Alfa a omega 2.Kapitola 2/2

13. prosince 2015 v 2:05
***

Řasami skryla upřený pohled. Tak dobře se ovládal, že si ani nevšimla, že je něco v nepořádku, dokud na něj po několika přemetech nepohlédla a nespatřila jeho oči, byly zlaté a divoké - a pak ho ucítila, všechno. Viděla příliš mnoho, příliš mnoho věcí musela zpracovat, takže cítila jen jeho bolest. Teď mezi nimi zase stavěl stěny. Netušila, jestli to dělá schválně, nebo ne.
Zdálo se, že už se vzchopil, i nadále mu ale nechávala ruku na zádech, pod bundou, aby cítila jeho svaly, hladké a uvolněné pod dotykem jejích prstů.
Přes pachy slané vody, vegetace a města vnímala terpentýn - nikdo je ale nepřišel pozdravit.
Charles otevřel dveře a nahlédl dovnitř. "Dano? Poslal nás táta, abychom ti předali dárek."
Zdálo se, jako by se zastavil celý svět a pozorně naslouchal, fae se ale neozvala.
"Dano?"
Konečně jim nad hlavou zazněla odpověď. "Dárek?"
Anna vzhlédla a spatřila, že se v prvním patře otevřelo okno.
"Tak mi to řekl," odvětil Charles.
Podle vřelosti v jeho hlase Anna poznala, že má Danu rád. Nebyla na to připravená; měl rád tak málo lidí. Vlčice, kterou probudila událost na molu, se neklidně, majetnicky, ochranitelsky pohnula.
"Tak mi ho přines nahoru, drahoušku. Jsem ve studiu a nerada bych roznesla barvu po domě."
Drahoušku? Anna přimhouřila oči. Zdálo se, že náklonnost byla oboustranná.
Charles ji vzal mimoděk za ruku. Vlčice se po jeho dotyku uklidnila a Anna ho následovala dveřmi do hausbótu. Charles očividně věděl kam jít, anebo možná jen sledoval ostrou vůni terpentýnu.
Šla za ním a rozhlížela se. Chodbu lemovaly obrázky motýlů a můr. Pokoje po stranách byly malé a útulné, zařízené ve fialové, růžové a modré barvě - vypadalo to, jako by se domu ujali animátoři od Disneyho a vyzdobili ho tak, aby dokonale připomínal obydlí víly. V jednom pokoji s téměř maniakálním veselím bublal umělý vodopád. Zbytek prostoru zaujímala široká postel. Celý dům byl cítit slanou vodou a zvláštní vůní, které si všimla už při rozmluvě s trolem - možná to byl pach fae.
Chodba vedla do útulné kuchyně a k úzkému schodišti, které osvětlovalo střešní okno a lemovaly ho rozkvetlé květiny v květináčích růžové, modré a levandulově fialové barvy. Schody vedly do velké místnosti, jejíž jednu stěnu tvořila okna poskytující výhled na vodu. A uprostřed pokoje… skleníku, ať už to bylo cokoli, stála fae.
Její bledá pleť ostře kontrastovala s mahagonovou barvou je jí kudrnaté hřívy, která jí sahala až k bokům. Tvář měla soustředěně svraštělou, takže vypadala… roztomile. V dlouhých, štíhlých prstech atraktivně potřísněných barvou držela malý štětec. Její oči byly tmavě modré jako jezero v pravé poledne uprostřed léta. Ústa měla tmavá a plná. A byla vysoká, stejně jako Charles, který byl sám vysoký, měřil hodně přes metr osmdesát.
Kromě vlasů se v ničem nepodobala obrázku, který si o ní Anna udělala. Podle vrásek kolem očí se věkem nacházela někde mezi dospělostí a stářím. Šedé triko měla méně špinavé od barvy než ruce a šortky odhalovaly svalnaté nohy, avšak šlachovité stářím, ne pevné mládím.
Na stojanu před ní stálo velké plátno obrácené na opačnou stranu, takže Anna neviděla, co na něm je.
"Dano," zavrčel Charles.
Anna nechtěla, aby se ta žena dívala na jejího druha. Což nedávalo žádný smysl. Fae nebyla krásná, a dokonce Charlesovi ani nevěnovala pozornost. Muselo se jednat o zbytkovou reakci na to, co se stalo na molu.
Anebo za to možná mohl způsob, jakým ho oslovila: drahoušku. Anna vsunula ruku Charlesovi pod bundu, sevřela v pěsti jeho silnou hedvábnou košili a snažila se nevrčet - a neodtáhnout ho pryč.
Dana Sheaová vzhlédla a usmála se. Byl to zářivý úsměv, který v sobě ukrýval všechnu radost matky, která poprvé vidí své dítě, nebo chlapcův triumf nad prvním zásahem míčku baseballovou pálkou. Byl vřelý, intimní a nevinný a namířený na Charlese.
"Dano," řekl Charles drsně. "Nech toho. Ta magie na mě nepůsobí." Jeho hlas začínal znít skutečně rozzlobeně. "A nemysli si, že náklonnost mého otce ti dá v mém případě volnou ruku."
Anna zavřela oči. Byly to čáry. Nadechla se nosem a dovolila, aby jí ostrý pach terpentýnu a Charlesova vůně pročistily hlavu. Jednalo se o čáry, ale nezdálo se jí, že jsou namířené proti Charlesovi, ne úplně. Dana ho znala; určitě věděla, že se umí magii bránit.
Anna pochopila, o co jde - byla to výzva. Fae nebyla vlkodlak, byla ale dominantní a na svém území. A možná považovala za svého i Charlese. Určitě ho kdysi měla.
Právě to vlčice vycítila. Ta žena s Charlesem spala. Anna předpokládala, že se za dvě stě let vyspal se spoustou žen. Ale Dana nebyla jeho družkou.
Anna se zhluboka nadechla, opřela se čelem o Charlesovu paži a vzpomínala na to, jaké city v ní probouzel jeho pach, na zvuk jeho smíchu a dunění hlasu v jejich posteli v noci. Nemyslela na vášeň, i když i té měli dostatek, ale na hluboce zakořeněnou jasnost mysli, kterou jí přinášel - a vrátila mu ji. Něco mu mohla dát jen ona: mír.
Svaly pod jejím čelem se uvolnily a rty se otřel o vršek její hlavy. Otevřela oči a zadívala se na fae.
"Je můj," řekla pevně.
Fae se pomalu usmála. "To vidím." Pohlédla na Charlese. "Jistě chápeš to nutkání," řekla mu. "Nemohla jsem odolat a musela ji vyzkoušet. Tolik jsem toho slyšela o štěněti, které chytilo do pasti starého psa."
"Opatrně," varoval Charles. "Nebezpečně se blížíš lži."
Fae uraženě zvedla obočí.
"Nechceš mě," řekl jí. "Nechovej se jako čubka."
Zvedla nos, znovu se pustila do malování a prakticky se k nim otočila zády.
"Ezop. Snažím se o Tristana a Izoldu, Romea a Julii, a ty přijdeš s tím starým řeckým sucharem."
"Jestli máš moc práce, možná bychom ti mohli předat marokův dar až zítra," řekl Charles, ale nepohnul se.
Fae si povzdychla. "Víš, nejvíce na tobě miluju - a taky nenávidím - to, že si prostě neumíš hrát. Jsem starší žena, která dostala košem, a její bývalý milenec si našel mladší, krásnější ženu. Měl by ses cítit trapně, protože se o nás tvoje nová láska dozvěděla." Podívala se na Annu. "A ty. Čekala jsem od tebe něco lepšího - jsi jeho žena. Měla by ses na něj aspoň rozzlobit za to, že tě nevaroval, že jsme byli milenci."
Anna na ni chladně pohlédla, protože si ale vzpomněla na to, že tu jsou proto, aby polichotili někomu, kdo jim má pomoct splnit úkol, neřekla: "Nestojíte mi za to, abych se na vás rozčílila." Místo toho prostě pravila: "Teď je můj."
Dana se zasmála. "Možná přece jenom za něco stojíš. Bála jsem se, že si našel někoho, kdo mu vždycky ve všem ustoupí, a to by pro něj bylo strašné. Jenom se podívej na to, co s jeho otcem provedla ta ukňouraná krejčovská panna, kterou si vybral za družku." Fae se chystala podat jim ruku, nešťastně se na ni ale zadívala. "Potřásla bych vám rukou, ale upatlala bych vás od barvy. Tady mě znají jako Danu Sheaovou a ty musíš být Charlesova družka Anna Cornicková, dříve Anna Lathamová z Chicaga." Anna si vzpomněla na to, co jí Charles řekl o pravých jménem, a trochu ji zneklidnilo, s jakou… precizností ji faeská žena pojmenovala. "Nejsem jediná," pokračovala Dana, "koho zajímá žena, které se podařilo zkrotit našeho starého vlka. Takže buď připravená na nevrlost žen," do hlasu se jí vloudil vážný, varovný tón a pohlédla na Charlese, "a flirtování mužů."
"Něco jsi slyšela?" zeptal se Charles.

Dana zavrtěla hlavou. "Ne. Ale znám muže a znám vlky. Žádný z nich není dost dominantní na to, aby se ti postavil přímo - ale budou ji považovat za slabinu. Když se tvůj otec rozhodl zůstat doma, získali šanci vyzvat tě. Nejsi alfa - nebude se jim líbit, že tě mají poslouchat." Vzala do ruky terpentýnem nasáklý hadr a utřela si ruce. "Teď vás přestanu poučovat a vy půjdete sem a podíváte se na to, co jsem namalovala."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama