(Ne)Mrtví 6.Kapitola

17. prosince 2015 v 20:46 | DaisyRose |  (Ne)Mrtví- VA
***Doufám že se vám bude líbit další kapitolka, a abych sem zveřejnila 7.Kapitolku, budou tady komentáře, vím že sem lidi chodíte a čtete články. Takže si myslím že okomentovat článek nezabere tolik času.
Stačí jenom napsat přezdívku pod kterou bude vystupvat a napsat komentář, nemusíte mít ani vlastní blog aby ste mohli komentovat, jenom vyplňtě okénka kde je hvězdička *
Děkuji





Marie Po
Musím říct, že jsem mi to povedlo, sakra ten mozek bývalého Ruské mafiána se vyplatil.
Takže zítra se to rozjede, Ivan dorazí ještě dneska, výhoda Immortal, nemáme potřebu spánku.
Ještě jsem si zkontrolovala několik údajů ohledně vztahu těch dvou, no bude to zajímavý. Proto byl Ivan ráda, když jsem mu řekla svůj plán.
Další den
Seděla jsem v jedné kavárně v obchodní centru, bude mnohem lehčí být tady na očích spoustu lidí, tady nebude moc udělat žádnou scénu, nebo mě napadnout, protože přesně to jsem věděla, že by to udělal.
,,Tak co jaký je stav" zeptám se Ivana do vysílačky, hned mi odpověděl
,, Vjel do města, je načase mu zavolat Rose" řekl, moje starý jméno, schválně ho použil.
Vezmu telefon a vytočím jeho číslo.
Hned ho zvedne.
,,Jeďte rovně a po 100 metrech odbočíte doprava a zaparkujete na parkovišti." Počkala jsem, než to všechno udělá.
,,Co teď"
,,Půjdete rovně, přejdete přes přechod na druhou stranu, jakmile bude na druhé straně tak půjdete rovně, projdete kolem kostela a následně zahnete do toho obchodního centra. Tam na vás budu čekat, ale nevypínejte si mobil." Trvalo to jenom már minut, než tam došel.
,,jsem uvnitř" řekne
,,Běžte do druhé patra, následně zase rovně minete, obuvnictví, obchody s oblečením a knihkupectví, u něho se zastavíte
,,Ivane jak to vypadá" zeptám se ho
,,Všude je čisto, teda čisto jako že tu nejsou žádní podezřelí, jinak podlaha je tu špinavá" nad tou hláškou protočím oči.
,,Dobře hlavně se drž plánu"


,,Jsem u knihkupectví, kde jste vy"
,, Na devíti hodinách, ta sexy holka" řeknu, a on se hned otočí.
Dimitri Po.
,, Na devíti hodinách, ta sexy holka" řekla, rychle jsem se otočil a spatřil jsem ji. Nemohl jsem věřit svým očím, ta holka z toho zásahu. Seděla u stolu a před sebou měla počítač, v ruce držela nějakou sklenku a něco pila.
Zvedne sklenku a kývne na mě.
Nechtělo se mi tam jít, sice jsem si nemyslel, že by mě tu mohla napadnout, jelikož je tu tolik lidí že by si to nedovolila, ale tenhle druh lidí já neznám a neznám a neznám a nevím, čeho jsou schopni.
Neměl jsem z toho dobrý pocit a nechtěl jsem tam jít, moje strážcovské instinkt říkal ať z tady co nejdříve vypadnu ale jak jsem mohl jenom tak vypadnout, jelikož si myslím, že si srandu rozhodně nedělala ohledně mé rodiny. Protože její způsob boje, byl jedinečný.
Risknul jsem to a šel přímo do té kavárny, sednu si naproti ni. Nic se nedělo, seděli jsme tam tak tři čtyři minuty bez hnutí, ani jeden nepromluvil. Ticho prolomil až nově příchozí mladík, začal mluvit Rusky.
,,Všechno je čistý, nemusíme se ničeho bát" řekne, a jakmile to dořekne tak se posadí vedle ní a mě. Nemohu věřit svým očím. Byl stejně bledý jako ona, měl zelené oči, ale jinačí odstín, a kolem něj měl přesně jako ona černo.
,,Ivane?" zeptal jsem se ho a nevěřícně se na něj podíval
,,Ahoj Dimitri, dlouho jsme se neviděli" usměje se na mě, tím svým úsměvem, který jsem naprosto nesnášel ,, jaký je to pocit vidět po dlouhé době mrtvého svěřence?" zeptal se mě a já neměl slov odpovědět zrovna na tuto otázku, tak jsem řekl něco jiného.
,,Jak je tohle možný, vyděl jsem tvoje tělo, byl jsi mrtvý, pohřbívali tě"
,,Tohle je naše kouzlo, jakmile dojde ke kontaminovaní lidské tkáně, tkání Immortalem, tak tělo přejde do transformační části, jinak řečeno, budeš mrtvý, než nedokončíš absolutní proměnu, trvá to většinou několik dní, teda téměř u každého to tak je" odpověděla mi ona. Nebyl jsem vůbec schopen slov, jenom jsem se na díval. Ani jsem si vlastě neuvědomil, že spolu hovoříme Rusky.
Marie Po
Seděli jsme tam spolu několik minut a pak přišel Ivan, pro Dimitriho to byl šok, nemohl uvěřit, že jeho dávný svěřenec a přítel je naživu, no ne úplně naživu, ale chodí.
,, kdo vůbec sakra jste" řekl a podíval se na mě.
,,Mé jméno je Maria Mazur" on najednou úplně zblednul.
,,Počkat Mazur jste nějak příbuzná s Abrahamem Mazurem?" zeptá se mě
,,Tuhle otázku jsem čekala, ano jsem, jsem jeho pra pra pra pra pra pra neteř asi."
Šokovaně se na mě podíval
,,My nestárneme" odpověděl mi zase Ivan
,,A co po mě vůbec chcete, na co mě potřebujete"
,,Konečně správná otázka" Ona náhle vstala a sedla si vedle mě, otočila na sebe notebook, na které se něco načítalo. Chvilku jsme museli počkat a pak naběhl obraz, byla to škola sv. Vladimíra.
,,Jako první vám musím říct něco o našem rodě. Vznikli jsme už hodně dávno, naše dějiny sahají až do starého Egypta, teda pokud my víme, je možno že i déle, ale nikde to není zaznamenané. Takže, existují knihy o nás, jsou alchymistické knihy, a jsou hodně cenné, je tam zaznamenáno úplně vše, a pro nás to jsou jediné záznamy, tak si asi umíte představit jaký to je, když máte o vašem rodě jenom 6 knih, které vlastně ani nedokážete pořádně přečíst.
Všechny knihu už máme, teda až na jednu, na 6. Je to kniha všech knih, obsahuje klíč k rozluštění všeho toho svinstva. Jenom že se nachází na pozemku akademie."
,, tak si pro ni běžte, nemyslím si, že to bude pro vás nějaký problém" řekne a podívá se na mě.
Jakmile se naše oči střetli, něco jsem pocítila, teplo na mém srdci, ale trvalo to jenom sekundu. Proto jsem se opět začala soustředit na obraz. Jakmile to naběhlo, začala jsem do klávesnice vyťukávat různé údaje. Díval se na moje ruky, to nesnáším.
,,Radši se nedívej jak pracuje, jinak ti jednu ubalí, věř mi vím jak to od ní bolí, takže bych se vážně na ni nedíval" upozornil ho Ivan a promnul si spánek jako by pořád cítil moji pěst. Nesnášela jsem to, ale on se stejně pořád musel dívat, tak jsem mu jednu vrazila.
Dimitri se teda radši otočí na Ivana, nechtěla jsem vůbec poslouchat, ale ta jejich konverzace se nedala přeslechnout.
,,Co rodina, máš ženu, děti?" zeptal se ho a asi doufal, že řekne ano, ale odpověděl přesně, to co jsem si myslela, neměl žádnou rodinu ani ženu.
,,Měl bys sis s tím pospíšit, 25 ti nebude pořád, víš o tom" sice jsem se na něj nepodívala, ale nějak jsem tušila, co bude jeho obličej říkat.
,,To mi radí chlápek, který má být už několik let mrtví". Byl naštvaný, a to hodně, jo taky bych byla asi naštvaná, no né naštvaná já bych asi převrátila tuhle kavárnu naruby, jenom abych se dozvěděla jak je to doprdele možný že je naživu. Ale on se držel.
,,Proč si mi nedal vědět, že jsi naživu, aspoň nějaký ten náznak tam mohl být" tentokrát jsem přesně věděla, jak se tvářil zrovna Ivan.
,,To je ten problém, byť i ten jediný kontakt s blízkým nebo jenom naznačíš, že si na živu, nás může stát hlavu, neměli bychom se s tebou bavit ani teď, riskujeme krk u Decha" řeknu mu zase já.
,,Tak proč se semnou bavíte, když to máte zakázaný" já a Ivan jsem se na sebe podívali, bylo to mnohem složitější, něž se zdálo.
,,To ti povíme možná později" řeknu mu
,,Problém, je totiž" zvolím jiné téma, radši ,,vzít knihu a dostat se z Academie, ale ta vaše královna znovu tajně zavedla, že každý dhampír a moroj se musí zaznamenávat, každý údaj o nich, Ivan je bezpochyby v databázi a já nejspíše taky, jelikož se to za nás fungovalo a jenom několik let po té co jsem byla infikována se tohle zrušilo, v naší době jsme museli mít průkazy o totožnosti, takže moje fotka je nejspíše zavedený v počítači. No ne úplně v počítači, ale v jejich paměťových discích a zároveň tam jsou nejspíše i všechny údaje o mě. Což je velký problém, sice bude trvat nějakou dobu, než se na to přijde, ale nebude to dostatečně dlouho, proto potřebuji abys mi pomohl předstírat, že jsem nová strážkyně, použiji matčino jméno, teď už by neměl být nikdo s tímhle příjmení, matka měla další 3 sestry, ale ty se vzdali takže by neměl být žádný problém, Ivan bude můj svěřenec, který se zapsal na školu, přeci jenom když se změnil bylo mu jenom 16 let, tak by to neměl být problém, jenom bys měl vynechat ty svoje zenový kecy, jasný? To na tobě totálně nesnáším" řeknu Ivanovi výhružně a ukáži na něj prstem.
,,No to mě pose…" řekne zrovna v tu dobu, když jsem mu řekla ,,Tak co vy na to, pomůžete nám?"
,,Takže vy po mě chcete, abych vás propašoval dovnitř abyste vy mohli ukradnou nějakou knihu?"
Já a Ivan jenom přikývneme.
,, Tak na to zapomeňte"
,,Tak doufám, že máte už připravené pytle a zajištěné rakve a zamluvený kostel, bude se to hodit, až navštívím vaší rodinu." Řeknu naprosto klidným hlasem, a ani se nehnu z místa, jenom se dívám před sebe na počítač, nakloním se k němu a zmáčknu F4, což se obrazovka přepne na kamerový systém.
Dimitri sebou trhnul, jakmile uviděl svoji rodinu
,,Rozmyslete si, jak tuto nabídku přijmete, buď necháte svoji rodinu zmasakrovat, nebo mi pomůžete a ještě zachráníte tak několik lidí"
Bylo ticho, ani jeden z nás nic neřekl, Dimitri byl napjatý a v jeho hlavě se odehrával boj mezi myšlenkami. Nakonec se rozhodnul.
,,Pokud mi slíbíte, že necháte moji rodinu na pokoji tak ano."

Tím se náš plán rozjel, ale Dimitri ani netušil, na co vlastně kývnul a jak to může vůbec dopadnou, popravdě, ani já nevím, jestli to dopadne. V každém případě já, Ivan Xander přijdeme o život, v lepším případě nás nechají zemřít důstojně, v tom horším nám useknou hlavy a naše těla nechají pověsit za nohy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lulu Lulu | 18. prosince 2015 v 16:41 | Reagovat

Hezká kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama