Alfa a omega 5. Kapitola 1/2

22. prosince 2015 v 20:48 | Patricia Briggs

"Dělají nám starosti nevinní," řekl ruský vlk.
Předstíral, že mluví k davu, jeho slova ale patřila Charlesovi. Hovořil anglicky, což bylo dobře, protože Charlesova ruština na rozhovor o vážných věcech nestačila, a kromě toho ho rozptylovala Anna, která seděla zcela nehybně vedle něj.
"Jsme silní," řekl Rus, "my se můžeme chránit. Ale máme lidské družky a druhy, lidské rodiny. Budou trpět, a to nemůžeme tolerovat."
Na místě, na kterém se sešli, bylo něco nevhodného: debatovali v elegantní aule zdobené dubovým taflováním a látkami v odstínech šedohnědé, působila proto skromně a zároveň přepychově. Bylo to místo, na kterém Angus lovil zástupce velkých společností na obrazy technologií, které jim mohl nabídnout. Muži a ženy, kteří zaplnili sedadla to ráno, byly úplně jiné šelmy. Možná byli oblečení v nejlepších šatech, ředitelé společností by však vedle nich vypadali jako štěňata.
"Kdo nedokáže ochránit své blízké, zaslouží si přijít o ně," podotkl Chastel v zadní části posluchárny. Neřekl to nahlas, ale v místnosti postavené k tomu, aby se v ní dobře rozléhal zvuk, a obsazené vlkodlaky s ostrým sluchem ani nemusel.
Charles čekal. Ruský vlk, který měl slovo, na něj pohlédl, aby prosadil pořádek. To ale nebyla Charlesova práce. Tentokrát ne. Bratr vlk si byl jistý, že brzy přijdou na řadu. Pak dají Chastelovi co proto a poteče krev. Tady v místnosti to ale byla práce někoho jiného.
Ráno prvního dne konference bylo dobrým okamžikem na ukázku síly.
"Jeane Chastele," řekla Dana. "Znovu už v této místnosti nepromluvíš, dokud nedostaneš slovo."
Charles byl patrně jediný, koho nepřekvapilo, že když se francouzský vlk ušklíbl a otevřel ústa, aby odsekl, nemohl. Na Chastelově území, pokud by měl za sebou svoji smečku, by ho podobně snadno očarovat nemohla. Ale tady byli na Danině území (což byl jeden z důvodů, proč se marok rozhodl uspořádat schůzku v Seattlu). Chastel měl s sebou jen houf nespokojených alfů, kteří se s ním o moc nedělili, třebaže se ho báli, protože by si je nikdy nepustil k tělu. Chastel nebyl marok.
Mohl jím být - a nebyla to děsivá představa? Kdysi dávno existoval evropský vládce, který byl ekvivalentem Charlesova otce.
Po černé smrti… nebyl dost starý na to, aby byl při tom - Charlesův otec a bratr ale ano. Bylo to strašlivé. Dehumanizující. Obzvláště pro ty, kdo už nebyli lidmi. Tolik smrti a zmařených životů. Někdo ale věděl, jak to dopadne, že se lidstvo nakonec vzpamatuje - a vydal se hledat netvory, kteří se živili umírajícími. Tak povstal první marok. Tehdy si tak neříkal - s tím nápadem přišel až Bran v Novém světě - ale byl jím. Stal se alfou všech alfů a získal moc, aby se mohl postavit komukoli. Tak tomu alespoň mělo být.
Chastel ho zabil - a stejně tak i každého po něm, kdo se chtěl ujmout vlády. Chastel se té role mohl ujmout sám, ale nechtěl. Nepřál si takovou odpovědnost. Toužil jen po volnosti, aby mohl zabíjet, jak se mu zachtělo.
Arthur Madden, Pán ostrovů, byl nejbližším ekvivalentem maroka, kterého Chastel v Evropě snesl - z velké části proto, že Chastel nepovažoval Britské ostrovy za hrozbu vůči své osobě.
I přes svoji velkou moc ale vraždil v těchto dnech víc v utajení než v dobách, kdy byl proměněn. A to proto, pomyslel si Charles, že na Zemi žila přece jen jedna osoba, které se Netvor bál. A Charlesův otec Chastelovi jasně řekl, že nechce slyšet o žádných běsnících bestiích ve Francii. To bylo před několika staletími.
Když o tom tak Charles přemýšlel, nepřekvapilo by ho, kdyby Chastelovi vůbec nevadilo, že marok chce s vlkodlaky vystoupit na veřejnost. Sám to před staletími málem udělal. Charlesovi se zdálo být nejpravděpodobnější, že se Chastel zúčastnil srazu jen proto, aby dostal šanci sejmout maroka - ale nestalo se.
Aspoň teď bude mlčet.
Charles se otočil k Daně a vděčně kývl. Ten den vypadala ještě nevkusněji než jindy. Přidala si deset kilo na bocích, zmenšila se asi o patnáct centimetrů a oblékla si drahý, zato ošklivý kostýmek a učitelské boty. Uvažoval, jestli to udělala proto, aby zjistila, jestli se ji některý z vlků odváží vyzvat - anebo proto, že její obvyklý převlek byl příliš výrazný, příliš krásný, jak hádala Anna.
"Dobrá práce," zamumlala čarodějka Smečky Smaragdového města a její hlas se navzdory tichosti rozlehl nad davem. Spolu se svým druhem stála za stolkem, u kterého seděli Charles s Annou - byli tu jako čestná stráž.
Čarodějka byla drobná žena, družka jednoho z Angusových zástupců, tichého, zjizveného muže jménem Tom Franklin, který měl z přítomnosti své družky asi stejnou radost jako Charles z Anniny, třebaže z úplně jiných důvodů. Čarodějka byla slepá, což znamenalo - alespoň pro jejího druha - že byla zranitelná.
Obvykle by s tím Tom neměl problém. Charles věděl, že je to houževnatý parchant, ale žádný zástupce alfy by svoji družku před podobným davem neochránil. Za jiných okolností by se Charles spolehl na to, že se čarodějka ubrání sama - tahle ale voněla čistě a svěže. Bílé čarodějky nebyly ani zdaleka tak mocné jako ty černé.
I Charles chtěl dostat svoji družku pryč z místnosti. Snažil se soustředit na Rusa, který se znovu ujal slova, když bylo zajištěno, že už ho nikdo znovu nepřeruší. Anna ho ale příliš rozptylovala.
Zpočátku byla v pořádku. Seděla vedle něj a dávala pozor. V malé posluchárně se ale sešlo víc než padesát alfů. Padesát alfů, někteří s družkami, a houf níže postavených vlků, celkem jich tu bylo sto - a většinu zajímala spíše jeho omega než vlk, který zrovna hovořil. A Anna se pod tíhou jejich pohledů roztřásla.
Všechny je zabiju, zašeptal bratr vlk, za to, že ji vyděsili.
Charles pohlédl na Annu, ale nezdálo se, že by bratra vlka tentokrát zaslechla. Proč ho slyšela v Danině domě, a ne teď, to Charles odsunul dozadu do mysli s tím, že na to jednou přijde.
Bez ohledu na ochranitelské pudy bratra vlka si nedělal o Annu starosti, ne přímo. Byla silná a několik hodin stresu snese - a on zajistí, aby se nic horšího nestalo. Problémem byli vlci.
Ti v Annině okolí se skoro všichni (muži i několik žen) začínali soustředit výlučně na Annu. Byla omega, což apelovalo na jejich ochranitelské instinkty - a šlo tu o alfy a dominantní vlky, v nichž potřeba chránit byla nejsilňější. Někteří poznali, co se děje, i když netušili proč. Arthur mu pohlédl do očí a zakřenil se. Parchant. Užíval si to.
Rus domluvil, pravou nohu přesunul dozadu a natočil tělo k Charlesovi - žádal ho, aby se vyjádřil k jeho obavám, aniž by požádal slovně.
Charles vstal. Mohl zaujmout místo na pódiu a převzít si mikrofon od ruského alfy, který mu ho nabízel, musel by ale opustit Annu (střežili by ji jen zástupce alfy Smečky Smaragdového města, jeho čarodějka a Dana) a bratr vlk byl zásadně proti.
Bylo proto dobře, že posluchárna byla malá, a vlkodlaci měli stejně jako jejich bratranci z pohádek velké uši.
"Chápu vás," řekl Charles tak, aby se jeho hlas donesl až do zadní řady. "Máte pravdu, když si děláte starosti. Skoro před třemi desetiletími, když na veřejnost vystoupili fae, nám tři naši vlci oznámili, že je kontaktovala nejmenovaná vládní organizace a pohrozila jim, že je odhalí, když nebudou spolupracovat. Jednomu vlkovi řekli, že je v ohrožení jeho rodina. Tento rok bylo kontaktováno čtyřicet dva našich vlků - vládními agenturami, cizími zeměmi a alespoň třemi teroristickými organizacemi. V mnoha případech hrozily jejich blízkým a členům rodiny, nebo je rovnou unesly. Otec se o své lidi stará a vypořádal se s nimi. Použil hlavně peníze, moc a vliv, zemřelo však několik lidí." Osobně zabil dva.
"Existuje ale jen jeden způsob, jak se vyhnout vydírání." Odmlčel se a zadíval se na ostatní. "Když odhalíme naše tajemství, ztratí nad námi moc. A až to uděláme, musíme mít na své straně veřejnost. Jen tehdy budeme skutečně v bezpečí."
Obrátil pohled k ruskému vlkovi, který ihned zdvořile sklopil oči. "Netvrdím, že je to dokonalé řešení - žádné lepší ale neexistuje."
První den, připomněl si, drž se scénáře. Dnes přednese první nabídku, kterou pro evropské vlky vymysleli.
"Věříme, že veřejný názor udrží vládu pod kontrolou, že ji přinejmenším donutí jednat opatrně. Otec si je dobře vědom toho, že veřejný názor je ve Spojených státech mnohem silnější zbraní než v jiných zemích, kde se vlády zodpovídají svým občanům méně. Proto nabízí toto: následujících pět let dovolí všem vlkům, kteří budou chtít, přistěhovat se sem." To byl velký ústupek. Migracím obvykle předcházelo dlouhé vyjednávání.
"Je taky ochotný svolit k migraci celých smeček." Teď upoutal jejich pozornost. Dal si dobrý pozor, aby nepohlédl na francouzské vlky, kteří měli nejlepší důvod opustit domovy. Smečky se obvykle stěhovaly jen na neobsazená teritoria nebo na ta, která získaly v boji.
"Samozřejmě za určitých podmínek. Budou se muset podřídit marokovi a dodržovat jeho pravidla. Budou muset souhlasit s tím, že se usadí tam, kde jim určí. Na oplátku získají veškeré výhody, kterým se těší otcovi vlci - ochranu a pomoc."
Pohlédl na velké hodiny vzadu na stěně a trochu se mu ulevilo, že jeho vnitřní hodiny šly správně. Bylo jedenáct - na přestávku na oběd bylo pořád brzy, ale ne nesmyslně.
Ruský vlk se znovu sehnul k mikrofonu. "Rekruti, o kterých mluvíš, navštívili i nás. Naše odpověď bohužel nevedla k mrtvým jen mezi nepřáteli. Nejsem si tak jistý jako marok nebo ty, že nejlepší odpovědí je vystoupit na veřejnost, ale… s ohledem na štědrou nabídku k migraci jsme ochotní připustit, že zveřejnění naší existence by vyřešilo spoustu věcí." Uklonil se Charlesovi - a menší úklonu vysekl i fae.
Jakmile se Rus posadil mezi své vlky, Charles řekl: "Náš hostitel nechal dole připravit jídlo. Dáme si přestávku na oběd."
Když čarodějčin druh zamířil pryč - patrně chtěl jít taky na oběd - Charles ho chytil za rukáv. "Tome, zůstaň chvíli. A tvoje družka, prosím, taky."
Angus se ode dveří zadíval na Charlesovu ruku. Dobrý alfa chrání své lidi. Charles Toma pustil a kývl, aby Anguse ujistil, že nechce jeho vlkovi ublížit. Tom si toho všiml a udělal gesto, které na Anguse zapůsobilo víc než Charlesovo ujištění.
"Dneska ráno jsem neměl čas představit vás," řekl Charles, když osaměli. "Anno, to je Tom Franklin, Angusův zástupce, a jeho družka - promiňte, nepředstavili nás."
"Jsem Moira," řekla čarodějka. Kvůli velkým slunečním brýlím bylo těžké odhadnout její výraz, čich mu ale prozradil, že ji setkání s marokovým katem neděsí. Bylo to nezvyklé, na druhou stranu ho ale neviděla. "Ráda vás oba poznávám."
"A to je moje Anna." Pohlédl na Toma. "Je tu příliš mnoho dominantních vlků a ona je…" Ne vylekaná; našel lepší slovo, "…nesvá."
Anna ztuhla.
Zachránil ho Tom. "Rád tě poznávám. K čertu. I já se cítím nesvůj. Kdo by nebyl?"
"Ale ty nejsi omega," řekl Charles. "Tome, ty sis toho asi nevšiml…"
Přerušila ho čarodějka. "Protože si dělal starosti s tím, že i já se budu se všemi těmi nadvlky cítit ,nesvá'," dloubla do Toma ramenem. "A protože mě přemrštěně ochranitelské, chlapácké instinkty neomezovaly, mohla jsem si všímat okolí. Nakonec se všichni soustředili jenom na Annu, že?"
Charles cítil, jak mu obočí šplhá vzhůru, když na čarodějku pohlédl.
"Hej." Moira pokrčila rameny. "Jsem slepá, ostatní smysly mi ale fungují správně."
"Působím problémy," řekla Anna. "Je mi to líto. Pokusím se ne…"
Pod tíhou jeho pohledu zmlkla. "Už nikdy," řekl jí tiše, "se neomlouvej za to, co ti provedli. Kdyby šlo jenom o tebe, nedělal bych si starosti. Zůstala bys tady a ani sebou netrhla, i kdyby k tobě přiskočil samotný Netvor a chňapl ti po obličeji. Nepochybuju o tvé odvaze."
Čarodějka našpulila rty. "Páni. To bylo fakt dobré."
Anna si Charlese změřila, pak se otočila k Moiře a velmi vážně řekla: "Získal několik bodů, to ano." Znovu pohlédla na Charlese. "Tak kde je problém, když jím nejsem já?"
"Omego," řekl Charles formálně, "privilegiem dominantních vlků je chránit ty submisivní, kteří jsou srdcem našich smeček. Alfové jsou podřízeni ochranitelským pudům ještě silněji. A omegy na nás mají největší vliv."
Anna zmateně kývla. Charles si uvědomil, že to už ví. Jenom nechápala, co to má společného s jejich situací. Příliš si zvykla vidět v dominantních vlcích hrozbu.
"Zlatíčko," řekla čarodějka, "zatímco ty jsi tady seděla a klepala se hrůzou z ošklivých vlků, kteří na tebe zírali, oni se snažili přijít na to, proč jsi tak rozrušená a koho by pro tebe měli zabít."
"Hopla," řekla Anna, když pochopila. "Já…" Viděl, jak spolkla omluvu. "Takže bych měla odejít, že? Můžu jít zpátky do hotelu."
"No," řekl Charles omluvně. "Obávám se, že to by nešlo."
"Proč ne?" Anna se usmála a povýšeně se zeptala: "Přes den ho pronajímáš? Schováváš tam bejvalky?"
Nemusel se moc předklánět, aby jí položil bradu na vršek hlavy. Přitisknout jí ústa k uchu už vyžadovalo víc shýbání.
"Protože i bratr vlk je po tomhle dopoledni dost rozčilený." Odtáhl se a vypustil bratra ven jen natolik, aby ho viděla v jeho očích. "Kdybys byla sama v hotelovém pokoji, na nic bych se nezmohl, protože bych si pořád dělal starosti." Podíval se na Toma. "Ani ty sis nevedl zrovna dobře."
Angusův zástupce se usmál. "Chceš, abychom s Moirou tvoji dámu někam vzali?"
"Pokud ti to Angus dovolí."
Tom vytáhl mobil. "Nemyslím si, že by měl něco proti."
Charles přimhouřil oči a zadíval se na Annu. "Tohle je taky důležité. Máš kreditní karty. Chci, abys je použila." Zatvářila se odmítavě - necítila se jeho součástí… jejich součástí. Jeho peníze nebyly její, tak to viděla.
Byla nezávislá a aspoň poslední tři roky měla tak hluboko do kapsy, že neměla skoro na chleba. Peníze pro ni byly důležité - a utrácet peníze někoho jiného pro ni bylo téměř nemožné. "Potřebuješ šaty. To, co jsme ti pořídili v Aspen Creeku, se sem nehodí. Jsi moje žena, a to znamená, že musíš mít oblečení pro formální příležitosti. Šaty, boty a podobné věci."
Pořád vzdorovala, ale její odhodlání začínalo polevovat.
Tom schoval telefon. "Šéf souhlasí."
"A když nakoupíš vánoční dárky, nebudu to muset dělat já," dodal Charles.
Zakřenila se - a on věděl, že ji dostal. "Dobrá. Dobrá, fajn. Jaký je limit?"
Tom zvedl obočí - všichni dobře věděli, že se Charles stará marokovi o finance… a je v tom velmi dobrý.
Charles naklonil hlavu na stranu. "Jestli se rozhodneš koupit mercedes, možná budeš muset použít obě karty. Běž. Opanuj Seattle, abych to nemusel udělat já."
"Vypovězena." Anna si povzdychla, ale nedokázala skrýt pobavení, které jí zjemnilo výraz, když sebrala bundu a kabelku. On ale vzal její poznámku vážně.
"Ne napořád," řekl. "Dneska večer tě jaksepatří představíme Arthurovi. Do večera poznáš Toma a Moiru. Myslím, že když se dneska budeš držet stranou, všechno se vyřeší."
"Na zítřejší večer pozval Angus všechny na naše loviště," řekl Tom.
Charles kývl. "Bude to méně formální a všichni budou věnovat pozornost lovcům. Dostanou tak šanci prohlédnout si tě, aniž by museli zírat."
"Kde lovíte?" zeptala se Toma. "U letiště?"
Tom zavrtěl hlavou. "Angus vlastní několik skladišť."
"Je to fakt bezva," řekla Moira. "Proměnil je v jedno velké bludiště - tunely, rozdělená patra a stěny, které se dají přesunout, aby se změnilo rozložení. Užijete si to."
"Co budeme lovit?" Annin hlas ztratil napětí ze stresu.
"Poklad," řekl Tom. "O co jde, je překvapení. Včera jsme tahali věci po skladišti sem a tam." Pohlédl dolů. "Vlci jedí rychle. Pokud odsud chceme zmizet, měli bychom jít hned."
Anna políbila Charlese stydlivě na tvář a bez ohlédnutí zamířila pryč. U dveří, na dohled zvědavců, kteří byli tak odvážní nebo nezdvořilí, že zůstali poblíž i potom, co je propustil, se ale otočila a poslala mu vzdušný polibek.
A navzdory… nebo možná právě kvůli divákům ho chytil do ruky a přitáhl si ho k srdci. Její úsměv zmizel a z pohledu v jejích očích by dokázal žít týden. A výrazům vlků, kteří Charlese nebo aspoň jeho pověst znali, se pořádně nasměje, jen co se nikdo nebude dívat. Nebylo špatné vyvádět je z míry.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama