Alfa a omega 10.Kapitola 1/2

12. ledna 2016 v 19:42 | Patricia Briggs

Charles zůstal stát v ledové vodě, která mu sahala několik centimetrů nad tlapy. Očekával smečku netvorů, místo toho se ale objevila kráska a on se tak cítil zvláštně bezbranně.

Šla podél břehu a její zablácené boty šplouchaly ve vodě, která omývala kamení. Nad nimi, za nimi a po obou stranách se do tmy táhla přístavní mola. O čtyři nebo pět mol dál zrovna nakládali loď a on slyšel, jak spolu dělníci hovoří bručivými hlasy těžce pracujících lidí. Byli příliš daleko, než aby viděli ženu s obrovským psem, která se procházela po břehu.
Nechtěl, aby se mu příliš vzdálila, proto se za ní vydal, aby se ujistil, že je v bezpečí. Netvora, který ji ohrožoval, nezabil… Při tom pomyšlení hluboko v hrudi zavrčel. Měl ho zabít. Měl mu utrhnout hlavu, aby už nemohl ubližovat slabým a bezmocným. Aby nemohl ublížit jeho Anně. Nezáleželo na tom, že dokázala, že není slabá ani bezmocná.
Bratr vlk zavětřil, v okolí ale nikoho jiného necítil. Anna našla kládu, již na břeh vyplavila voda, a udělala z ní nyní trůn pro jeho paní. Napřed ji ale musela přelézt.
Obešel kládu, aby se ujistil, že je stabilní - a zjistil, že je pro něj těžké přiblížit se k Anně.
Viděla ho v akci už dřív, viděla ho zabíjet, a neucukla před ním. Tentokrát to ale bylo jiné a Charles to věděl. Tentokrát byl jeho útok… ne nevyprovokovaný, ale ani ne nezbytný.
Chastel si příliš cenil své kůže, než aby si něco začal uprostřed smečky nepřátelských vlků. Neublížil by jí, ne v tu chvíli. Charlesovi ale na ničem z toho nezáleželo - v duchu viděl, jak se Francouz zakusuje Anně do hrdla, zatímco on je na opačné straně budovy a příliš pomalý.
Podíval se na ni, jen aby se ujistil, že k tomu doopravdy nedošlo. Našla si pohodlné místo, uvelebila se na něm, obrátila se k němu tváří a opřela se o nataženou paži.
Anna říkala, že si chce promluvit. Nezdála se ale rozzlobená ani zklamaná, což by bylo horší.
A byly tu věci, které potřeboval vědět. Jako třeba proč se neobjevili vlci, aby ho přivedli zpátky - slyšel, jak se Dana dožaduje jeho kůže, očekával je. Proč Anna řekla, že předala Angusovi velení? Tušil, že to má něco společného s tlakem, který ucítil krátce poté, co opustil skladiště.
Kdyby ho neovládal bratr vlk, prostě by na ostatní vlky počkal, počkal by, až by ho na Danin příkaz napadli přímo ve skladišti. Bratr vlk byl ale rozhodnutý zvolit si bojiště. A to znamenalo vydat se dolů ke břehu, kde mu hluboká voda kryla záda - vlkodlaci neplavou, potopí se.
A Daniným elementem byla sladká voda, ne slaná.
Anna ale obrátila jeho plány vzhůru nohama. Nepřijdou si pro něj - a velel Angus, ne Dana. Anna se rozvalovala na kládě a koutkem oka sledovala, jak přechází sem a tam.
Ještě chvíli se od ní držel dál. Dokud byl vlk a byl kus od ní, nemohla mu říct, že… co? Že ji jeho útok na Chastela znechutil? Že ji vyděsil? Anebo ještě hůř, že se jí to líbilo? Znal ji ale natolik dobře, aby věděl, že nic z toho neřekne.
Proto nedokázal říct, proč k ní přišel jako vlk, ne jako člověk. Posadila se a poplácala kládu před sebou. Vyskočil na ni, ona ho objala a dlouhými prsty mu mnula uši a citlivá místa na obličeji.
Opřela se o něj. "Miluju tě," řekla.
Přesně to potřeboval. Zhluboka se nadechl a proměnil se. Odtáhla se a dala mu prostor.
"Jak je možné, že nemáš tucty červených nebo modrých trik a padesát párů bot?" zeptala se Anna, když byl hotový. "A myslíš, že naše pouto je dost silné na to, abych se taky dokázala proměnit zpátky v člověka v šatech místo úplně nahá?"
Pohlédl dolů na sebe. Jako obvykle byl oblečený. Neslyšel o žádném jiném vlkodlakovi, který by po proměně končil oblečený. Netušil, jestli za to můžou vlkodlaci čáry nebo magie jeho šamanského dědečka. Věděl jen, že se to začalo dít, když mu bylo čtrnáct nebo patnáct, kmen jeho matky totiž považoval nahotu za ostudnou. Tehdy se oblékal do jelenicových kalhot - když se na ně soustředil, dokázal je vyčarovat pořád.
Charles se k ní otočil, upřeně se zadíval do jejího rozesmátého obličeje, vzal ho do dlaní a políbil ji, jako by se jí mohl naplnit. Otevřela ústa a vpustila ho dovnitř, uvítala ho teplými dotyky a tichými zvuky. Nebyli spolu dost dlouho na to, aby se třeba i ty nejzákladnější dotyky staly rutinou - nemyslel si ale, že by její polibky někdy dokázal brát jako běžnou věc, dotyk jejího jazyka, zubů a rtů.
Když se odtáhl, opřel se tváří o její a řekl: "Já nevím. Mohli bychom to zjistit, třeba počítat červená trika."
"Proč červená?" zeptala se. "Proč sis tentokrát nepřičaroval zelené nebo modré? Viděla jsem tě v modrém. Je volba na tobě?"
Zasmál se. Potřeboval to, ty drobné intimnosti, které před Annou nikdy nepoznal. "Nevím. Nikdo se nikdy neptal a já tomu nevěnoval pozornost."
Přitiskla mu ústa k uchu a její teplý dech ho donutil soustředit se. "Určitě to ale lidi zajímalo. Jen se příliš báli velkého zlého vlka, než aby se zeptali."
Znovu se zasmál. Její společnost mu přinášela útěchu - nejen společnost omegy, nýbrž jeho Anny, která využila každé výmluvy, aby ho donutila smát se.
Odtáhla se, její oči se ale pořád usmívaly. "Dana je vodní fae, že? Jedna z těch, které lákají muže do vody a topí je."
"Ano."
"Jak to udělala? Bylo to nutkání - nebo nějaká manipulace?"
Z její tváře nic nevyčetl. "Nevím. Proč se ptáš?"
"Podobný výbuch se ti vůbec nepodobá - ty si všechno předem dobře plánuješ. A Chastel. Jak je starý? Obvykle se nechová tak bezhlavě jako dneska večer, ne? Zabíjí děti a lidské ženy, ale jen před lidmi, kteří jsou příliš slabí, než aby mu ublížili. Tebe by si proti sobě nikdy takhle nepoštval, ne v situaci, kdy bys byl oprávněný zaútočit na něj."
S Annou po boku se bratr vlk uklidnil. Charles tak mohl uvažovat jasněji, zvážit všechny divné věci, které se tu noc staly.
"To není tak docela pravda. Někdy se chová neuváženě - a není zbabělec. Rád hraje hry: když se na tebe vrhl, mohl tě zabít, kdyby chtěl - takový už je Netvor z Gévaudanu." Měla ale pravdu v tom, že Francouz se choval zvláštně. "Jak ti ale položil svoji kořist k nohám, to bylo nezvyklé." Chvíli o tom uvažoval. "Dokonce romantické. Nepamatuju si, že by měl Chastel někdy partnerku. Ženy většinou zabíjí. Děti taky. Je to, jako by v něm jejich křehkost vyvolávala to nejhorší."
"Mně a Ricovi řekl, že je přesným opakem omegy. Samé násilí bez ochranitelských pudů."
Charles cítil, jak mu obočí stoupá vzhůru. "To je vnímavé," řekl. "Já bych ho označil za sociopata. Otec tvrdí, že je prostě zlý."
",Zlý' podle mě sedí," zamumlala Anna. Hrála si s kůrou stromu: ve vodě z velké části shnila, takže se jí doslova rozpadala pod prsty.
"Ale ta věc s brašnou se Chastelovi nepodobala," řekl Charles. "A to, co jsem prováděl já… taky nebylo typické. Ne takhle. Měl jsem pocit, jako by to opravdu udělal, jako by ti rozsápal krk - přestože jsem dobře věděl, že se tě ani nedotkl. Myslíš, že s tím má něco společného fae?"
"Když jsi napadl Chastela, doslova z ní čišela krvelačnost. A první, co udělala, bylo, že tě obvinila z něčeho, co jsi ve skutečnosti neprovedl. Hloupá fae si nepamatovala, že lov po zaznění signálu skončil." Anna zaryla nehty do stromu jako drápy a hlas jí ztvrdl. "Chtěla tě mít na milost a nemilost."
A on najednou pochopil, že důvod, proč nepadl Daně do rukou, sedí vedle něj na kládě. Jeho Anna nevypadala nijak houževnatě, měla pihovatý obličej a její tělo pořád potřebovalo nabrat aspoň pět kilo, třebaže byla mnohem robustnější, než když ji potkal. Byla ale nepoddajnější než stará kožená bota a starala se o to, co jí patřilo.
"Dana nevěděla, s kým si zahrává," zamumlal očarovaně a užasle.
"V tom máš zatracenou pravdu," řekla Anna. "Dnes večer byla na lovu. Nevím, kdo byl její kořistí původně… Připomnělo mi to situaci, když dominantní vlk vstoupí do nové smečky a vyhledá nejkrutějšího rváče, aby se s ním porval a určil své postavení. Nevím, jestli to plánovala nebo se to prostě stalo."
Charles zachytil pach a otočil hlavu. "Angusi," řekl a vlk k nim přistoupil.
"Dovolil jsem, abys mě ucítil," prohlásil Angus defenzivně.
"Děkuju." Charles ale pochopil, že to nestačí, Anguse totiž stále znepokojovalo, že je vyrušil. "Vážím si toho. Co víš?" Angus tu byl už nějakou chvíli, a kdyby neměl co dodat, prostě by se odplížil zpátky nahoru na kopec.
"Něco jsem slyšel," řekl Angus. "Anna má pravdu. Cítil jsem faeskou magii, ale neuvědomil jsem si, co udělala, dokud jsi nenapadl Chastela. Chtěla tě donutit zabít ho."
"Myslela jsem, že fae něco takového neumí," řekla Anna.
"Očividně to není nemožné," řekl Charles. "Nevím, proč to nedělají, jen že to nedělají. Nikdy. Neporušují dané slovo a nelžou. Slyšel jsem, že nemůžou. Nikdy. Ale ona to právě udělala."
"Zeptej se maroka," navrhl Angus.
Charles se natáhl pro telefon, ale zarazil se. "Nemám u sebe mobil," řekl jim.
Anna se zahihňala. "Tolik červených triček, a žádný mobil? Já ho u sebe taky nemám, nechala jsem ho v autě."
Angus podal Charlesovi svůj. "Červená trika? Chci vědět, o co jde?"
"Spíše ne," řekl Charles, vytočil číslo a přitiskl si mobil k uchu. Když se na opačné straně ozval otec, pověděl mu Charles celý příběh. Starý bard si ho bez poznámek vyslechl. Jakmile Charles skončil, nastala krátká odmlka, jako by si Bran snažil utřídit myšlenky.
"Šest upírů lovilo spolu," řekl nakonec.
Nebyla to otázka, ale Charles přesto odpověděl. "Ano."
"Podívám se na to. Slyšel jsem několik historek - prověřím je. Myslím, že půjde o žoldáky: zabijáky k pronajmutí. Angus už dlouho neměl v Seattlu s upíry problémy - a Tom by je poznal, kdyby šlo o místní. Upíři v minivanu, to vypadá, jako by si ho pronajali…"
"Mám poznávací značku," řekla Anna. "I mně ale připadal pronajatý. Americký minivan starý maximálně pět let." Vysypala ze sebe tři písmena a tři čísla.
Telefonovat ve společnosti vlkodlaků s ostrým sluchem znamenalo, že všichni všechno slyšeli. Charles tak aspoň nemusel nic opakovat.
Slyšel po papíře klouzat pero, jak si otec zapisoval poznávací značku. "Podívám se na to," řekl, když dopsal, "ale tuším, že má pravdu. Jinými metodami je najdeme rychleji. Myslíte, že je vycvičil vlkodlak?"
"Bojovali jako smečka," řekla Anna. "Dělali stejná rozhodnutí. A používali magii, která připomínala magii smečky."
"Tom si myslí to samé," řekl Angus. "Neporval se poprvé - a magii smečky umí použít líp než většina z nás."
Marok se znovu odmlčel, a když nakonec odpověděl, zněl jeho hlas tak příjemně, až všechny varoval, že se brzy rozpoutá peklo. "Můžete dokázat, že bitku vyprovokovala Dana?"
Charles pohlédl na Annu.
Zavrtěla hlavou. "Ne. Musel bys být u toho."
"Přesně," řekl Angus. "Já ji viděl, ale pochybuju, že si toho všiml ještě někdo jiný. Poslala by mě za Charlesem, i když jsem odmítl. Očarovala mě mým pravým jménem. Nikdo mi tak neřekl už skoro sto let - a tehdy jsem byl nula. Nejenže jsem nebyl alfa, dokonce jsem žil v jiné zemi. Zajímalo by mě, jak se k mému rodnému jménu dostala. Na světě existuje sotva deset lidí, kteří ho znají."
"Použila tvé pravé jméno, a ty jsi neuposlechl její rozkaz?"
Angus zaklonil hlavu a rozesmál se. "Bože na nebesích, Brane. Když jsem poprvé viděl to roztřesené malé stvoření, které je tvojí snachou, klepala se mu kolena v místnosti plné predátorů a mě napadlo, že si tvůj syn našel králíkodlaka."
"Děkuju," řekla Anna kousavě.
Anguse ale nezastrašila, naopak se zakřenil. Když však promluvil, hovořil s Branem. "Myslel jsem, že není jeho váhová kategorie. Ale to bylo předtím, než zabila upírku a donutila panáčkovat starou fae. Ta ženská mě očarovala a Anna prostě řekla: ,Stát.' A ať se propadnu, jestli jsem nemusel poslechnout ji namísto fae. Zlomila Daninu moc stejně jistě, jako bys to udělal ty."
"Měl jsi být u toho, když před několika týdny zabila čarodějku," řekl Bran přátelsky. "Asil před ní utíkal dvěstě let a synův .králík' ji zabil v lidské podobě a jen s nožem v ruce."
"Asil?" zeptal se Angus náležitě šokované. "Maur Asil?"
"Přesně ten," řekl Charles.
"Najednou mi vůbec nevadí, že mě zachránil králík," řekl Angus vesele.
Anna přimhouřila oči. "Ještě jednou mi řekni králíku, a budeš toho litovat."
Marok promluvil do ticha, které se po Annině hrozbě rozhostilo. "Kdybych teď dorazil…"
"Ne," přerušil ho Charles ihned.
Otec si povzdychl. "Všiml sis, že jsem řekl ,kdybych' že, ano?"
Na to Charles neměl odpověď, proto mlčel.
Brana uspokojilo, že syna náležitě usadil, a pokračoval: "Nemyslím si, že bych mohl nějak pomoct. Na jednání by to rozhodně žádný vliv nemělo. Chastel udělal přesně to, co chtěl - budeme si s tím muset poradit."
"Omlouvám se," řekl Charles.
"Nemáš za co. Ani moje přítomnost by nic nezměnila. Dokud se některý z Evropanů Chastela nezbaví, budeme muset konat za jeho zády. Bylo by velmi… nečekané, kdyby se rozhodl táhnout s námi zajeden provaz."
"Není opak omegy," řekla Anna. "Je opak maroka."
Charles otci vysvětlil, co tím myslela, a Bran se lehce zasmál. Někteří lidé by si mysleli, že to znamená, že se nezlobí - mýlili by se. "Myslím, že správně je obojí."
"Proč se ho nezbavíš ty?" zeptal se najednou Angus.
"Není to na mně," odpověděl Bran a pak pokračoval, což dokazovalo, že o tom uvažoval: "Musel bych se starat ještě i o Evropu. Můžu tě ujistit, že už tak mám práce nad hlavu. Víc nepotřebuju. Hledáš práci, Angusi?"
"K čertu, ne." Vůdce Smečky Smaragdového města se vděčně zakřenil. "Ne že bych se mohl Chastelovi postavit. Na rozdíl od tvého syna. Viděl jsem ho bojovat chladnokrevně - ale měl bys ho zažít, když se rozzuří. Trvalo sotva dvě minuty, než položil Chastela na lopatky."
"Charles vždycky bojuje rychle," řekl Bran. "Většina skutečných soubojů je krátká. Nejsme kočky, se žrádlem si nehrajeme."
Charles slyšel, jak se otec zhluboka nadechl, aby změnil téma. "Takže. Tvoje práce, Charlesi, bude najít upíry, kteří zabili naši ubohou Sunny. Zbav se jich a zjisti, kdo je najal."
"Fae porušila slovo," řekla Anna.
"Nemůžeme to dokázat," namítl Bran.
"Co se stane, když fae poruší slovo?" zeptal se Charles otce. "Já slyšel jenom to, že se to nestává."
"Nemám nejmenší tušení," odpověděl otec. "Nejsem fae - a nikdo neumí střežit svá tajemství lépe než oni. Nikdy jsem nezažil, že by fae porušili slovo - zkroutili ho do preclíku, to ano, ale neporušili. Očekával bych, že do ní na místě praští blesk. Ale to se nestalo, takže váš odhad je stejně dobrý jako můj." Odmlčel se. "Buďte opatrní. A ty bys měl zvážit, jestli by nebylo moudré nosit na krku křížek a najít něco, co by fungovalo i pro Annu. Nepomůže vždycky, ale při kontaktu s upíry se hodí."
Zavěsil.
"Víš," řekla Anna zamyšleně, Jsem trochu zklamaná. Myslela jsem, že ví všechno."
"Všechno ne," přiznal Charles. "Umí to ale dobře předstírat."
"A improvizuje," řekl Angus. "I když jsem ho při tom nikdy nenachytal." Odmlčel se. "Víte, myslím, že by tím bleskem mohl být on. Doufám, že budu u toho, abych to viděl."
Charles zívl. "Takže zítra nás čeká poslední schůzka. Použiju některé kreativnější věci, které si táta nechával v rukávu, pak… možná bude lepší jednání ukončit, teď už stejně ničeho nedosáhneme."
"Sunnyina smrt," řekla Anna. "Připadá mi špatné takhle ji… využít, ale Sunnyina smrt je dobrý důvod, proč konferenci ukončit dřív."
Angus kývl. "Nikoho neošálíme - všichni vědí, co Chastel udělal - ale umožní nám to zachovat si tvář."
***

Anna se zavrtala pod něj a zabručela, když se Charles zasmál, její studené prsty si totiž našly cestu na místo, kam by se nic studeného nemělo na mužském těle zatoulat. Překulil se na ni a ona šťastně vzdychla a pootevřela oči, které se ve tmě hotelového pokoje modře třpytily.
"No, ahoj," pošeptal Annině vlčici. "Vlkodlaci," oznámil jí vážně, Jsou teplokrevní. Řekl bych až horkokrevní. Není nám zima a nestrkáme ledové prsty tam, kde studené věci nemají co dělat."
Zamrkala na něj. "Teplo," řekla zastřeně.
"Ano," odpověděl. "Ale mohla ses zabalit do deky, než jsi promrzla."
Zvedla se z matrace, vzala ho za čelist a tvrdě ho políbila.
Líbal ji a přitom se překulil, aby byla nahoře. Annina vlčice někdy dělala věci, které Anně nebyly příjemné. Naučil se tomu přizpůsobit - a to mimo jiné znamenalo, že když se Anna neměla zrovna pod kontrolou, byla nahoře. Při probuzení pod ním měla sklony panikařit.
Nedokázal s Anninou vlčicí komunikovat tak jako s bratrem vlkem. Obvykle se probouzela, když Anna spala, a hovořila jednoslovně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama