Alfa a omega 19. Kapitola

6. prosince 2015 v 9:29 | Patricia Briggs
*Poslední kapitolka Alfa a omega Štvanice, tak si ji užijte :D :D :D

Nakonec to byla zima, co donutilo Annu pohnout se. Nedokázala se už dál dívat na těla: na muže, který pro ni zemřel, a ženu, již zabila. Ale byla to zima, která jí vysávala teplo z těla, co ji přimělo zvednout se.
Unaveně se postavila a vyrušila tak vlky, kteří ji obklopili v marné snaze zahřát ji. Omluvně pohlédla na Charlese. "Vím, že auta jsou odsud jenom několik hodin cesty - můžeš mi ale ukázat, jak se k nim dostat?" Podívala se na mrtvoly, pak zpátky na Charlese. "Nemůžu tu zůstat."
Charles se se sténáním postavil. Bran ho lehce podepřel, když zavrávoral. Asil se zvedl spolu s ostatními. Jen Bran vypadal schopný cesty.
"Omlouvám se," řekla, "ale nemůžu toho sníst dost na to, abych se zahřála. A nedokážu se proměnit ve vlka." S příchodem noci začala teplota klesat a byla čím dál větší zima.
Charles do ní šťouchl hlavou, vyrazil a zle přitom kulhal. Bran se držel u ní jako předtím Walter. Zabořila mu prsty do srsti na šíji a v touze po útěše úplně zapomněla, že je marok.
Les měl po tmě působit strašidelně, ale buďto už si zvykla, anebo se jim Charlesovi lesní duchové konečně rozhodli pomoct. Vyčerpaně se vlekla a zuby jí nemilosrdně jektaly. Neopatrně našlápla, propadla se zmrzlou krustou sněhu a skončila po pas ve sněhu, ze kterého se kvůli únavě nemohla vyškrábat.
V batohu na jejích zádech něco zašustilo a vzápětí jí Asil strčil pod ruku čokoládovou tyčinku. S pramalým nadšením roztrhla obal zuby a začala žvýkat. Chutnalo to jako lepenka a ona toužila prostě složit hlavu do sněhu a spát. Ale Asil na ni zavrčel - a zmlkl, až když se na něj obořil Bran. Charles nevydal žádný zvuk, jen na Asila
zíral žlutýma očima. Hrozba násilí ji víc než cokoli jiného nutila polykat a polykat, až lepkavou hmotu spořádala.
Vysoukala se ze sněhu a snažila se držet dál od míst, kde se sníh táhl v hladkých plotnách. Ne že by už do žádné další závěje nezapadla. I vlkům se šlo špatně, ale ne tak jako jí.
Když konečně spatřila auta, byla si jistá, že má vidiny.
Pick-up stál za humveem, proto zamířila k němu. Neohrabaně tahala za dveře, až se jí podařilo otevřít. Uvnitř nebylo pro ni a pro tři vlky dost místa, přesto se jim podařilo dovnitř vsoukat. Zabouchla dveře, otočila klíčkem v zapalování a s tupou trpělivostí čekala, až se kabina začne zahřívat.
Teprve tehdy si uvědomila, že vedle ní sedí Bran. Charles se usadil na sedadle spolujezdce a Asil si lehl na podlahu a zavřel oči. Bran se k ní přitulil a čenich jí položil na stehno. Občas se zachvěl - a Anna si nemyslela, že by na vině byla zima.
Když do pick-upu začal foukat horký vzduch, stáhla si rukavice a držela ruce před topením, dokud znovu necítila prsty - pak si zula boty a sundala si mokré ponožky. Pod nohama měla louže, ale roztopený sníh se mezitím zahřál, takže jí moc nevadily. Všechny věci, které si sundala, nacpala za sedadlo.
Couvat s pick-upem dolů úzkou cestou bylo nesmírně těžké. Cesta stoupala a klesala, takže ji polovinu času zadním oknem vůbec neviděla a musela se spolehnout na boční zrcátka. Když se konečně dostala na dálnici a mohla jet dopředu, ruce se jí třásly prožitým stresem a po zádech jí crčel pot - ale pick-up byl pořád v jednom kuse.
Kabina byla cítit teplou, mokrou srstí; hodiny na přístrojové desce hlásaly tři hodiny ráno a prsty u nohou ji bolely a tepalo jí v nich, jak se konečně začínaly zahřívat.
Jela asi půl hodiny, když na ni světlomety zablikal šedý suburban jedoucí v protisměru a zůstal stát. Přestože byli na dálnici, zastavila a stáhla okýnko. Celou dobu nezahlédla jediné auto, proto se rozhodla nedělat si hlavu s provozem.
Okna druhého SUV byla tmavá, proto viděla jen Taga za volantem. Mračil se na ni. "Bran říkal, že mám vzít několik vlků a postarat se o úklid. Jsou všichni v pořádku?"
Chvíli trvalo, než jí došlo, jak se s ním Bran spojil. Pohlédla na ostatní - nikdo nevypadal v pořádku. "Co ti Bran řekl?" Její hlas zněl unaveně a slova jí splývala.
Tag se zamračil ještě víc, ale odpověděl. "Že nahoře najdeme dvě těla, čarodějku a vlka. Máme všechno sebrat a vyčistit to tam."
Anna kývla. "Humvee stojí na konci cesty. Klíče jsme nechali v zapalování. Asil tu asi taky má někde auto, ale nevím kde."
Tagův obličej na okamžik znehybněl, jako by poslouchal něco, co ona neslyšela. Usmál se na ni a poklepal si na spánek. "Bran to ví. Přivezeme je zpátky. Zvládneš řídit?"
Byla to dobrá otázka a ona si nebyla jistá, jestli nelže, když odpověděla: "Ano."
"Dobrá." Zvuk motoru se změnil, jak přeřadil, ale nerozjel se a ani nevytáhl okýnko. Místo toho opatrně řekl: "Něco se stalo… Cítil jsem takový…"
"Byla to čarodějka," řekla Anna pevně - a byla to víceméně pravda.
Pokud bude Bran chtít, aby ostatní věděli, co mu Asilova čarodějka provedla, může jim to říct sám. Vytáhla okýnko a rozjela se.
Obávala se, že Charlesův dům nenajde, ale zvládla to bez problémů. Zasypaný novým sněhem vypadal útulně a bezpečně.
Všechny je pustila dovnitř, pak odvrávorala do koupelny a následně do ložnice. Svlékla si špinavé, mokré oblečení a jen ve spodním prádle si vlezla do peřin. Usnula, zatímco se vlci snažili vymyslet, jak se vmáčknout na postel spolu s ní.
***

"Je v pořádku?" zeptal se otec.
Charles zavřel oči a poslouchal. Cítil jen to, že jeho pouto s družkou je silné a pevné. Ještě netušil, co to znamená nebo jaké dary jim přinese. Ale sluch mu prozradil, že zpívá.
"Zvládne to," řekl.
Asil zvedl šálek čaje v pozdravu. Stejně jako Charlesův otec i Asil se osprchoval a oblékl si náhradní tepláky.
Po cestě se blížilo auto a zaparkovalo před domem.
"Moje auto," řekl Asil a neobtěžoval se vstát.
Dveře se bez klepání otevřely a dovnitř opatrně nakoukla Sage. Když uviděla Brana, zadupala, aby z bot oklepala sníh, a vešla. "Někdo by měl odházet sníh," řekla Charlesovi. "Sile, přivezla jsem ti auto a můžeš si ho vzít, pokud mě vysadíš doma."
"Úklid dokončen?" zeptal se Bran mírně.
Sage kývla. "Podle Taga ano. Půjčil si Charlesův pick-up a odvezl těla do krematoria. Mám vám říct, že vlkův popel rozpráší na obvyklém místě a do čarodějčina přimíchá dvě kila soli. Pak ho přiveze k tobě domů, aby ses ho mohl zbavit."
"Velmi dobře," řekl Bran. "Děkuji."
Zatímco Sage mluvila, posbíral Asil nádobí a odnesl ho do kuchyně. "Půjdu se Sage." Zhluboka se nadechl a formálně se Branovi uklonil. "Ohledně věcí, které jsem ti neřekl - budu v nejbližších dnech očekávat tvoji návštěvu."
Sage se ostře nadechla, ale Bran si jen povzdychl. "Jsi příliš starý na to, abych ti naplácal na zadek. Cokoli bych ti řekl, už sám nejlíp víš," pozvedl obočí, "tedy pokud po tobě nejde nějaká další čarodějka nebo něco horšího, co by ohrozilo smečku. Ne? Pak jdi domů a odpočiň si, starý příteli." Napil se čaje, pak dodal: "Doufám, že už mě přestaneš žádat, abych tě zabil. Mám z toho špatné trávení."
Asil se usmál. "Očekávám, že ti budu působit bolení břicha i nadále - ale ne z toho důvodu. Tedy ještě aspoň nějaký čas ne." Otočil se k Charlesovi a stejně formálně se uklonil i jemu. "Děkuju ti za pomoc."
Charles kývl na koupelnu za sebou, kde ještě pořád šuměla sprcha. "Čarodějku zabila Anna."
Asilův úsměv se lstivě roztáhl. "Takže jí budu muset náležitě poděkovat."
Charles se mu chladně zadíval do očí. "Udělej to."
Asil zaklonil hlavu a rozesmál se. Vzal Sage za rameno, vyšel s ní ven a bosky vstoupil do sněhu, aniž by sebou trhl.
Poté co auto odjelo, Bran řekl: "Pořád s ním budeš mít problémy - ale už to nebude myslet vážně. Myslím, že taky půjdu domů. Leah si bude dělat starosti."
Charles pokrčil nad Asilem rameny - větší vrásky mu dělaly jiné věci. "Určitě? Můžeš zůstat nějaký čas s námi." Nikdy nezapomene na berserka, který se ukrýval za otcovou ležérní maskou.
Otec se usmál, ale jen to podtrhlo uštvaný pohled v jeho očích. "Jsem v pořádku. Postarej se o svoji družku - a dej mi vědět, kdy budeš chtít váš svazek oficiálně potvrdit. Rád bych ji formálně přijal do smečky co nejdříve. Tento týden je úplněk."
"Pak při něm." Charles si založil paže na hrudi a naklonil hlavu na stranu. "Ale musíš být opravdu unavený, když si myslíš, že mi můžeš takhle lhát."
Bran, který už byl napůl cesty ke dveřím, se otočil. Tentokrát se jeho oči rozzářily smíchem. "Děláš si příliš velké starosti. Co takhle - budu v pořádku? Je to lepší?"
Tentokrát říkal pravdu.
"Kdyby nastaly problémy, zavolej a já přivedu Annu."
Bran kývl, odešel a nechal Charlese, aby si dál dělal starosti. Teprve když do místnosti vešla Anna, teplá a vlhká ze sprchy, a pohvizdovala si známou melodii, jeho obavy o Brana ustoupily.
"Crep, strep, venefica set mortua," řekla mu.
"Co je mrtvé?" zeptal se, pak si vzpomněl, odkud melodii zná, a usmál se.
"Bim, bam, čarodějnice je mrtvá," vysvětlila a sedla si vedle něj. "A s ní i dobrý muž. Máme slavit, nebo truchlit?"
"To je vždycky otázka," řekl.
Roztáhla prsty na stole. "Byl dobrý chlap, víš? Zasloužil si šťastný konec."
Zakryl jí ruku svou a hledal správná slova, ale nepřicházela.
Po chvíli se mu čelem opřela o rameno. "Mohl jsi zemřít."
"Ano."
"A já taky."
"Ano."
"Myslím, že se budu soustředit na šťastný konec, který jsme díky němu prožili my, a postarám se, abychom ho nepromarnili." Pevně ho objala pažemi. "Miluju tě."
Otočil se a přitáhl si ji na klín. Paže se mu třásly a dal si dobrý pozor, aby ji nesevřel příliš pevně a neublížil jí. "Taky tě miluju."
Po dlouhé době vzhlédla. "A máš taky hlad?"
***

Bran cítil, jak se netvor v jeho nitru neklidně pohnul, když opouštěl synův dům. Myslel si, že ho konečně dostal pod kontrolu - bylo nepříjemné zjistit, že klec, kterou pro něj postavil, není dokonalá. Málem víc než nepříjemné.
Naposledy se takto cítil, když zemřela Modrá sojka. Tehdy netvora udržel pod kontrolou jen stěží - a vyděsilo ho to. Nemohl si dovolit znovu někoho tolik milovat.
Venku byla pořád tma, když zajel do garáže. Prospali u Charlese celý den a do úsvitu stále zbývalo pár hodin. Tiše vešel do domu a vydal se nahoru po schodech.
Leah nebyla ve svém pokoji.
Ještě než se dostal ke dveřím toho vlastního, věděl, že ji najde spící ve své posteli. Potichu vstoupil a zavřel za sebou dveře.
Ležela stočená do klubíčka na jeho straně lůžka a objímala polštář. Vzedmula se v něm vlna něhy; ve spánku působila hebce a zranitelně.
Potom v sobě ale něhu potlačil, protože byla příliš nebezpečná. Věděl, že synové sňatek a vztah s touhle družkou nikdy nepochopili. Po smrti Modré sojky trvalo několik let, než našel Leah, ženu natolik sobeckou a hloupou, že si mohl být jistý, že se do ní nikdy nezamiluje. Ale láska nebyla pro druhy důležitá - pochopení a důvěra ano - láska byl bonus, který si nemohl dovolit.
Pouto druhů s Modrou sojkou bylo odpovědí na jeho problém s netvorem - sdílela s ním daň, kterou si na něm sebeovládání vybíralo. Potřeboval pouto s ní k tomu, aby udržel netvora, jímž byl, na uzdě. Ale nemohl si dovolit ztratit nikoho dalšího, koho by miloval tak jako Modrou sojku. A tak našel přijatelný kompromis v Leah.
Svlékl se a přestal si dávat pozor, aby nedělal žádný hluk. Leah se probudila, když na zem hodil mikinu.
Posadila se, promnula si obličej, aby zahnala spánek, ale jakmile odložil i kalhoty, trucovitě se na něj zadívala a řekla: "Jestli si myslíš, že…"
Umlčel ji polibkem a živil netvora její kůží, pachem a zvuky, které vydávala, když jí přinášel rozkoš. Po prvním polibku přestala vzdorovat. Jakmile s ní skončil, přitulila se k němu a stále se chvěla dozvuky vášně.
A netvor spal.
***

Smečka běžela lesem, kterému vládlo zimní ticho, jako Divoký hon ze starých bájí, který byl smrtelný pro každé stvoření, jež mělo tu smůlu, že mu zkřížilo cestu.
Anna byla ráda, že se jim do cesty nic nepřipletlo. Dobrý lov jí nevadil, tedy nevadil vlčici, ale pořád cítila v tlamě chuť Branova masa a krve, kterými zpečetila své místo ve smečce. Chutnaly sladce a bohatě - což Anně vadilo mnohem víc než její vlčici - a ráda by napřed zvážila své pocity, než je nahradí masem a krví něčeho jiného.
Charles postupně zpomaloval a ona se držela u něj, a když se od smečky oddělil, připojila se k němu. Před ostatními vlky se choval vážně a důstojně. Když se ale ocitli o samotě, uskočil najednou stranou, a než se na to mohla připravit, povalil ji na zem - a hra začala. Skotačili, dokud si nevšimla, že začíná šetřit svoji zraněnou
nohu, pak si odpočinuli.
Vzali se to odpoledne v kostelíku ve městě. Sage ji včera unesla na nezbytné nákupy do Missouly, takže dokonce měla i svatební šaty. Asil jí daroval květiny a vyzdobil kostel růžemi.
Netušila, že se Charles spojil s její rodinou, dokud nevešla do kostela. Tam na ni místo Brana čekal její otec, aby ji doprovodil k oltáři. Bratr stál mezi ženichovými mládenci vedle Samuela.
A tak se provdala s tváří zmáčenou slzami. Pastor přerušil obřad a podal jí kapesník, aby si mohla utřít nos, což ji rozesmálo.
Nejkouzelnější okamžik však nastal po obřadu, když její otec, hubený, vysoký a sehnutý muž, pohrozil Charlesovi prstem a řekl mu, že ho zabije a rozčtvrtí, pokud se o ni nepostará. Vlci, kteří to slyšeli - což znamenalo všichni v místnosti - s pobaveným úžasem sledovali, jak Charles pokorně sklopil hlavu, jako by její otec byl samotný marok.
Anna se opřela o Charlese. Odpočívali spolu a jeho srst byla hebká a hustá. Vzal ji oklikou zpátky, takže se ocitli nad Branovým domem, ve kterém se stále svítilo, což znamenalo, že její otec s bratrem jsou pořád vzhůru - a patrně mluví o ní. Doufala, že za ni budou šťastní. Události posledních několika dnů jí dokázaly, že nový život nebude jednoduchý, ale tušila, že se jí bude líbit.

Někde v divočině zavolal vlk na svoji družku. Anna vyskočila na nohy, štípla Charlese hravě zuby do čenichu a s druhem v patách vyrazila znovu do lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama