl to její dům. Po deseti zazvoněních ho konečně zvedla.
"Haló?"
"Anno? Mohla bys mi zavolat Charlese, prosím?" Ten hlas si nemohla splést, byl to Bran.
Pohlédla na zavřené dveře ložnice a zamračila se. Jestli ho všechen ten rámus nevzbudil, potřeboval se vyspat. "Spí. Můžu mu předat vzkaz?"
"Obávám se, že to nepůjde. Prosím, vzbuď ho a pověz mu, že s ním musím mluvit."
Zdálo se jí, že "prosím" připojil jen ze zdvořilosti. Byl to rozkaz.
A tak odložila sluchátko a šla pro Charlese. Než se dostala ke dveřím ložnice, otevřely se. Oblékl si džíny a mikinu.
"Volá táta?" zeptal se.
Když kývla, prošel okolo ní a zvedl sluchátko. "Cos potřeboval?"
"Máme problém," slyšela Anna. "Potřebuju tě… a co kdybys s sebou vzal i Annu. Jakmile to půjde."
Bran potřeboval Charlese. On byl jeho vymahač, jeho zabiják. Pravidelně kvůli otci riskoval život a ona si na to bude muset zvyknout.
Když Charles zavěsil, Anna si už oblékala bundu. Zamířil do ložnice a vrátil se s ponožkami a botami v ruce.
"Pomůžeš mi s obouváním?" požádal. "Pořád mám problém sehnout se."
***

Řídila jako někdo, kdo nikdy dřív nejel po zledovatělé silnici. Možná nejela. Ráno si ale vedla líp a Charles si nemyslel, že by se stav silnice mezitím zhoršil. Očividně ji pořád něco trápilo. Cítil její úzkost, ale netušil co s tím.
Kdyby na tom byla jeho žebra líp, posadil by se za volant sám, takto se musel spokojit s tím, že ji naváděl. Když při zatáčení na příjezdovou cestu k otcovu domu dostala smyk, chytil se pevně dveří a ona zpomalila tak, že se doslova plazili. Hned u dveří parkovalo křídově zelené SUV s vládními značkami: Lesní služba. Pochopil, že ať už otec volal kvůli čemukoli, mělo to něco společného s odpadlíkem v Cabinetech. Možná se našlo další tělo.
Anna zastavila za SUV.
"Cítíš to?" zeptal se Anny, když obešla pick-up k místu, kde čekal.
Naklonila hlavu na stranu a zvážila, co cítí. "To je krev?"
"Čerstvá," řekl. "Vadí ti?"
"Ne. Měla by?"
"Kdybys nebyla omega, dostala bys hlad."
Zamračila se a on vysvětlil: "Ano, já taky. Ale jsem tak starý, že mi to až tolik nevadí."
Neobtěžoval se klepat; otec je určitě slyšel přijíždět. Následoval pach krve do ložnice pro hosty.
Určitě tam byl Samuel. Odhalily ho úhledně uvázané obvazy, muže středního věku na posteli však neznal. Byl stejně tak člověk jako Heather Morrellová, která seděla na židli vedle lůžka a držela ho za ruku.
Heather vzhlédla. Tváří jí probleskl strach a on neudělal nic, aby ji uklidnil. Děsil lidi, a to z něj dělalo efektivního vymahače. A kromě toho, dokud si nepromluví s otcem a nezjistí, co se děje, neměl ji jak uklidnit.
"Kde je marok?" zeptal se.
"Čeká na tebe ve studovně," řekla mu.
Udělal krok zpátky a chystal se odejít, když tiše zavolala jeho jméno.
Zastavil se.
"Jack je dobrý chlap," zašeptala.
Ohlédl se přes rameno a zjistil, že na něj upřeně hledí. Mohl se zeptat, co tím myslí - ale potřeboval si napřed promluvit s otcem.
Anna nic neřekla, ale z jejího sílícího napětí poznal, že pochopila, o co tu jde. Pokud se nemýlil, další existence Heatheřina přítele Jacka nebyla úplně jistá.
Kývl a zamířil do studovny. Anna se vlekla za ním.
V krbu hořel oheň - což bylo zlé znamení. Otec zapaloval oheň, jen když byl ustaraný. Seděl v tureckém sedu na podlaze před krbem a hleděl do plamenů.
Charles se zastavil hned za dveřmi, ale Anna proklouzla kolem něj a natáhla ruce k ohni, aby si je zahřála. Dlouho nikdo nepromluvil.
Nakonec si Bran povzdychl a vstal. Pomalu Charlese obešel. "Jak se cítíš?" zeptal se, když se znovu ocitl před ním.
Noha ho pálila a na běh byla příliš slabá. Nechtěl otci lhát, ale zároveň nemínil vyjmenovávat všechny své neduhy. "Líp. Co potřebuješ?"
Bran si založil paže na hrudi. "Tento týden jsem zabil už jednoho muže, kterého jsem zabít nechtěl, nepřeju si udělat to znovu."
"Heatheřin Jack potřebuje zabít?" Chtěl otec, aby to udělal on? Pohlédl trochu úzkostně na Annu, která se přisunula blíž k ohni, schoulila ramena a na ani jednoho z nich nepohlédla. Taky si nepřál tento týden ještě zabíjet.
Bran pokrčil rameny. "Ne. Když to bude nutné, postarám se o to. Ale doufám, že se tomu vyhneme. Pracuje s Heather. Pomáhali záchranářům v Cabinetech pátrat po ztraceném lovci, když je napadl vlkodlak. Není pochyb o tom, že to opravdu byl vlkodlak. Heather ho jasně viděla. Postřelila ho a zahnala - jakmile pochopila, co zabilo prvního lovce, vyzbrojila se stříbrnými kulkami. Řekla mi, že si její přítel Jack spojil útočníka s mrtvým lovcem, když cestou sem blouznil."
"Přivezla ho sem, protože ho proměnili?"
"Napadlo ji to, ale Samuel tvrdí, že ne. Není na tom tak zle a jeho rány se nehojí dost rychle." Udělal jedno z gest, které tak dobře uměl; tohle říkalo: Jsem jenom amatér, úsudek nechávám na odbornících. "Zdá se, že jeho problémem je spíše velká ztráta krve než samotné zranění. A od chvíle, kdy Samuel vynesl diagnózu, naše Heather lituje, že ho sem přivezla."
"Jaký máš plán?" Nemohl si pomoct a vnímal, že Anna poslouchá každé slovo. Jedna jeho část toužila schovat před ní realitu, ochránit ji před ohavnější stránkou jejich života. Ale odmítal založit svůj vztah s družkou na polopravdách a tajemstvích. A kromě toho věděla, jak ohavný dokáže život být.
Bran se opřel a povzdychl si. "Pokud přijde s historkou o útoku vlkodlaka lesník - zkušený, vážený muž, jako je Heatheřin Jack - lidé ho budou poslouchat. A než se Heather uzavřela, přiznala mi, že Jack je přímočarý muž. Pokud si bude myslet, že lidem hrozí nebezpečí, vytroubí tu zprávu do světa bez ohledu na to, jak hloupě bude pravda znít."
Charles pohlédl otci do očí. Jindy by to možná nechali být. Kdyby problémového vlka zabili a k žádným dalším úmrtím už nedošlo, požár, který by lesník rozpoutal, by zhasl sám od sebe. Ale otec věřil, že budou muset brzy vystoupit na veřejnost - do několika měsíců. Nemohli si dovolit špatnou publicitu.
Aby Charles získal čas a pokusil se najít východisko, zeptal se: "Jak se jí podařilo dostat ho sem?" Znal Cabinety. V tuto roční dobu byla velká část hor schůdná jen na sněžnicích nebo po čtyřech. Heather nebyla vlkodlak, aby unesla muže vážícího víc než ona.
"Zavolala strýci. Z hor ho dostal Tag."
Aha. Tak proto působil Bran pouze přemítavě, a ne uzavřeně jako obvykle, když bylo potřeba vyřídit nějakou nepříjemnost.
Charles se na otce úlevně usmál. "Čert vezmi tu holku," řekl. Heather bylo čtyřicet tři, ale byl u toho, když se narodila, a pořád ji považoval za dítě - a co bylo důležitější, její hrůzu budící strýc, Colin Taggart, taky. "Takže když uděláš, co bys měl, a eliminuješ tohoto úctyhodného, zodpovědného a nevinného muže, čeká tě vzpoura?" Tag se k těm, které považoval za své, choval velmi ochranitelsky - a jestli lesníka zachránil, stačilo to, byl Tagův. Pokud se Bran rozhodne Heatheřina přítele zabít, bude muset jít přes něj. Díkybohu.
Bran si strojeně povzdychl. "Byl bych šťastnější, kdyby to neznamenalo, že tě musím poslat zraněného po stopě odpadlíka. Jsem si docela jistý, že když eliminujeme hrozbu - a dokážeme Heatheřinu Jackovi, že útočník byl nejen netvor, ale i zločinec - bude Jack ochotný o tom, co se stalo, pomlčet, až vystoupíme na veřejnost. Ale budeš to muset udělat brzy. Potřebuji, aby ten vlk zemřel, než Jack vstane z postele a začne se dožadovat propuštění."
"Nemůžete poslat někoho jiného?" zeptala se Anna tiše.
Bran zavrtěl hlavou. "Musíme to vyřešit rychle a tiše - a jednou provždy. Charles je jediný, komu věřím, že dokáže zabránit zásahu lidských úřadů, kdyby se něco pokazilo." Pousmál se. "A taky věřím, že se nepřipojí k tomu zabijákovi a nevydá se žrát lidi."
Charles přimhouřil oči; nemusel to vyjádřit tak… barvitě. "Není pravděpodobné, že by ten vlk byl dominantnější než já, takže mě nebude moct oklamat ani mě naverbovat," vysvětlil Anně. "A kdyby se něco 'pokazilo', ovládám trochu magii, takže můžu zamaskovat důkazy. Nejsem tak dobrý jako opravdový čaroděj, ale v divočině asi nenajdeš prvotřídní kriminology."
"A kromě toho není v Aspen Creeku žádný jiný vlk, který by dokázal ulovit protivníka a zabít ho, aniž by se přestal ovládat." Bran obrátil pohled k Anně, která stále zírala do ohně. "Hon na myslící bytost může vyvolat větší závislost než lov na králíky za úplňku. Aspen Creek je mimo jiné útočištěm pro vlky, kteří mají problémy - nebo u nichž se začínají projevovat. Vlci, kteří by zvládli ulovit vlkodlaka, jsou dost zdraví na to, aby žili tam venku, v širém světě. Obyčejně je nedržím u sebe."
"Takže vlci ve vaší smečce jsou blázni?" zeptala se. Charles nedokázal říct, jestli žertuje, nebo ne. Když se nad tím ale zamyslel, tak úplně se nemýlila.
Bran prudce zaklonil hlavu a rozesmál se. "Vůbec ne, drahoušku. Ale nejsou na tom dost dobře na to, aby se s něčím takovým vypořádali. Kdybych si myslel, že tím riskuju Charlesův život, našel bych někoho jiného. Bude to pro něj nepříjemné, a ne zrovna lehké - ale v tomhle státě není žádný vlk, který by znal Cabinety lépe než můj syn. A i když je zraněný, dokázal by se vypořádat s jakýmkoli vlkem, kterého bys mohla jmenovat."
"Nepošlete ho samotného, že ne?"
Charles nedokázal z jejího hlasu nic vyčíst, ale otce očividně něco zaujalo.
"Ne nezbytně." Jeho výraz prozrazoval, že našel uspokojivé řešení problému, který ho trápil. Charlesovi trvalo příliš dlouho, než si uvědomil, co otce napadlo, proto ho nedokázal zarazit včas. "Mohla bys jít s ním."
"Ne," prohlásil Charles rozhodně, ale měl znepokojivý pocit, že je příliš pozdě.
Bran ho ignoroval. "Nebude to žádná zábava. Jsou to drsné hory a ty jsi děvče z města."
"Jsem vlkodlak," řekla a vystrčila bradu. "S drsným terénem bych se měla umět vypořádat, nemyslíte?"
"Nemá teplou bundu, rukavice ani boty," vrčel Charles trochu zoufale. Věděl ale, že se otec rozhodl, nedokázal však říct, proč na tom tak trvá. "V tuhle roční dobu budeme muset použít sněžnice - nemá s nimi žádné zkušenosti. Bude mě zdržovat."
Otec věděl, jak použít svůj pohled, když chtěl. "Víc než díra v noze?" Založil si paže na hrudi a zhoupl se na patách. Musel si všimnout paličatého odporu v Charlesově tváři, protože si povzdychl a přešel do velštiny. "Potřebujete čas, abyste mohli zapracovat na tom, co mezi vámi je. Ona žádnému z nás nevěří. Žije tu mnoho lidí, kteří by jí mohli počechrat peříčka." Otec byl příliš velký džentlmen, než aby ukázal prstem na svoji družku, ale oba věděli, že mluví o Leah. "Anna tě potřebuje poznat a ty se neodhalíš jen tak někomu. Vezmi ji ven a zůstaň s ní několik dní. Prospěje jí to."
"Když uvidí, jak zabíjím?" vyštěkl Charles stejným jazykem jako otec. Anna věděla, co je, ale nemusela to vidět na vlastní oči. Zvykl si, že všechny děsí, nechtěl ale vylekat i ji. "To ji určitě uklidní."
"Možná." Když se otec rozhodl, nedalo se s ním hnout, a každý, kdo se mu postavil do cesty, byl sražen stranou jako kuželka. Charlesovi se nelíbilo být kuželkou. Mlčky na otce hleděl.
Starý bard se pousmál.
"Dobrá," řekl Charles anglicky. "Dobrá."
Anna vystrčila bradu. "Pokusím se tě moc nezpomalit."
Měl pocit, jako by mu zasadila ránu do břicha; vzbudil v ní dojem, že ji nechce, a to nikdy neměl v úmyslu. Se slovy to moc neuměl, přesto se pokusil situaci napravit.
"Nebojím se, že bys mě zdržovala," řekl jí. "Táta má pravdu. Se zraněnou nohou nebudu lámat žádné rychlostní rekordy. Ale nebude to žádná legrace, ne v zimě v těchto horách."
Nechtěl, aby ho znovu viděla zabíjet. Někdy to nevadilo, protože protivník se mu postavil, jako s ním bojoval Leo. Ale někdy oběti plakaly a žadonily. A přesto je musel zabít.
"V pořádku," řekla Anna. Napětí v jejím hlase mu prozradilo, že napáchané škody nenapravil - ale nemohl lhát a říct jí, že ji s sebou chce. Nechtěl. A i když věděl, že pořád neumí vycítit lež, nijak netoužil své družce lhát.
"Rozumím," pokračovala Anna s pohledem upřeným na podlahu. "Nebude to žádná zábava."
"Zavolám do obchodu a požádám, aby ho pro vás otevřeli," řekl Bran. Nedalo se říct, na co myslí - rozhodl se ale Charlesovi nepomáhat. "Pořiď jí to nejlepší vybavení."
Charles to vzdal a soustředil se na něco, v čem se vyznal.
"Pověz jim, že tam budeme za hodinu," řekl. "Napřed si musím promluvit s Heather a Tagem. Vyrazíme ráno."
"Vezměte si můj humvee," řekl Bran a sundal klíč z kroužku. "Dostanete se v něm dál než v pick-upu."
Teď jsi nápomocný, co? pomyslel si Charles s frustrovanou hořkostí. Bran sice nedokázal číst myšlenky, ale jeho malý úsměv Charlesovi napověděl, že si dokonale přečetl synův výraz.
Charlese nepřekvapilo, že na ně Heather čekala. Stála před ložnicí pro hosty, opírala se o stěnu a hleděla si na nohy. Když se blížili, nevzhlédla, ale řekla: "Zabila jsem ho, když jsem ho sem přivezla, že?"
"Vrátil se Tag domů?" zeptal se Charles.
Heather vzhlédla a zadívala se mu do obličeje. "Prohlásil, že další krev už nesnese, a šel se dolů dívat na televizi."
"Jack bude v pořádku," řekla Anna, protože zjevně ztratila s Charlesovou neutralitou trpělivost. "S Charlesem se postaráme o vlkodlaka, který ho napadl - a snad to bude stačit a tvůj přítel nezačne šílet před novináři."
Heather na Annu chvíli hleděla. "Díkybohu, že je tu někdo, pro koho informace nejsou cennější než zlato. Ty musíš být Charlesova omega z Chicaga."
Anna se usmála, ale on poznal, že se k tomu musela nutit. "Vlci jsou k tajnůstkáři, že? Jestli to pomůže, myslím, že když jsi s sebou vzala toho druhého vlka - Taga? - naklonila jsi misky vah ve svůj prospěch."
Heather vrhla koutkem oka pohled na Charlese a on pochopil, že přesně v to doufala, když žádala strýce o pomoc. Přesto slyšel v jejím hlase pravdu, když řekla: "Byl jediný, komu mě napadlo zavolat. Věděla jsem, že přijede jen proto, že jsem ho o to poprosila."
Tag už byl takový.
"Můžeme Jacka probudit?" zeptal se Charles.
"Pořád upadá do bezvědomí," řekla. "Ale teď spí."
Jack byl o trochu starší než Heather. Obličej měl stažený a bledý. Když ho Heather vzbudila, naplnil pokoj pach jeho bolesti.
Zajímavé, pomyslel si bratr vlk, když se zadíval na zraněnou kořist. Snadné žrádlo.
Charles si nikdy nebyl jist, jestli to bratr vlk myslí vážně, nebo žertuje, protože oba věděli, že by nikdy nedovolil, aby se nakrmili lidským masem. Trochu ho znepokojilo, když si uvědomil, že pravda asi leží někde uprostřed. Zatlačil bratra vlka zpátky a počkal, dokud na něj muž neupřel pohled přes Heatheřino rameno.
"Jsem Charles," řekl. "Vlkodlak. Heather, já ho nesežeru."
Heather uhnula stranou, ale poznal, že by raději zůstala stát mezi nimi a chránila přítele.
"Proč jsi nás napadl?" zašeptal Jack a musel se snažit, aby ze sebe slova dostal.
"Nebyl jsem to já," řekl Charles. "Zeptej se Heather. Poví ti to. O odpadlíkovi jsme se doslechli sotva před několika dny. Jsem zraněný a otec chtěl počkat, dokud se neuzdravím, než mě za ním pošle. Mysleli jsme, že lovecká sezóna skončila a nebude vadit, když pár týdnů počkáme."
"Zraněný?"
Charles zaskřípal zuby, aby ovládl svého vlka - který divoce nesouhlasil - vykasal si košili a otočil se. Šrám na ramenou byl jasně vidět, ale od chvíle, co Anna dostala smyk, cítil vlastní krev, takže si byl docela jistý, že obvaz na zádech nasákl krví.
Jack ani Heather nepředstavovali hrozbu - ale bratra vlka to nezajímalo; odhalit slabinu bylo špatné. Jenže bylo nezbytné, aby Jack pochopil, proč čekali. Jestli měli Jacka přesvědčit, aby o celé věci pomlčel, musel vědět, že za normálních okolností jsou schopni postarat se o zločince ve svých řadách.
"Spálenina od kulky," řekl Jack.
"A dvě další mě trefily přímo," přitakal Charles a zastrčil si košili zpátky do kalhot.
"Jack býval policista," vysvětlila Heather. Odvrátila se, aby rány neviděla, a Charles to ocenil.
"Před několika dny jsem měl nějaké problémy v Chicagu," řekl Charles.
"Musíte se napřed uzdravit," zašeptal Jack.
Charles zavrtěl hlavou. "Ne pokud vlkodlak tam venku loví lidi." Podíval se na Heather. "Jednalo se o nevyprovokovaný útok?"
Pokrčila rameny. "Nejsem si jistá. Prostě vyrazil z úkrytu a zaútočil. Existuje spousta důvodů, proč to mohl udělat - možná si vytyčil území, možná něco nebo někoho chrání. Ale když jsem ho postřelila, utekl."
"Takže je asi na lovu," odvodil si Charles. "Nemůžeme čekat, až si najde další oběť."

Anna následovala Charlese dolů po schodech za Heatheřiným strýcem Tagem. Schodiště končilo v úzké chodbě s několika ocelovými dveřmi, vedle kterých se o stěnu opíraly silné železné závory připravené k zasunutí do skob po stranách veřejí.
Na jedněch dveřích byla závora na místě. Ať už byl v cele kdokoli, vydával zvuky, dokud nesešli dolů do chodby. Pak ztichl a Anna slyšela, jak poslouchá, když šli okolo.
Možná by se na to zeptala Charlese, ale jeho výraz zrovna nevybízel k otázkám. Nedokázala říct, jestli se zlobí nebo prostě přemýšlí. V každém případě ho nechtěla obtěžovat. Už ho podráždila dost. Mohla mu říct, že zůstane. Ale to by vyrazil na lov neznámého odpadlíka sám. Jeho otec si očividně myslel, že se o sebe dokáže postarat, ale nebyl u toho, když Charles předešlého dne tak trpěl, že se nedokázal bez pomoci ani pohnout.
Kdyby se Charles rozhodl, že ji nechce, co by udělala?
Dveře na konci chodby působily příjemněji - neměly zámek ani závoru. Ale jak se blížili, uslyšela zvuk výbuchu.
"Hú já," zvolal někdo s prudkým uspokojením.
Charles bez klepání otevřel.
Anna zahlédla obrovskou televizní obrazovku propojenou duhovou pavučinou drátů s elegantními černými krabičkami a reproduktory. Hlavně ji ale upoutal velký muž natažený na opěradle gauče jako obrovská domácí kočka. Byl to opravdový obr.
Charles byl vysoký, ale odhadovala, že Colin Taggart ho o několik centimetrů převyšuje a je mnohem statnější. Navzdory zimě měl na velkých nohách jen teplé vlněné ponožky, obnošené, roztřepené, ale čisté, a sandály. Vlasy pozoruhodné, oranžově rudé barvy měl hrubé jako poník hřívu; kroutily se ve slepencích, které mohly být pokusem o dreadlocky anebo prostě známkou zanedbání. Celou kštici si stáhl silnou, inkoustem potřísněnou gumičkou.
Nebyl na pohřbu, napadlo ji. Pamatovala by si ho. Patrně zrovna jel pro neteř.
Pleť měl keltsky světlou s lícními kostmi poprášenými pihami. Se svým zbarvením a ostře řezanými rysy mohl mít slovo "Ir" klidně vytetované na čele. Voněl kadidlem, pod kterým cítila příjemně zemité tóny, které nedokázala přesně určit. Vypadal o deset, patnáct let mladší než jeho neteř a jedinou věc, kterou měli společnou, byly oči.
Když vešli, střelil Tag po Charlesovi pohledem, pak obrátil pozornost zpátky k televizi, podíval se na poslední explozi, namířil ovladačem víceméně na obrazovku a film zastavil.
"Takže," řekl překvapivě tenkým hlasem. "Nepáchneš smrtí." Nemluvil tenorem, ale hlas muže tak obrovského měl dunět jako buben. Ten jeho zněl jako klarinet. Americký klarinet: měl hlas televizního moderátora.
"Pokud Heatheřin přítel udrží jazyk za zuby, nic se mu nestane," řekl Charles. "Hned zrána se vydáme na lov. Ocenil bych, kdybys pro mě mohl udělat několik věcí."
Uvolněnost jen předstíral, uvědomila si Anna, když se vlkodlak napřímil, sklouzl dolů z opěradla na sedadlo gauče a setrvačností se zvedl na nohy. A to všechno s rychlostí a ladností baletního mistra.
Ve stoje zabíral velkou část pokojíku. Anna marně couvla, čehož si žádný z mužů nevšiml.
Tag se zakřenil, ale oči, které upíral na Charlese, měl obezřetné. "Tak dobrá, pokud se nechystáš zabít mého malého přítele, rád pomůžu."
"Potřebuji, abyste s Heather určili přesné místo, kde je vlkodlak napadl - nejlépe na mapě. A požádej ji, aby zakreslila, kde našli druhou oběť vlkodlaka - a kde došlo k útoku na studenta." Charles se ohlédl po Anně, neosobně si ji změřil, pak obrátil pozornost zpátky k vlkovi. "Pak se zastav u Jenny a podívej se, jestli nemá nějaké špinavé oblečení, něco, v čem se potila."
Vlk přimhouřil oči. "Chceš udělat tu věc s pachem? Jennyin Harrison je skoro stejně velký jako ty. Mám ti přinést něco z jeho šatů?"
"To by bylo fajn. Za pár hodin přijď ke mně domů i s mapou a věcmi."
"Bran se opravdu nechystá Heatheřina muže zabít." Bylo to prohlášení, ale v Tagově hlase zazněla nejistota.
Charles pokrčil rameny. "Aspoň ne teď. Nezabije ho, pokud neudělá žádnou pitomost."
Anně to nepřipadalo jako ujištění, ale Tag to tak přesto vzal.
"Dobrá," řekl a kývl. "Uvidíme se za pár hodin."
***

Charles zaparkoval humveeho před domem, patrně proto, že do garáže by se nevešel. V tu dobu už byl ztuhlý a kulhal, ale když se Anna pokusila vzít balíčky, které pořídili v obchodě, jenom se na ni podíval. Zvedla ruce na znamení, že se vzdává, a dovolila, aby všechno odnesl domů sám.
Od chvíle, kdy opustili studovnu jeho otce, neřekl jí nic osobního.
"Možná bys s sebou měl vzít někoho jiného," řekla nakonec, když zavřela dveře, aby dovnitř nepronikal zimní chlad. "Jiný vlk by ti mohl pomoct víc."
Charles se otočil a pohlédl jí do tváře. Aniž by od ní odtrhl pohled, svlékl si rukavice a jeho oči vypadaly v šeru uvnitř domu černé. Na jedno nebo dvě nadechnutí mu hleděla do očí, pak je sklopila.
"Při zabíjení s sebou raději nemám posily," řekl po chvíli. "Víc vlků zvětšuje šanci, že se něco pokazí."
Svlékl si kabát a rozvážně ho přehodil přes opěradlo gauče. "Ten vlkodlak zabíjí lidi. Možná je to lest a někdo se snaží zastavit otcovy plány na opatrné odhalení naší existence lidem. Ale zvážil jsem to a nemyslím si, že jde o tohle. Jen zoufalý vlk by se vydal v tuhle roční dobu do Cabinetů, Missoula a Kalispell by byly mnohem pohodlnější - a podobné incidenty by v nich upoutaly víc pozornosti. Běhat uprostřed zimy divočinou je podle mého názoru příliš obtížné, než aby se jednalo o plánovaný útok nebo o zarytého zabijáka. Myslím, že máme co dělat s odpadlíkem. S někým, kdo toho moc neví a snaží se držet z dohledu. Je nebezpečný, jak už dokázal, ale umím si s ním poradit."
"Udělám, co budeš chtít," řekla s očima sklopenýma k podlaze. Bylo jí hloupé, že trvá na tom, aby ji vzal s sebou, a bolelo ji u srdce z toho, že ji s sebou nechce. "Pokusím se ti neplést pod nohy."
"Kdyby na tom otec netrval, nenapadlo by mě vzít tě s sebou," řekl pomalu. "A udělal bych chybu."
Jeho slova ji zaskočila. Napadlo ji, že špatně slyšela, proto vzhlédla a viděla, jak se ostýchavě usmívá.
"Myslím," řekl, "že i vlkodlak si zaslouží šanci, ne? Odpadlík, který se schovává v Cabinetech, musí být zoufalý a existuje velká šance, že je stejně tak obětí jako mrtvý lovec nebo Heatheřin Jack. Ale i kdybych si byl jist, že je jenom uhranutý měsícem, že nad sebou bez vlastního přičinění ztratil kontrolu, pravděpodobně bych ho stejně musel zabít, kdybych šel sám. Jenže podívej, co jsi dneska ráno dokázala s Asilem. Když půjdeš se mnou, možná dáme tomu vlkovi šanci."
Zvážila jeho slova, ale zdálo se, že mluví vážně. "Nezlobíš se? Nelituješ toho, že jsem nedržela jazyk za zuby?"
Přistoupil k ní a políbil ji. Když se od ní odtáhl, srdce jí bušilo - a ne strachy. Viděla, jak mu na krku tepe žíla, a cítila z něj ostrou vůni sněhu.
"Ne," zamumlal. "Nechci, abys držela jazyk za zuby." Lehce jí přejel prstem po čelisti. "Za minutu tady bude Tag. Než se objeví, uvařím něco k jídlu."
Přestože byl pořád rozbolavělý a tvrdil o sobě, že není nijak dobrý kuchař, přichystal dušené, na kterém začala pracovat, než zavolal Bran. Poslal ji pro brambory, které měl uskladněné ve sklepě v pětadvacetikilovém jutovém pytli, ale jinak spokojeně vařil sám.
Sledovala ho a euforie, kterou v ní probudil jeho polibek, vyprchala. Byl to muž zvyklý na samotu a také spoléhat jen sám na sebe. Nepotřeboval ji, ale ona na něm byla zcela závislá.
Zatímco čekali, až se dušené uvaří, zapnul v obýváku malou televizi, jedinou, kterou v domě našla, a veselá žena se zářivou rtěnkou jim oznámila, že zítra bude ještě chladněji. Posadil se k dubovému jídelnímu stolu a ona si sedla naproti němu.
"Regionální zprávy, nic přesnějšího už nenajdeme," řekl jí Charles, když sledovali předpověď počasí. "Jsou z Missouly a Kalispellu."
Nebyla si jistá, proč prostě nenechala televizi, aby jim zkrátila čekání.
"Podle tvého otce se tě mám zeptat na kontakt se svojí rodinou," řekla Anna, když moderátorka ohlašovala reportáž o místních víkendových vánočních nákupech: maloobchodní prodej od loňska poklesl, internetový stoupl.
"Mají nějaký problém?"
"Nevím. Naposledy jsem s nimi mluvila krátce po proměně."
"Nemluvila jsi s rodinou tři roky?" Zamračil se. Pak se mu na tváři objevil výraz pochopení. "Nedovolil ti to."
Chvíli na něj hleděla. "Leo tvrdil, že každý člověk, který jen tuší, že existujeme, je zabit. A bližší kontakt s rodinou by byl dostatečný důvod pro její eliminaci. Na jeho návrh jsem se urazila kvůli něčemu, co udělala moje švagrová, a od té doby jsem s nimi nemluvila."
"Idiot," vyštěkl Charles, pak zavrtěl hlavou. "Ne ty. Leo. Proč… Asi si myslel, že by se tvojí rodině nelíbilo, jak se k tobě chová, a způsobila by pozdvižení - a doufám, že měl pravdu. Jestli jim chceš zavolat hned teď, klidně můžeš. Anebo za nimi můžeme zaletět, až se vrátíme. Některé věci se lépe vysvětlují osobně."
Stáhlo se jí hrdlo a mrkáním zatlačila nečekané, hloupé slzy. "Omlouvám se," vypravila ze sebe.
Naklonil se k ní, ale než mohl něco říct, uslyšeli nezaměnitelný zvuk blížícího se auta.
Tag vtrhl dovnitř bez klepání jako teplá sněhová bouře. V jedné ruce držel papírový pytlík, ve druhé mapu.
"Tady jste." Zastavil se a zálibně zavětřil. "Řekněte mi, že máte dost pro tři. Při zařizování pochůzek jsem se dost naběhal a ještě jsem se nestačil najíst."
"Posluž si," řekl Charles suše, protože Tag už odložil náklad a zmizel v kuchyni.
Anna slyšela, jak chvíli šramotí, pak se vrátil do jídelny a ve velkých rukou nesl tři misky dušeného. Jednu postavil před Annu, druhou před Charlese a třetí na místo vedle něj. Nato se znovu vydal do kuchyně a vrátil se s třemi sklenicemi mléka a se lžícemi. Zacházel s nádobím velmi profesionálně a Annu napadlo, že musel pracovat jako číšník.
Když si sedal, neustále pokukoval po Charlesovi, a Anna pochopila něco, co podvědomě vnímala už dlouhou dobu. Navzdory nenucenému vystupování se Tag Charlese bál stejně jako předtím Sage, i když mu říkala Charlie.
Annu napadlo, že existuje důvod, proč Branova družka Leah přišla, když byl Charles pryč, a proč neznala jeho dům. Anna vycítila Heatheřin strach, ale ta byla člověk. Ostatní byli vlkodlaci a jejich reakce, třeba Tagova obezřetnost, se projevovaly nepatrnými pohyby.
Tag vysrkal několik lžic dušeného, za což by matka pleskla Annu po ruce, pak Charlesovi řekl: "Potřebuje vykrmit. Leo se nikdy neuměl starat o dary, kterých se mu dostalo."
"Annu nedostal," řekl Charles. "Uštval ji."
Tag strnul. "Proměnil omegu násilím?"
Šok, pomyslela si Anna, a nevíra.
"Ne," řekl Charles. "Hledal ji, a když ji našel, poslal na ni vzteklého psa."
"Jenom šílený bastard by napadl omegu. Zabil jsi ho?" Věcnost v Tagově hlase byla příliš strojená, než aby byla skutečná.
"Ano."
"I Lea?"
"Ano."
"Dobře." Tag na ni pohlédl, nepodíval se jí ale do očí, pak se znovu pustil do večeře.
"Tehdy jsem nebyla omega," řekla Anna. "Byla jsem normální člověk."
Charles se na ni usmál a dal se taky do jídla. "Jako omega ses narodila, stejně jako otec byl dominantní a nebezpečný už od prvního kroku, který udělal, ať už byl člověk, nebo ne. Proměna ve vlkodlaka jeho vlastnosti jen vytáhla na povrch a věk je vytříbil."
"Neví to?" zeptal se Tag.
"Leo dělal, co mohl, aby nevěděla vůbec nic a on ji mohl držet pod palcem," řekl Charles.
Tag se na ni podíval a povytáhl huňaté rusé obočí. "Nikdy jsem neměl Lea rád, byl zatraceně podlý. Když je dominantní vlk při smyslech, je pro něj těžké ublížit submisivnímu - instinkty nás nabádají, abychom je chránili. Omega je ještě něco víc. Když jsi byla člověk, byla jsi ještě křehčí než teď - to by jen vyburcovalo naše instinkty. Lidskou omegu by napadl jen opravdu šílený pes, vlk posedlý zabíjením."
Oba muži se znovu pustili do jídla, než se Anna rozhodla jeho poslední prohlášení napadnout. "Žádný z vlků v Leově smečce neměl problém ublížit mi."
Tag pohlédl do očí Charlesovi a Anna si vzpomněla, že pod drsným veselím se ukrývá vlk.
"Měli mít," řekl Charles drsně. "Kdyby na ně Leo netlačil, ani by se tě nedotkli."
"Nikdo se za tebe nepostavil?" zeptal se Tag.
"Všech silných se zbavil předem," řekl Charles. "Ostatní měl pod palcem. Dělali, co poručil."
"Opravdu jsi ho zabil?" zeptal se Tag.
"Ano."
Tag ji znovu přelétl pohledem. "Dobře."
Když dojedli, vytáhl Tag mapu a rozložil ji na stole.
Anna posbírala špinavé nádobí a uklidila po večeři a Charles s Tagem zatím mumlali nad mapou.
"K útokům došlo jen několik kilometrů od jezera Baree Lake," říkal Tag, když se vrátila zpátky a nakoukla Charlesovi přes rameno. "Prý tam v lese stojí někde starý srub, ale sám jsem ho neviděl."
"Vím, kde je. To je dobrý nápad." Charles poklepal prstem na mapu. "Je asi tady, kousek od útoků. U Baree Lake jsem v zimě nebyl už deset, patnáct let. Pořád je to nejlepší cesta?"
"Tou jsem šel dneska já. Budeš to muset vzít tady tou malou stezkou." Ukázal, ale Anna nic neviděla.
"Správně," řekl Charles. "Pak vyšplháme do průsmyku Silver Butte Pass."
"K prvnímu útoku došlo tady." Ukázal kousek nalevo od Baree Lake. "Na pěšině, kterou se chodí v létě, několik kilometrů od jezera. Mrtvého lovce našli tady, tři čtvrtě kilometru od jezera. Asi prošel průsmykem Silver Butte Pass, jako se chystáte vy. Na konci října jsme tu měli hodně sněhu; už během lovecké sezóny byla servisní cesta neschůdná. Heather a Jacka napadl tady, asi šest a půl kilometru od jejich auta. Mně se podařilo zajet ještě o půl kilometru dál - s humveem to v klidu překonáte."
Charles přitakal, pak řekl: "Mohlo by to být mnohem horší; naším cílem by mohl být hřeben Vinny Ridge."
Tag se krátce zasmál. "Tam by ses zahrabal ty. Nechtěl bych být vlkem, který by tě honil uprostřed léta, natož v zimě. K Baree Lake je naštěstí snadná vycházka, aspoň na Cabinety." Pohlédl na Annu. "Ne že by to byl lehký výšlap, to ne. Ale je schůdný. Jediný způsob, jak se v tuhle roční dobu dostat na Vinny Ridge, je vrtulníkem. Na některých místech vysoko v horách napadnou až čtyři metry sněhu - něco z toho uvidíte na hřebenech nad Baree. Půjdeš s tímhle starým vlkem a budeš ho na slovo poslouchat, jinak budeme hledat tvoje mrtvé tělo, i když jsi vlkodlak."
"Nemusíš ji děsit," řekl Charles.
Tag se opřel a usmál se. "Nebojí se. Že ne, holubičko?" A v otázce uslyšela náznak irského nebo možná londýnského přízvuku. Měla dobrý sluch, ale potřebovala víc než tři slova.
Tag pohlédl na Charlese. "Heather musela šplhat hodně vysoko, aby se mi dovolala. Většinu Cabinetů pořád nepokrývá signál. Zaparkoval jsem tady," poklepal na mapu, "a když jsem se chvíli motal kolem, chytil jsem ho. Navrhoval bych, abyste zaparkovali někde poblíž a mobily nechali v autě."
Charles na něj ostře pohlédl. "Pro případ, že nejde o vlka samotáře?"
"Ty a Bran nejste jediní, kdo si umí dát dvě a dvě dohromady," řekl Tag. "Pokud jde o útok, nechcete, aby vás ti darebáci vystopovali s pomocí těch hezkých malých udělátek, která se teď strkají do mobilů."
"To jsem ani neměl v plánu," souhlasil Charles. Znovu se sklonil nad mapou. "Podle útoků to vypadá, že se Baree nachází ve středu jeho území, ale…"
"Když napadne sníh, na východ ani na západ od jezera se moc lidí nezatoulá," řekl Tag rozhodně. "Baree Lake by klidně mohlo ležet na okraji jeho teritoria."
Charles se zamračil. "Na východě ho podle mě nenajdeme. Kdyby žil v údolí na opačné straně hřebene nad Baree, přirozený terén by umístil jeho teritorium do údolí a možná k jezeru Buck Lake nebo až k Wanlessu, ale nevedlo by přes hřeben. Vyšplhat z údolí k Baree je v tuto roční dobu prakticky nemožné, dokonce i na čtyřech."
"Takže na západ."
Charles přejel prstem od Baree k několika menším jezerům. "Myslím, že půjdeme k Baree a odtamtud na západ, k jezerům Bear Lakes přes Iron Meadows a zpátky přes tuhle horu k autu. Pokud na něj do té doby nenarazíme, bude asi načase zavolat smečku."
"U Bears si dávejte dobrý pozor, hrozí tam laviny," řekl Tag, ale Anna slyšela v jeho hlase souhlas.
Ještě chvíli plánovali výšlap, který měl trvat čtyři dny. Když skončili, dotkl se Tag čela, jako by si zvedal neviditelný klobouk.
"Rád jsem vás poznal, madam," řekl Anně. A pak, aniž by jí dal čas zareagovat, odešel stejně rychle, jako se přihnal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama