(Ne)Mrtvý 4.Kapitola

21. listopadu 2015 v 16:28 | DaisyRose |  (Ne)Mrtví- VA



Lidičky, prosím vám, byla bych velice ráda kdyby jste okomentovali tuto povídku.
Velice by mě zajímalo jestli se vám vůbec tahle povídka líbí, a jestli ji mám sem i nadále přidávat. :D :D
Děkuji :D




Maria P.
Odtáhla jsem si svého strigoje, bezpečně co nejdál od nich a doufajíc že na mě nepřijdou. Spokojeně jsem konzumovala mozek, když jsem uslyšela zavrzání podlahy. Přestala jsem jíst a podívala se před sebe. V tu ránu jsem ho uviděla muže, kterého potkávám ve svých vizích, noční můra všech přeživších strigijů.
,, pane bože" řekl a já vystartovala proti něj. Byl překvapený, ale dokonale se mi vyhýbal. Všechny moje útoky odrazil. Jeho společníci stáli za ním a pozorovali celý náš souboj, ani jsem nepostřehla, kdy přišel Xander, ale najednou byl vedle mě a bojoval s jiným strážcem.
,, Běžte, odveďte moroje" zakřičel mezi naším bojem. A já toho využila a šla jsem mu po hlavě. Srazila jsem ho k zemi a sklonil se k jeho hlavě, úplně mě ovládl hlad, necítila jsem nic jiného než jenom nasládlou vůni jeho krve z hlavy. Otevřela jsem pusu a jednou rukou jsem ho chtěla udeřit do hlavy, ale něco mě z toho vyrušilo. Mým tělem projela studený kov, zbraň, zlomila několik mích žeber a dostala se až do mého srdce. Necítila jsem žádnou bolest, jenom nepříjemný tlak na mé hrudi. Odtáhla jsem se od něj a podívala se na hruď. V mé hrudi trčel stříbrný kůl. Podívala jsem se na muže, který mi to do hrudi vrazil.
Byl udivený a v šoku. Slyšela jsem, jak jeho srdce tlouklo, jako o závod, a jeho pach byl nasátý strachem. Vytáhla jsem jeho kůl z mé hrudi, díval se při tom se díval na místo kam mi kůl vrazil, a jakmile jsem se mu podívala do očí nemohla jsem se od nich odtrhnout. Z mích očí zmizela červená a už nebyli vidět žíly, v nichž koluje pomalu moje krev. Kůl jsem vytáhla a sama ho chtěla do něj vrazit, ale něco mě přimělo, ho zabodnou těsně vedle jeho hlavy.
Měl křečovitě zavřené oči, a když neucítil bolest, pomalu je otevřel. Já se nad ním jenom skláněla a dívala se na něj.
,, Tímhle náš boj neskončil, já si tě najdu a dokončím práci, kterou jsem začala" řeknu a se slovy se z něj zvednu. Podívám se na Xandra který právě jedl mozek toho strážce se kterým bojoval.
,,Neměl si náhodou toho už dost, bude ti špatně" Xander se na mě podíval nechápavým pohledem. A ten strážce, se kterým jsem bojovala já už stál na nohách a pomalu šel ke dveřím, ale pořád byl čelem k nám aby viděl jestli náhodou neudělám nějaký pohyb, který by ho ohrozil. Kůl pořád držel v ruce a měl ho proti nám i když moc dobře věděl že by nás tím nezabil.
Šla jsem rovnou k oknu, otevřela ho první paprsky slunce mi ozářilo kůži, ale neměla jsem čas si vychutnávat sluneční teplo tak jsem rychle vyskočila ven. Dopadla jsem pevně na svoje nohy, a ani ne deset sekund skočil i Xander. Ten se na mě jenom tlemil a obličej měl od krve.
,, Utři si ksicht" řeknu mu. Nasadím si kapuci a vyjdu do ulice. Před domem bylo zaparkovaných několik aut, v nichž bylo několik strážců, čekajíc na toho posledního. O něčem se tam bavili a já moc dobře slyšela o čem, ale nevěnovala jsem pozornost zato Xander vypadal, že ho to zajímá. Pomalým krokem jsme vyšli z uličky a šli až k našemu autu. Nikdo si nás nevšiml, což bylo pozitivní, aspoň něco dobrého na dni.
V domě byl klid což bylo to, že jsem tam s Xanderem byli sami. Hned jsem zaplula do svého pokoje, rychle jsem si dala několik lžiček pálivé omáčky, abych zastavila to co se semnou dělo.
Následně jsem si vzala klíčky od mého auto a nepozorovaně jsem vyšla ven. Nasedla do auta a jela jsem ke svému dlouhodobému příteli. Tenhle můj dlouhodobý přítel totiž pracuje v márnici a je to moroj. Seznámila jsem se s ním na jedné té jejich akci na strigoje, byl mladý a ovládá oheň, potom šel na vysokou a stal se z něj doktor. Dělal pro doktor a takď dělá v márnici. Vždy když je po akci několik mrtvých on má za úkol jako ostatní doktoři co pracují v márnici zjistit jak umřel. Taky zkoumá strigojská těla, jako jak jsou staří … ale to spíše jenom málo.
Zaparkovala jsem daleko od nemocnice, u lesní cestičky. Tady vlastně parkuji pořád. Vylezu z auta a a pomalým krokem jdu směrem k nemocnici. Nenápadně projdu přes vrátnici a zajdu do budovy nemocnice, najdu první schody a jdu až do úplného podzemí. Rozhlédnu se nenápadně kolem se sebe a rozhlédnu se, jestli nikdo nejde a nakonec vklouznu do dveří s nápisem ,,Márnice". Opatrně vejdu dovnitř a rozhlédnu se. Slyším hudbu a na stole je tělo. Takže to znamená, že Joe dostal nové tělo a podle zápachu je to strigoj. Všimnu si, že má rozraženou lebku. Najednou se tam objeví Joe, ale vůbec si mě nevšimne. Má na sobě ten svůj bílý plášť a je celý od krve, teda ne celý ale něco jo. A teprve teď mi došlo, že na jeho stole leží velmi velký chlap, ne velký jako tlustý, ale jeho svalová hmotnost a jako kluk na škole musel být hodně populární.
,, Jou máme problém" řeknu a on se mě tak lekne, že vyskočí. Rychle se na mě otočí a podívá se mi do obličeje.
,, Bože Marie nemůžeš mě tak děsit." Řekl.
Sundal si zakrvácené rukavice a přešel ke mně.
,,Co máme za problém?" já jsem si sundala kabát a ukázala mu díru v mém hrudníku a Joe se jenom ohromeně podíval. Nejdříve ji zkoumal, ale nakonec mu to došlo.
,,To je díra od stříbrného kůlu" a já mu jenom na souhlas přikývnu.
,, Naši mladí strážci si vybrali stejný dům jako my." Snažila jsem se v jeho obličeji něco vyčíst, ale za tu dobu co se známe si dokázal vytvořit něco jako ,,stážcovskou neutrální masku" docela mě to štve, prvně jsem z něj dokázala vyčíst všechny emoce a teď? Nic.
Asi jsem ho to naučila dobře.
,,Joe každý měsíc ti dávám milion informací ohledně jejich skrýší a ty ji zrovna řekneš tu, do které jsem šli dneska, a z toho vyplívá, že mámě hodně velký problém. Jestli se Michael dozví, že někdo ví o naší existenci ne jenom, že mě zabije, ale zabije i tebe a všechny strážce a moroje u dvora, jsme vážně v prdeli.
Ti strážci mě a Xandra nejspíš hledají, jelikož Xander zabil jednoho z nich a já debil jsem toho svého nechala jít." Vychrlila jsem na něj. Byla jsem hodně naštvaná, nejen na něj ale i na sebe. Měla jsem být více opatrná a měla jsem toho strážce zabít. Asi jsem si moc zvykla být mezi mrtvými a zapomněla na to, jak vypadají oči těch živých
Joe se na mě nevěřícně díval.
,,Proč si nezabila toho strážce, jindy bych to neřekl, ale měla jsi to udělat" jenom jsem pokrčila rameny
,,jak to že nevíš, sakra Marie. Víš co …, radši mi to neříkej, stejně bych to nepochopil, tebe nikdy nepochopím". A tím skončil náš rozhovor ohledně dnešního jídla.
Nyní začíná šťourání se do mě.
Jako vždy udělal několik testů, nechal mi sníst půlku Morojského mozku aby zjistil jaký to má účinek.
Jenže jako vždy, nic. Joe nemůže přijít na to, jako jsem se vůbec mohla stát ,,zombim" podstatě ani já to nevím a nemyslím, že by to někdo věděl, možná tak Michael, ale pokud se ho začnu vyptávat, může se do problému dostat více lidí, než si dokážete uvědomit.
,,Jako vždy nic" řekl asi po dvou hodinách.
,,Tak co, jak to jde s Michel" zeptám se ho. Ten se jenom zamračí, přestane nabírat nějaké roztok do iněkční stříkačky.
,,Rozešli jsme"
,,Oooo, ty jeden chudáčku, dala kopačky ona tobě nebo ty ji"
,,Já dostal kopačky"
,,Aspoň si někoho měl, já neustále tvrdnu doma s Xandrem. Od 2. světové války si myslím, že ho někdy asi zabiju." Řeknu a do očí se mi dostane rudá
,,Pro dnešek jsme skončili?" a on jenom přikývne, když vytáhne iněkční stříkačku ven z mé kůže, ,,chceš s něčím pomoc?" zeptám se ho. Joe se jenom usměje a podá mi modré rukavice a jdeme společně k jednomu tělu.
Byl by to krasavec, jenom kdyby neměl právě rozřezaný, na půl, hrudník.
,,sem se dostanou všichni, jak Morojové, Dhampíři a nebo Strigojové, tedy pokud je chtějí zkoumat, a to se stává jenom fakt málo kdy, no prostě jsem jediný Moroj který si vybral tuhle práci"
,, Já myslela že jsi vyučený lékař" zeptala jsem se ho a podívala na mrtvolu
,,Jo taky že jsem, nějakou dobu jsem strávil v nemocnici, myslím lidské, ale jednou jsem se omylem dostal do márnice a zjistil jsem že tam si nikdo nestěžuje na bolest, tak jsem si řekl márnice bude pro mě lepší, ale najednou mě královna povolala i sem a zřídili mi tuhle zbrusu novou laboratoř" vyprávěl mi když zrovna vytahoval z těla muže srdce a podal mi ho
,, prosím zvaž ho" dala jsem ho na váhu vedle sebe a váha ukázala číslo. Joe ho zaznamenal a začal mi podávat další orgány.
,, a jak to že jsi dneska přišla, tu ránu by sis dokázala zašít sama, ani by tě to nebolelo" zeptá se mě a já trochu z nejistím
,, Kvůli Xandrovi, jeho konzumace mozku je čím dál větší, dneska snědl myslím rovnou 3 mozky a nemyslím, že je to dobrý znamení, spíše na opak, něco se děje, jenom že mi to neřekne a to je ten problém, potřebuji si vyčistit hlavu, abych na něco mohla přijít" řeknu mu a piplám se v hrudi toho muže.
,,A proto si přišla sem, tady si vyčistíš hlavu?" posmíval se mému způsobu relaxace
,,Věř nebo ne, ale já k těmto lidem mám blíž, než si myslíš" řeknu, samozřejmě se to neobešlo bez smíchu.
,,No jo pravda, ale pořád chodíš a tluče ti srdce, i když asi jenom několik tepů za pět minut, ale stále funguje"
Zašili jsme tomu krásnému mladíkovi hruď a šli se dívat na film, horor o zombii.
,,Vážně tu zůstaneš se mnou přes noc?" zeptá se mě
,,Jo proč ně, stejně bych doma neusnula a hrát s Xandrem Jolika se mi vážně nechce, vždy vyhraje a mě to začíná štvát, vlastně vyhrává při každé kře, sázce, prostě vždy. Je to deprimující"
Řekla jsem mu svoji největší noční můru
,,Nerada prohrávám" Joe se tomu začal smát.
Dokoukali jsme na ten film a já následně jak jsme slíbila tam zůstala s ní přes noc, teda ne úplně odjela jsem do města okolo půl 4 ráno, toulala jsem se všude možně, až jsem skončila v jedné kavárně, která jela nonstop.
Objednala jsem si jednu horkou čokoládu a vytáhla si notebook, který neustále takám s sebou v tašce. Jakmile jsem se napojila na síť tak všechno šlo jako po másle, využili tuto síť, abych se dostala k lepším informacím ohledně budovy sv. Vladimíra, pro veřejnost je to jenom nějaký zchátralý zámek, který se měl už dávno bourat.
Dokázala jsem se nabourat do Bílého domu, Pentagonu, tak myslím, že Sv. Vladimír nebude o nic těžší. A měla jsem pravdu, za půl hodiny jsem konečně prolomila jejich kód, byl to 120 Beatowí šifrovací kód., pro někoho by se zdál těžký, ale ne pro mě. Problém byl v tom, jakmile se připojím, budu mít jenom několik minut, abych do jejich systému nasadila Brouka, a to rozhodně brnkačka nebyla, normálně bych na to potřeboval asi 10 minut, tady jsem měla jenom šest, můj čas byl omezený, proto jsem to udělala na dvakrát. Věděla jsem, že dříve či později se akademie bude muset spojit s někým z Královského dvora. Proto do obou zařízení nasadím jenom půl brouka, a jakmile se spojí, bude kompletní a nejenom v jedné ale dokonce v obou zařízení pro Moroji, bude to výhoda. Navíc nyní se tam nikdo jiný nebude moci nabourat, součástí mého Brouka je to totiž i antivirus na ostatní.

Což znamená, jakmile se do jakéhokoliv zařízením bude chtít nabourat někdo, kdo k tomu nebude mít přístupní kód akademie či Královského dvora, tak jeho operační paměť bude smazána. To je kouzlo mého Brouka a upřímně lituji ty, co se o to pokusí, bude mi jednou, jestli to bude někdo z vysokých míst lidí, nebo kdokoliv. Hlavně, že bude Brouk chránit systém před napadením a nikdo nepřijde na to, co chci právě udělat
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuri Yuri | Web | 21. listopadu 2015 v 16:31 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 daisyrose daisyrose | Web | 21. listopadu 2015 v 16:41 | Reagovat

[1]: Tak když se ti nelíbí tak proč sem lozíš teda. Nečti to co sem přidávám a laskavě vypadni, nepotřebuji tu někoho jako si ty, arogantní idiot který si o sobě myslí bůh ví co, je mi z tebe na blití :-!. Každý má jiný druh psaní a můj je právě tenhle. Dobře možná nejsem ta nejlepší spisovatelka, ale nemyslím že je to tak hrozný.
Mým přátelům se to líbí a mě taky, tak se do mě laskavě nenasírej když se tohle nelíbí a vypadni.
Děkuji

3 STIAK STIAK | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 17:26 | Reagovat

Heyy, yay, zní to zajímavě... Si budu muset přečíst od první kapči, pokud seženu čas ><

A by the way...

[1]: Že tě to baví, posílat furt to samé. Očividně prostě nemáš nic lepšího na práci, viď?
(Napsala bych k tomu 'Ta dnešní mládež', ale tím bych prakticky urazila hodně lidí, co si záležet dávaj >..<)
Takže... Ty dnešní rádoby drsný děti...

4 daisyrose daisyrose | Web | 21. listopadu 2015 v 17:40 | Reagovat

[3]: Děkuji.
Doufám že si ten čas najdeš :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama