Alfa a omega 18. Kapitola

4. prosince 2015 v 18:00 | Patricia Briggs |  Alfa a Omega 1 Štvanice
Přestože Charles toužil pelášit tryskem dolů ze svahu, sotva čarodějka zmizela, běžel pomalu a ovládal se, aby mu Anna ve sněžnicích stačila. Jak se blížili,stromy a křoví ukryly místo, kde čekali Asil s jeho otcem. Charles opatrně zpomalil a zůstal stát.
Podíval se na Annu, pak na Waltera. Kývla a dřepla si na místě, kde stála. Walter zalehl jako správný starý voják. Nebýt jeho, Charles by nikam nešel. Neriskoval by Annin život kvůli tušení. Ale kdyby se mu něco stalo, Walter by se o Annu postaral, proto mohl Charles riskovat.
Když vešel na otevřené prostranství, Asil už se nemodlil, ale dál klečel s hlavou sklopenou - jako by se ze všech sil snažil maroka neurazit.
"Pomalu," zamumlal Maur, aniž by vzhlédl. Měl vždy dobrý sluch - anebo možná zachytil Charlesův pach. "Jsme k ní připoutaní, tvůj otec a já. Musím čarodějku poslouchat, jako by byla můj alfa." Konečně otočil hlavu a zoufale se zadíval Charlesovi do očí. "Tvého otce spoutala ještě pevněji. Zjistila, kdo je, a zbavila ho vůle, jako když loutkář pověsí marionetu na drátky. Doufám," pokračoval Asil tichým, tichoučkým hlasem, "že až se promění, bude pořád při smyslech." Unaveně si promnul čelist. "Musím počkat, ale ty ne. Ty vezmi svoji družku a uteč, seber smečku v Aspen Creeku a zmiz s ní na konec světa. Jestli ho podřídila své vůli, všichni vlci, kteří mu podléhají, jsou její. Je naprosto šílená - ani předtím nebyla zrovna při smyslech - ale připoutala se k Saraiině mrtvé vlčici. Živí a mrtví k sobě nepatří."
Charles čekal.
Asil se usmál. "Myslím, že přecenila svoje síly. Pokud ho neudrží…" pohlédl na Brana. "No, potom, perdito, bude asi lepší být hodně, hodně daleko."
Bran se nemotorně zvedl na nohy a stál jako právě narozené hříbě, s nohama doširoka rozkročenýma, aby neupadl. Oči měl úplně prázdné. Nic v nich nebylo.
Nebýt uzlíčku ledového vzteku, který se mu stahoval v žaludku a prosakoval od otce, Charles by věřil, že nad ním získala úplnou kontrolu.
Charles věděl, že se dokáže ještě jednou, maximálně dvakrát proměnit, ale bude mít pořádnou kocovinu. Zdaleka ne poprvé litoval, že nezdědil otcovu schopnost promlouvat lidem do mysli. Ušetřilo by mu to spoustu energie.
Proměnil se a doufal, že Asil bude moct počkat, dokud nebude schopen řeči. Probíhalo to pomaleji, než byl zvyklý - a obával se, že uvízne v lidské podobě déle, než očekával. Ale konečně byl hotový - a nahý jako novorozeně. Neměl dost síly na to, aby ji vyplýtval na ochranu své cudnosti.
"Je příliš pozdě, už přichází," řekl Asilovi. "Když tě čarodějka ovládne, vidí tvýma očima." Řekl mu to bratr. "Jsi pro ni živý golem."
Asil zavřel oči. "Je konec."
"Až příliš snadno propadáš zoufalství," řekl Charles. Nemohl mluvit o Anně a Walterovi, protože by se to mohlo hned donést čarodějce. "Naše smečka má k dispozici omegu. Možná bude stačit."
"Víš, co se z něj kdysi stalo?" zeptal se Asil.
"Ano."
Asil pohlédl na maroka. "Zabij ho, pokud můžeš. Jestli ho máš rád, jestli máš rád svoji smečku."
Charles se podíval na otce, který na vlkodlaka působil křehce. Nebudil strach v srdcích těch, kdo na něj pohlédli - hlupáci.
Drsně se zasmál. "Jsi blázen, pokud si myslíš, že bych ho dokázal zabít. Je marok - a zdaleka není tak slabý, jak se zdá. U otce nevěř ničemu, co vidíš."
Byla to pravda a Charles byl zraněný. Dokonce i dýchání bolelo.
Měl bych odejít, pomyslel si, když po něm přejely otcovy prázdné oči. Už si dokázal, že ho čarodějka může ovládnout, kdykoli se jí zachce. Představoval slabinu.
Zůstaň. Potřebuji tě.
"Na co?" zeptal se. Zadíval se na otce, ale i s jeho hlasem v hlavě neviděl v marokových očích nic než tupou bestii.
Protože jsi jediný, o kom vím, že ho nezabiju.

Anna poslouchala jejich rozhovor a pevně se objala pažemi. Věděla, že na ni Charles spoléhá - na to, že s Walterem budou jeho esy v rukávu.
Problém byl, že ona žádné eso nebyla. Možná tak žolík, ale rozhodně ne eso. Walter býval voják, na něj bylo lepší spoléhat.
"Znáš tohle místo? Můžeme se přesunout někam, odkud bychom na ně viděli, a přesto zůstali schovaní?" pošeptala Walterovi.
Vyrazil v pravém úhlu k místu, kde Charles hovořil s Asilem. Anna ho následovala tak tiše, jak jen mohla. Walter se pohyboval lesem podobně jako Charles, jako by byl jeho součástí.
Zavedl ji blíž, než považovala za možné, ke starému stromu, jehož husté větve se otíraly o zem sotva tucet metrů od místa, kde stál marok a zíral na syna.
Vlkodlak se vplížil pod větve a Anna ho po čtyřech následovala. Ocitla se v suché, tmavé jeskyni s hustým kobercem jehličí, které ji píchalo do odhalených částí těla, ale změkčovalo půdu pod koleny. Přeplazila se po něm a lehla si na břicho, aby zpod větví viděla, co se děje.
Ocitli se kousek nad Charlesem a obávala se, že proti větru. Měla by se proměnit; jako vlk byla silnější a mohla bojovat drápy a zuby, kdežto takto byly její jedinou zbraní nehty. Když se o to ale pokusila, zjistila, že od poslední proměny uběhlo příliš málo času a že to nezvládne. I pouhý pokus ji vyčerpal a roztřásla se.
Walter si lehl vedle ní a teplo jeho velkého těla ji přimělo uvědomit si, jak je prokřehlá. Sundala si rukavici a zabořila ruku Walterovi do srsti, aby si ji ohřála.

"Mluví s tebou?"
Charles zvedl ruku, aby Asila umlčel. Potřeboval přemýšlet. Otec měl plán, to bylo jasné. Ale nebyl ochotný se o něj podělit… pokud vůbec mohl.
"Co chce čarodějka udělat se mnou?" zeptal se Charles.
"Já ne…" Asil se zatvářil zvláštně. "Podle Sarai tě zabije, aby zlomila tvého otce a získala zpět moc, o kterou jsi ji připravil, když jsi zničil její srub. Myslím, že to udělala už dřív, chci říct, že převzala smečku. Sarai o tom mluví, jako by to byl jistý vzorec chování." Odmlčel se. "Ale jestli to chápu dobře, všichni, které ovládla,
nakonec zemřeli. Ne úplně. Rozplynuli se, až z nich nic nezůstalo." Přitiskl si ruce na spánky, jako by ho bolela hlava.
Aha, pomyslel si Charles a zvýšila se mu hladina adrenalinu. Pouta lásky jsou velmi silná. Možná čarodějka ztratí kvůli Asilovi Sarai.
Nechal to na pozdější úvahu a přemýšlel o Maurových slovech. "Jestli se pokusí převzít otcovu smečku, možná ji čeká překvapení," řekl. "Anna si myslí, že jsme banda šílenců."
Asil se pousmál. "Víš, že má pravdu."
Charles napřáhl ruku, pomohl Asilovi na nohy. Maur se opile zapotácel. "Vypadáš děsně. Jsi zraněný?"
Asil si oprášil sníh z roztržené nohavice, i když ji měl úplně promočenou. "Ne. Jsem jenom trochu poškrábaný. A mám potrhané oblečení." Pečlivě si Charlese změřil. "Aspoň jsem ale oblečený."
Charles byl příliš unavený, než aby se s Asilem špičkoval. "Takže mě čarodějka zabije," řekl, pohlédl na otce a snažil se přijít na to, co má starý vlk za lubem.
"Možná." Asil si oprášil sníh z druhé nohavice. "A nebo poručí jemu, aby to udělal - případně mně nebo Sarai. Záleží jen na tvé bolesti, na tvé smrti, ne na tom, kdo ti ji přivodí. Stačí, když bude u toho, aby z ní načerpala sílu. Ale vsadím se, že to přikáže udělat tvému otci. Vždycky ráda ubližovala lidem."
Kdyby právě nepřemýšlel o tom, jak Asilova přítomnost umožnila Sarai osvobodit se od čarodějčiny kontroly, asi by nepochopil, jak je to důležité.
Lstivý starý vlk. Charles na otce obdivně pohlédl. "Takže o to šlo. To ti tehdy před lety matka poručila? Zabít Samuela?"
Asil se na něj zamračil, ale než mohl něco říct, z lesa vyrazila vlčice s čarodějkou na hřbetě. Charles cítil, jak ho ovládl známý chlad, bratr vlk se chystal do boje. Jeho otec byl mistrný manipulátor, ale nebyl v nejlepší kondici a bylo tu příliš mnoho věcí mimo jejich kontrolu.
Sarai se zastavila daleko z dosahu a držela se mezi čarodějkou a Charlesem, když jí sklouzla ze hřbetu. Její ochranitelské chování se zdálo být instinktivní - jako by byla matka pečující o mládě.
Čarodějka - říkala si Mary a Asil ji oslovoval jménem Mariposa, Motýlek - byla menší, než si pamatoval, anebo tak možná působila vedle Asilovy družky. Tentokrát jí rysy nezakrýval šál. Vypadala mladě, jako by se jí ošklivost světa nedotýkala.
"Charlesi," řekla. "Kde je tvá žena?"
Čekal, ale neovládlo ho nutkání odpovědět. Vzpomněl si na přiškrcená pouta se smečkou a pocítil náhlou, horečnatou naději - otec možná vyřešil jeden z jeho problémů.
"Někde tu je," řekl.
Usmála se, ale její oči zůstaly chladné. "Kde přesně?"
Naklonil hlavu na stranu. "Není tam, kde jsem ji nechal." Tím si byl bratr vlk jistý, i když netušil jak.
Znehybněla a přimhouřila oči. "Kolik je ve smečce tvého otce vlků?"
"Včetně tebe a tvé zrůdy?"
Rozevřela oči. "Ale, ale, Asil rozhodně neztrácel čas a prozradil ti mé plány. Ano. Klidně nás započítej."
"Třicet dva… možná třicet tři." Tyto informace jí teď a tady k ničemu nebyly, tak proč by jí je nedal? Jenom si nebyl jistý, jestli má ještě pořád počítat i Samuela.
"Pověz mi, proč bych tě měla nechat žít," řekla. "Můžeš pro mě udělat něco, co tvůj otec ne?"
Sarai zírala na Asila. Aspoň ona byla přesvědčená o tom, že čarodějka má Charlese pod kontrolou. Žádnou další, lepší šanci nedostane.
Jednou z výhod zkušených bylo, že jejich úvahy neprozradil nával adrenalinu nebo emocí. "Měla bys mě nechat žít, protože to může být tvá jediná šance na přežití."
"Co tím myslíš?" Zvedla obočí a naklonila hlavu na stranu skoro jako vlk.
Měl věřit otcovu plánu? Otec spoléhal na to, že dokáže rozbít pouta, kterými ho čarodějka svázala, když mu ho poručí zabít.
Existovaly i jiné věci, které mohl Charles vyzkoušet. Možná nadejde chvíle, kdy by ji byl schopen bez většího rizika napadnout. Stačila by půlvteřina, až by byl na dosah, a ostatní ne.
Ale prozatím mohl bojovat - po dni v čarodějčině něžné péči by tomu tak být nemuselo.
Charles sklopil oči, jako by se podřizoval její autoritě, a následující slova pomalu zašeptal; nevědomky přikročila blíž a nastražila uši. "Můj ot…" Uprostřed druhého slova se na ni vrhl a vložil do útoku veškerou rychlost, která mu zůstala.
"Sarai!" zaječela čarodějka hrůzou. Kdyby byl v nejlepší formě, zvládl by to. Ale zpomalily ho vyčerpání a rány. Vlčice, která bývala Sarai, do něj vrazila jako nákladní vlak a strhla ho stranou, než se mohl čarodějky dotknout.
Doufal, že mu moment překvapení umožní čarodějku zabít, ale byl realista. A tak s napadením počítal, podvolil se síle nárazu a odkulil se od Sarai, aby si nezlámal žebra.
Když se teď rozpoutala bitka, jeho stará zranění mu vadila jen okrajově - hlavně proto, že ho zpomalovala; jednu nohu neměl tak rychlou a jeho údery nebyly moc efektivní.
Byl zraněný a v lidské podobě. Většina lidí by si tak pochopitelně myslela, že vlčice bude ve výhodě. Mýlili by se.
Kdyby doopravdy byla Asilovou družkou, byl by bezradný. Ale nebyla. Charles to věděl, i když chudák Asil byl zajatcem svého pouta s ní, zmatený schopností této mizerné imitace napodobovat živé stvoření. Duchové hor věděli, že je mrtvá, a zpívali o tom, když mu vraceli něco z jeho síly.
Škrábla ho drápem do boku, ale v konečném důsledku byla pouze stínem vlčí omegy, kdežto Charles trávil většinu života tím, že lovil vlkodlaky a zabíjel je. I zraněný byl rychlejší než ona a uhýbal jí z cesty stejně rychle, jako voda obtéká kámen. Třicet let studia různých bojových stylů mu poskytlo výhodu, kterou nedokázala věkem překonat.
Protahoval bitku tak dlouho, jak se jen odvažoval, ale byl unavený a těžší souboj měl ještě pořád před sebou.
***

Anna se pustila do vázání na sněžnicích. Prostor mezi ní a Charlesem nebyl stejnoměrně zasněžený a na žádném místě, které viděla, nebyl sníh hlubší než dvacet centimetrů. Rychleji se bude pohybovat bez nich. Jen kdyby věděla, kdy jí bude potřeba.
Kdyby si sundala ty zatracené, neohrabané sněžnice dřív, mohla vyrazit ve chvíli, kdy vlčice Charlese napadla. Ale jak Anna škubala a trhala za sněhem olepené spony, pochopila, že Charles má všechno pod kontrolou. Stál uvolněně, zatímco potlučená vlčice kolem něj kroužila a hledala způsob, jak se k němu dostat. Druhou sněžnici si Anna sundala klidněji. Znovu už si je neobuje, nikdo si je už nikdy neobuje, ale kdyby bylo třeba, dokázala by vyrazit hned.
Naneštěstí nebyla jediná, kdo poznal, že Charles má souboj pod kontrolou.
"Asile," řekla Mary. "Pomoz jí."
Maur na čarodějku chvíli hleděl, pak si sundal košili a hodil ji na zem. Připojil se k boji s lehkostí válečníka, který zná smrt a vítá ji. Kdyby si Anna nedělala takové starosti o Charlese a sledovala film, opřela by se, jedla popcorn a užívala si. Ale krev byla skutečná.
Předklonila se a uvědomila si, že svírá Walterovu šíji ve smrtelném sevření. Uvolnila stisk a omluvně mu promnula srst.
V jednu chvíli kráčel Asil směrem k boji, vzápětí vyrazil tryskem vpřed. Obloukem Charlese minul a zasáhl Sarai loktem ze strany do krku. Omráčeně se svalila na zem. Přehodil si ji přes rameno a rozběhl se pryč.
"Asile!" Ale čarodějka nevydala žádný rozkaz, proto se Maur vrhl dolů ze svahu a po hraně nohou se řítil dolů ze srázu. Klouzal tak rychle, že stejně dobře mohl mít na nohou lyže.
Anna si uvědomila, že pomoc se dá vyložit různě. Z úkrytu pod stromem Asila neviděla, ale slyšela, jak peláší dolů z kopce a velmi rychle se vzdaluje od všech dalších rozkazů, které by čarodějka mohla vydat.
Celé to netrvalo ani dvacet vteřin. Anna se nechala rozptýlit, ale Charles ne. Skočil po čarodějce, ale srazila ho do závěje. Kvůli setrvačnosti se dál nemotorně kutálel vpřed.
"Ne!" vřískala čarodějka hystericky a rychle od něj couvala. Anna si musela připomenout, že je stará. Stejně stará jako Charles, i když vypadala na patnáct nebo šestnáct. "Musím být v bezpečí. Sarai! Sarai!"
Anna se připravila zasáhnout, ale Charles se opřel rukama o zem a zvedl se. Ať už mu udělala cokoli, bolelo to, ale ve tváři mu to vidět nebylo, jen v pomalosti pohybů. Kdyby ji potřeboval, určitě by jí dal nějak vědět, ne?
Pohlédla dolů na vlkodlaka vedle sebe, ale i když zbystřil a soustředil se, nepůsobil ustaraně. Samozřejmě toho o čarodějích nevěděl o nic víc než ona - a Charlese znal sotva den.
Anna nebyla jediná, kdo si všiml, jak pomalu se Charles pohybuje. Čarodějka si přitiskla obě ruce na tvář.
"Zapomněla jsem," vydechla a zasmála se, ukázala na něj prstem a řekla něco, co podle Anny znělo španělsky. Charles sebou trhl a chytil se za hruď. "Zapomněla jsem. Umím se bránit."
Anna ji neposlouchala, sledovala Charlesův obličej. Nedýchal. Ať už mu čarodějka provedla cokoli, zabije ho to, pokud Anna něco neudělá. O čarodějnictví moc nevěděla a většinou to určitě byly nesmysly. Ale když čarodějku rozptýlila posledně, Charlese pustila. Možná to vyjde i tentokrát.
Anna už nemínila čekat na znamení.
Vyrazila z úkrytu pod stromem a během dvou kroků dosáhla nejvyšší rychlosti; její starý trenér by z ní měl radost. Ignorovala bolest v namožených stehnech i hlodání chladu v hrudi, soustředila se na čarodějku a jen okrajově vnímala vlka, který běžel vedle ní.
Viděla, jak čarodějka spustila ruce a obrátila pozornost k ní. Viděla, jak se usmála, a slyšela ji říct: "Brane, maroku, alfo alfů, zabij svého syna Charlese."
Pak zvedla ruku a ukázala na Annu. Ta neměla čas připravit se, protože do ní něco ze strany vrazilo, povalilo ji to na zem a smetlo zaklínadla z cesty. Konečně, pomyslel si Charles. Čarodějčin povel se mu rozléhal ušima, ve kterých mu po jejím útoku stále zvonilo. Nemohl ale přijít v horší chvíli, protože byl napůl slepý, vrávoral a netušil, jak dlouho bude otci trvat, než zlomí její nadvládu.
Pokud se mu to vůbec povede.
Ale nemohl zatížit otce svojí smrtí, proto se vzchopil a s pomocí čichu a šestého smyslu, který mu prozradil, že ho sleduje něco nepřátelského, zjistil, odkud vlk zaútočí, nic jiného totiž nefungovalo, jak mělo.
Natáhl ruce, co nejpevněji chytil otce za srst a nechal se silou jeho útoku povalit na záda, načež ho nohama přehodil přes sebe.
Samozřejmě to nebyl čistě provedený manévr. Otec byl rychlejší než Sarai. Rychlejší, silnější a mnohem lépe zacházel s drápy. Přesto, otcova nejlepší zbraň - jeho mysl - byla zastřená čarodějčinou magií. A tak se Charlesovi podařilo shodit ho ze sebe, aniž by si vážně ublížil. Zbytková setrvačnost postačila k tomu, aby se překulil na nohy a postavil se dalšímu útoku.

Walter ležel nehybně na Anně, která ho ze sebe svalila tak jemně, jak jen to šlo. Pokud mu ublížila, nedal to na sobě znát. Jeho tělo bylo ochablé a nekladlo odpor a ona mohla jen doufat, že tím nezhoršuje jeho zranění. Srazil ji stranou a magie tak zasáhla jeho místo ní.
Vyškrábala se na nohy a vyrazila k čarodějce. Nemohla si dovolit zastavit se a zkontrolovat Walterova zranění, dokud neudělá něco, cokoli, aby té zrůdě zabránila napáchat další škody.
"Nechceš mi ublížit," řekla čarodějka a vykulila čokoládově hnědé oči. "Chceš zůstat stát."
Anna zpomalila a zůstala stát tak blízko, že cítila mátu její zubní pasty. Chvíli netušila, co dělá nebo proč.
"Zůstaň tady." Čarodějka si rozepnula bundu, sáhla do ní a vytáhla pistoli.
Jsi omega, připomněla si Anna, takže nemusíš poslouchat ničí rozkazy - a najednou se znovu dokázala pohnout. S přesností, kterou se naučila od bratra, jenž na střední škole boxoval, a se silou, za kterou vděčila vlkodlačí nátuře, zasadila čarodějce ránu pěstí do čelisti. Uslyšela prasknutí, jak jí čelist zlomila, a čarodějka padla v bezvědomí obličejem na zem.
Zhluboka se nadechla a zadívala se na bitvu, která zuřila mezi Charlesem a jeho otcem. Chvíli se pohybovali tak rychle, že je ani nedokázala sledovat, pak Charles zůstal stát z otcova dosahu, uvolněný a připravený a jen hruď se mu dmula rychlým dechem. Ze škrábanců na rameni a na stehně mu tekla krev. Hluboká rána, která mu vedla zpod levé paže přes břicho k pravému boku, vypadala vážněji. Marok stál stranou, velmi pomalu potřásal hlavou a přenášel váhu ze strany na stranu.
Měla by čarodějku zabít a maroka osvobodit.
Otočila se zpátky a pohlédla dolů na ochablé tělo. Dívka vypadala tak nevinně, tak mladě na to, kolik utrpení napáchala.
Anna zabila už dřív, ale to byla skoro nehoda. Zabít chladnokrevně bylo něco jiného.
Walter to uměl. Instinktivně na něj pohlédla, ale nepohnul se… jen jeho oči. Přece je měl zavřené, když ho opouštěla. Nyní byly otevřené a potažené bělavým povlakem.
Anna u něj poklekla, aniž by tušila, jak se k němu dostala. Žádný tep, žádný dech. Přežil válku a přes třicet let strávil v izolaci, do které sám sebe uvrhl, a zemřel pro ni. Ruce - jednu holou, druhou v rukavici - mu zabořila do srsti.
Pak přistoupila k omráčené čarodějce, chytila ji za bradu a vršek hlavy a nadlidskou silou trhla. Bylo to snadné jako ve filmech. Jedno křupnutí, a čarodějka byla stejně mrtvá jako Walter.
Pustila ji, vstala a couvla. Dýchala příliš rychle. V lese panovalo takové ticho, jako by celý svět zatajil dech. Jako by byla jediným živým tvorem na světě.
Otupěle se otočila na zmrzlých nohou a uviděla maroka stát nad Charlesovým tělem. Byla příliš pomalá.
***

Slunce pomalu zapadalo a zažehávalo nebe nad tmavými horami. Asil dál držel omráčenou Sarai v náruči. Zabořil jí nos do krku a vdechl známou vůni, o které byl přesvědčen, že už ji nikdy neucítí. Byla tak krásná.
Nebyli tak daleko, aby souboj neslyšeli, ale dokud se drželi čarodějce z očí, bylo pro ni těžší ovládat je.
Asil čekal. Udělal, co mohl, aby je oba odklidil z boje, protože kdyby se do něj zapojili, skončili by na špatné straně. Nic jiného mu nezbývalo.
A tak držel Sarai na klíně a snažil se zapomenout na to, že je to naposledy.
Jestli Mariposa vyhraje, zabije ho. Znovu ji připravil o Sarai, a to by nesnesla. Pokud zvítězí Charles nebo Bran a zabijí Mariposu, Sarai jednou provždy zmizí. Čarodějčin výtvor nepřežije její smrt.
A tak vlčici objímal, vdechoval její pach a předstíral, že ten okamžik nikdy neskončí. Předstíral, že objímá Sarai… a skoro cítil závan skořice.
Jak se její pach rozplýval a nahrazovala ho vůně jedlí a borovic, sněhu a třeskuté zimy, přemýšlel. Kdyby tehdy, když mu domů přivedli vyděšené, zbité dítě, znal budoucnost, dokázal by sebrat odvahu a zabít ho? V bezútěšném zoufalství položil hlavu na koleno a v ruce pevně sevřel chuchvalec srsti.
Nedokázal se radovat z toho, že je Mariposa mrtvá a Saraiina vlčice konečně volná.
A kromě toho by to byla předčasná oslava, vzápětí se jím totiž prohnalo šílenství jako požár lesem v srpnu. Byl příliš vyčerpaný, ale zběsilosti na tom nezáleželo, prostě ho nesmiřitelně sevřela a nutila ho proměnit se. Horami se rozlehlo divoké vytí a Asil odpověděl.
Netvor se probudil. Maur rozevřel ruku a nechal vítr, aby odnesl poslední kousek Sarai, který mu zbyl. Pak uposlechl volání svého pána.
***

Anna si neuvědomila, že se rozběhla, dokud nebyla v půli cesty k Charlesovi a tryskem se neřítila vpřed.
Nemohl být mrtvý. Měla šanci tu zpropadenou čarodějku zabít o dvě nebo tři minuty dřív. Nemohla to být její vina, že je mrtvý - že ho otec zabil.
Prosmýkla se kolem maroka, jehož moc se přes ni s řevem přelila, ale ona jí proběhla a klouzala po sněhu. Posledního půl metru se k Charlesovi plazila. Měl zavřené oči a byl umazaný od krve. Natáhla ruku, ale bála se ho dotknout.
Byla si tak jistá, že je mrtvý, že když otevřel oči, chvíli trvalo, než si to uvědomila.
"Nehýbej se," zašeptal a oči upřel za ni. "Ani nedýchej, pokud to dokážeš."
Charles sledoval, jak se vlk, který už nebyl jeho otcem, plíží blíž a šílenství se v něm v děsivé kombinaci snoubí se lstivostí.
Bran se přepočítal. Možná kdyby čarodějka nezemřela a její kontrola nad ním se tak nečekaně nezlomila. Možná kdyby Charles nastavil otci hrdlo hned na počátku souboje a věřil mu, že ho ani pod cizí nadvládou nezabije. Možná kdyby tu byl místo něj Samuel.
A možná bylo rozhodnuto už ve chvíli, kdy si čarodějka jeho otce zcela podrobila - stejně jako si Brana před staletími podrobila jeho matka.
Nezáleželo na tom "proč", neboť jeho chytrý, chameleónovi podobný otec byl pryč. Nahradil ho ten nejnebezpečnější tvor, jaký se kdy v těchto horách objevil.
Charles si byl jistý, že je po něm. Pálila ho hruď a těžce se mu dýchalo. Otec mu drápem roztrhl plíci - stávalo se mu to tak často, že už ten pocit znal. Právě se to chystal vzdát, když se objevila Anna - a jeho otci věnovala asi tolik pozornosti, jako by byl obyčejný pudl.
S Annou v nebezpečí Charles zbystřil - jeho mysl se ale rozdělila, protože se zoufale potřeboval ujistit o tom, že je družka v pořádku.
Vypadala příšerně. Vlasy měla propocené a zplihlé od čepice, kterou někde ztratila. Tváře jí doruda spálil vítr a on by si vůbec nevšiml, že je má špinavé, kdyby v nich slzy nezanechaly klikaté cestičky. Šeptem ji varoval, ale ona se na něj usmála (jako by neslyšela jediné slovo z toho, co řekl, nebo nevnímala nebezpečí, na které se ji snažil upozornit) - a přestože byl vyděšený, na okamžik zůstal ohromený.
"Charlesi," řekla. "Myslela jsem si, že jsi taky mrtvý. Ne. Nehýbej se…" A položila mu ruku na rameno, aby zajistila, že zůstane ležet. "Já…"
Asil hladově zavrčel a Anna se ohlédla.
Maur nebyl malý vlk. Nebyl tak velký jako Samuel nebo Charles, přesto byl dost velký. Srst měl tak tmavě hnědou, že v houstnoucích stínech vypadala černá. Uši si tiskl k hlavě a z čelistí mu kapaly sliny.
Jenže Anna nebyla hloupá - soustředila se na maroka stejně jako Charles. Bran je pozoroval jako kočka, která čeká, jestli myš neudělá něco zajímavého - třeba se dá na útěk. Dech se jí zadrhl v hrdle a pach jejího strachu ho donutil posadit se - což bylo hloupé - ale jeho otec nyní sledoval Annu a Charlese zcela ignoroval.
Branův šílený pohled Annu uvěznil. Instinktivně se natáhla a vzala Charlese za ruku. A vtom se to stalo.
Nečekaně a bez velkých fanfár ho obklopilo pouto druhů jako pohodlná košile - a na okamžik ho nic nebolelo, nebyl unavený, rozbolavělý, zbitý, promrzlý, nahý ani vyděšený. Na okamžik nebyla otcova zuřivost, která ho užírala ze stínů, ničím ve srovnání s radostí tohoto okamžiku.
Anna se zhluboka nadechla a upřela na něj užaslý pohled, který jasně říkal: Tvrdil jsi, že musíme mít sex. Máš na to být expert.
A pak se znovu vrátili do reality.
Trhl s ní, takže sklouzla za něj a on se ocitl z velké části mezi ní a dvěma šílícími vlky, kteří ji upřeně sledovali.
Něžně se mu vyprostila a on byl rád - to si aspoň říkal - protože potřeboval obě ruce, aby je ochránil. Pokud se dokáže postavit na nohy.
Cítil, jak se od něj sune dál, což ocenil - i když trochu očekával, že bude protestovat. Pak na zakrvácených ramenou ucítil studené ruce. Opřela se o jeho záda a ňadro mu přitiskla na starou ránu.
Nadechla se a dala se do zpěvu. Vybrala si píseň, kterou otec zpíval na pohřbu doktora Wallace, "Simple Gifts", Prosté dary.
Jako tropický vítr se přes něj přelil mír, jaký zažil krátce po jejich seznámení. Sama musela být dokonale klidná, jak tvrdil Asil. Nemohla kolem sebe šířit mír, kdyby ho sama necítila. A tak zpívala, nasávala do sebe klid a mír písně - a předávala ho dál vlkům.
U třetího verše se k ní Charles přidal a doplnil svým hlasem její sytý alt. Zazpívali píseň dvakrát, a když skončili, Asil si těžce povzdychl a lehl si na sníh, jako by byl tak vyčerpaný, že by už se nedokázal ani hnout.
Charles nechal Annu vybírat písně. Další přišla na řadu irská písnička "The Black Velvet Band". K jeho unavenému pobavení se jí při zpěvu vkradl do hlasu slabý irský přízvuk. Podle slov, která zvolila, si byl docela jistý, že se je naučila při poslechu skupiny The Irish Rovers. Uprostřed písně "The Wreck of the Edmund Fitzgerald" se jeho otec přiloudal blíž a složil Anně hlavu do klína.
Až příště uvidí Samuela, bude mu muset říct, že se Anně podařilo zkrotit maroka v tom nejhorším stavu jen několika písničkami namísto dlouhých let, která potřeboval Samuel.
Anna zpívala a Charles se zvedl ze země - nebyla to příjemná zkušenost, ale otcovy drápy a zuby nebyly stříbrné a nejhorší rány už se začínaly hojit. Nadešla noc, ale měsíc jasně zářil, protože se blížil úplněk.
Překročil Asila, který spal tak hluboce, že se ani nepohnul, a zamířil k tělům. Čarodějka měla zlomený vaz, přesto se bude cítit líp, až spálí její tělo na popel. I Walter byl mrtvý.
Anna dokončila píseň a řekla: "Zemřel pro mě."
Pohlédl na ni.
"Čarodějka na mě zaútočila magií a Walter skočil mezi nás."
Anna byla bledá a na tváři jí tmavla modřina. I když toho v posledních dnech hodně snědla, zdálo se mu, že ztratila na váze. Nehty měla zlámané a klouby na pravé ruce, kterou hladila otce po čenichu, rozseknuté od toho, jak někoho uhodila - patrně Mariposu.
Trochu se třásla, ale nedokázal říct, jestli chladem, šokem nebo obojím. Sotva ho to napadlo, Bran se kolem ní stočil, aby se s ní podělil o tělesné teplo.
Walter měl pravdu: Charles se o ni nestaral dobře.

"Pak zemřel tak, jak žil," řekl družce. "Jako hrdina, voják a muž, který se rozhodl chránit to, co mu bylo drahé. Kdyby mohl promluvit, myslím, že by ti řekl, že ničeho nelituje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama