Alfa a omega 8.Kapitola

5. ledna 2016 v 20:35 | Patricia Briggs

Charles se cítil nejpříjemněji o samotě, a pokud to nebylo možné, se smečkou v divočině. Dlouhé hodiny strávené debatováním v přeplněné posluchárně nebyly na seznamu věcí, které si užíval - nebo v nichž byl dobrý. Aspoň že nikdo nezemřel. Zatím.
Jakmile italský omega uraženě odkráčel, Němci se uklidnili. Italové naopak co nejlépe zamaskovali svoji uštěpačnou radost a soustředili se najednání. Pracovali na dohodách.
Ve dvě odpoledne dováděli Charles a finští delegáti ke konci složitý tanec jednání, který dál mátly problémy s tlumočením. Finové tvrdili, že neumí anglicky. On nemluvil finský. A tak se spolu bavili prostřednictvím norského vlka, který hovořil finsky a Španělsky, a Španěla, jenž uměl anglicky. Tušil, že se jedná o zástěrku, kterou Finové získali čas na přemýšlení - a neměl nic proti.
Souhlasil s tím, že štědrá pobočka marokovy společnosti poskytne Finům bezúročnou půjčku na pozitivní propagaci. Vezme si ji na starost sám Charles a za peníze bude očekávat výsledky - byla to dobrá dohoda.
Finové nebyli jediní, kdo se usmíval, když skončili. Všichni jednání bedlivě sledovali, mnozí si dokonce dělali poznámky, a konečně uvěřili, že marok nemá v úmyslu vydat je světu napospas - a je ochotný podepsat smlouvy, platné smlouvy, s nimiž by nyní mohli jít před soud jako kdokoli jiný: což byla výhoda, na kterou do této chvíle nikdo ani nepomyslel. V průběhu dne se tak mezi vlky začal šířit opatrný optimismus.
"Takže souhlasíme?" zeptal se Charles muže, který Finy zastupoval.
Jeho slova si našla cestu přes jazykovou bariéru a Fin začal kývat hlavou, v tu chvíli se ale postavil Jean Chastel a prohlásil: "Ne."
Francouz počkal, dokud se Fin, který při jednání stál, pomalu neposadil, pak pokračoval: "Nenecháme se uplatit. Marok porušil všechny dohody, které jsme s ním kdy podepsali a v nichž souhlasil, že nebude strkat nos do našich věcí."
K čertu s ním. Otevřel tenkou aktovku a začal z ní vytahovat papíry - a pergamen, který se zdál být starší než sám Chastel, tak starý, až byl cítit prachem namísto kůží. "Nepotřebujeme marokovy peníze. Nejsme pod jeho ,ochranou'. Nemá nad námi žádnou jurisdikci."
Chastel se tvářil vítězoslavně. Francouzští vlci - a to včetně zbitého Michela - stáli neochvějně na jeho straně. Neměli na vybranou.
V místnosti se rozhostilo ticho, nepříjemné ticho, jak se všichni soustředili na Chastela. Netvor nemohl marokovi zabránit vystoupit s vlky na veřejnost. Ale mohl mu zabránit pomoct evropským vlkům vyrovnat se s následky - a to mohlo skončit katastrofou pro všechny.
Když se Chastel rozhodl, vládl Evropě, a právě ji označil za své teritorium, takže Charlesovi nezbývalo než jeho nárok přijmout nebo ho vyzvat.
"Ano," řekla Dana mateřsky. "Děkuji vám, monsieur. Slyšeli jsme vás." Fae se na Chastela srdečně usmála, pak obrátila oči k ostatním. "Za Smečku Smaragdového města předkládám všem, kdo přijeli do Seattlu, aby se zúčastnili této konference, pozvání. V rámci pohoštění jsme dnes večer zorganizovali v lovišti smečky hon. Nebude prolita žádná krev - marok mě požádal, abych se za to jeho jménem omluvila. Protože se ale lovu zúčastní víc než jedna smečka, cítili jsme, že tak snížíme riziko násilí…"
Charlesovi nebyly veřejné proslovy příjemné a nebyl v nich ani zvlášť dobrý, Dana však ano. Když ji otec požádal, aby převzala nad konferencí dohled, dělal si Charles starosti, protože neznala vlky. Otec se ale jen usmál. "Zná muže," řekl. A měl pravdu.
Všichni už o honu věděli. Dana tak prostě připravila Chastela o jeho okamžik - a o moc - a všichni to věděli. Bez ní by Francouz převzal kontrolu nad schůzkou a Charles… a možná, jen možná, Arthur by se mu tak museli postavit, anebo ho nechat dělat si, co chtěl.
A kdyby ho vyzvali a zabili, Dana by musela zabít je, protože by byla vázaná ctí. Nebyl si jistý, zda by to zvládla, ne kdyby se s Arthurem spojil. Na druhou stranu ale ani netušil, jestli by se k němu Arthur přidal; Angličanovo chování bylo velmi těžké odhadnout.
Nevyšlo by to, kdyby už nedokázala, že je silnější než Chastel. Francouz dovolil, aby přejala kontrolu, protože se bál postavit se jí. Informovala je o věcech, které už všichni znali - Charles jim poslal e-mail s detaily už před týdnem - a všichni v místnosti přesně věděli, co dělá.
Chastel vstal, rázně vykročil ke dveřím a dokumenty nechal na místě. Angus mu zastoupil cestu.
Bylo to pošetilé. Kdyby se Chastel rozhodl zapomenout na to, že Angus je pod marokovou ochranou, zabil by ho. A možná právě na to Angus spoléhal. Kdyby Chastel prolil první krev… Francouz se ale udržel pod kontrolou. Jen stěží.
"Madam?" řekl Angus uctivě.
Netvor se otočil k fae. "Potřebuju na vzduch. Něco tu smrdí."
I Danin něžný úsměv byl zbraní. "Prosím," řekla. "Jen si poslužte."
Angus ustoupil stranou a otevřel dveře.
A Netvor opustil scénu. Vítězoslavně. Žádný z cizích vlků se neodváží zpochybnit Chastelovo právo rozhodovat za ně. A stejně jako marokovo rozhodnutí odhalit vlkodlaky veřejnosti bude mít dopad na Evropu - neschopnost evropských vlků přesvědčit lidskou populaci o tom, že nepředstavují hrozbu, ovlivní marokovo teritorium.
Charles se nemohl ubránit otázce, jestli by všechno nedopadlo jinak, kdyby tu byl jeho otec.
***

Angus měl na televizi víc než sto programů: sport, zprávy, komedie, kreslené seriály, vědu a asi padesát programů jen o nakupování. Jediné, na co Anna nebo Ric dokázali koukat, byl maratón seriálu South Park.
Děti zrovna prchaly před nazgúly z páté třídy, když stanice pustila reklamu na produkty na zvětšení mužského přirození.
"Tak," řekla Anna, aby nemusela hledět na směšný úsměv muže na televizní obrazovce, "proč jsi přesvědčený, že pomůže, když se zúčastníš lovu?"
Herec musel vadit i Ricovi, protože vyskočil z gauče, vypnul televizi a opřel se o stůl. "Zdá se mi, že můj alfa nechápe rozdíl mezi submisivním vlkem a omegou. A když jsem ho teď pochopil já, rád bych mu ho vysvětlil. Myslím, že lov pomůže - bude to hra, při které se budu moct drze postavit dominantním vlkům."
"Myslíš? Charles by mě prostě uškrtil, abych mu nemohla přivodit infarkt."
Zamával rukama. "Haló, jsem psycholog, ne? Teda, skoro. Samozřejmě že si tím nejsem jistý. Ale věřím, že mi to pomůže - a myslím, že kdyby ses lovu zúčastnila ty, pomohlo by ti to vyřešit problémy s dominantními vlky."
"Jako hodit dítě, které se bojí vody, do bazénu, aby plavalo, nebo se utopilo?"
Zakřenil se. "Nic tak strašného. Myslím si, že když se budeš soustředit na nějaký úkol - jako třeba na nalezení návnady, kterou ta faeská paní s Angusem schovali na lovišti - nebudeš se tolik bát. A když se ty nebudeš bát, oni se na tebe nebudou tak lepit. A až konečně budeš mít chvíli času na to, aby sis začala dělat starosti," luskl prsty, "budou už kolem tebe a lovit s tebou, takže bude dost směšné bát se jich."
Zadívala se na něj. Vzpomněla si, že Charles navrhl něco podobného. I když neplánoval, že by se zúčastnila honu. "Oceán. Jako hodit batole do oceánu. Se žraloky."
Zasmál se. "Podívej. Nejsem vlkem dlouho, ale všímám si. Můj učitel na uni - na univerzitě - tvrdil, že jsem génius. Dám ti jeho telefonní číslo, můžeš se ho zeptat." Odmlčel se a trochu zahanbeně se zakřenil. "Taky ti samozřejmě poví, že jsem tragicky zahynul při nehodě v horách. V každém případě to znamená jedno: měla bys mě poslouchat. Jako vlci jsme mnohem odolnější, než jsme byli jako lidé. Vlk žije přítomností, minulost ani budoucnost ho nezajímají. Lov dá tvé vlčici přesně to, co potřebuje. Na jeho konci ti bude líp, protože ti pomůže."
"Pokud mě ovšem nezabijí," zabrblala Anna.
"Žádná krev," připomněl Ric. "Taková jsou pravidla. Viděla jsi včera, jak ta víla usadila Netvora, nebo se to stalo až po tvém odchodu?"
"Předtím," řekla Anna. "A dávají přednost označení fae. Víly jsou specifický druh fae a jsou vysoké asi patnáct centimetrů - a jsem si docela jistá, že Dana k nim nepatří."
"Bude u toho, aby zajistila bezpečnost: budou se chovat slušně."
Věděla, že Charles nebude mít radost, když se rozhodne lovu zúčastnit. Nehody se stávají. Hlavně ty úmyslné. Charles měl nepřátele a jí nijak nepomůže, když ji po smrti pomstí. Nechtěla, aby se na ni Charles zlobil.
"Podívej," řekl Ric vážně. "Isaac, můj alfa, se lovu taky účastní. Myslím, že mu nebude vadit chránit tě spolu se mnou. Nikdo jiný spolupracovat nebude. Umíš si představit, že by alfové lovili společně? My tři tak budeme mít větší šanci vyhrát. A ochráníme tě."
"Při mojí ochraně včera zranili dva lidi," řekla Anna. "A to jsme byli jenom nakupovat."
"Někdo se ti pokusil ublížit?"
Věděla, že Charles ještě včera zavolal Ricovu alfovi, aby ho varoval před možností, že ji upíři napadli, protože je omega - ne kvůli tomu, že je Charlesova družka. Alfa to Ricovi očividně zatajil.
"Měli ti o tom povědět," řekla - a pak to udělala sama.
"Považují nás za slabé," řekl Ric ponuře, když skončila. Spořádali ořechy i oběd, který jim přinesli dva Angusovi vlci, a nakonec našli i tajnou zásobu sušených plodů. Ric prohrábl pytlík a vytáhl dva kousky broskve. Vyhodil je do vzduchu, dvakrát rychle chňapl a chytil je do úst. "Možná se pravdu nepotřebují dozvědět jenom moji vlci, ale i všichni ostatní. V našem světě není bezpečné být považován za slabého. Dělá to z nás kořist."
"Kdyby tě tvůj alfa neviděl jako supersubmisivního, řekl by ti o upíří hrozbě a ty by ses měl na pozoru," souhlasila Anna.
Hodil jí několik sušených banánů a ona je taky chytila ve vzduchu, aniž by použila ruce.
Zasalutoval jí. "Přesto si myslím, že je to zatraceně špatný způsob ochrany, a to i submisivních vlků. Nejsou to děti - jsou vlkodlaci."
Zavřel oči, vyhodil do vzduchu brusinku a chytil ji. "Říkáš, že jsme jako submisivní vlci, kteří nemusí poslouchat. Existují i dominantní vlci, kteří nechrání?"
"Ano."
Anna vzhlédla, ale Ric se musel otočit, aby viděl na Chastela, který se objevil ve dveřích.
"Říkají nám netvoři." Usmál se a hladově se na Annu zadíval. "Bojíš se mě, holčičko?"
Ric tu klidně nemusel být, Chastel ho totiž vůbec nebral na vědomí. Soustředil se jen na ni a zlaté oči měl doširoka otevřené. Jeho lehce zrudlé tváře ji napověděly, že je vzrušený - vypadal stejně jako Justin, vlk, který jí proměnil, těsně předtím, než…
Spolkla tu myšlenku. Hledal kořist. A ona jí nebude. Pro nikoho. Už nikdy.
Zavolala vlčici. Nechtěla se proměnit, jen si vypůjčit její odvahu, nechat ji, aby jí pronikla do kostí. Když si byla jistá, že se jí nerozklepou kolena, vstala. V místnosti panovalo tíživé ticho, jako by se blížila bouře. Dala si načas, než odpověděla - byl trpělivý jako dobrý lovec.
"To vy byste se měl bát," pravila nakonec a věcným tónem svého hlasu dala jasně najevo, že se ho nebojí. Nemohla mu to říct, protože by poznal, že lže. Mohla mu ale přesvědčivě lhát pravdou.
"Jestli se mě dotknete, Charles vás dostane a zaživa vám vysaje morek z kostí, aby slyšel váš křik." Využila dvou hodin herectví, které navštívila, a stočila koutky úst nahoru. "A já se s radostí budu dívat." Olízla si rty.
Přestal se usmívat a zavrčel.
Nebyla bezmocná, jako když ji v Chicagu ulovil Justin - nebo později, když mu smečka pomohla podřídit ji jeho vůli. Tady byla v místnosti jen jedna osoba, Ric - a ten pomůže ji, ne Chastelovi. Francouz ji přemůže, patrně by přemohl oba dva. Ona se ale postará o to, aby ho to hodně bolelo - a Charles ho pak zabije. Vlčice souhlasila, strach z ní spadl a ona tak mohla přenést váhu na špičky a připravit se na krveprolití.
Existovala jen přítomnost, okamžik mezi dvěma nádechy, a ta neponechávala prostor pro strach.
"Vaše upírka byla hezká. Zemřela příliš rychle." Anna napodobila pohyb, kterým jí zlomila vaz. "Doufám, že vy nám předvedete něco lepšího."
"Moje upírka?" Netrpělivě mávl rukou. "Jsi blázen a tvůj druh je tupý rváč. Nic jiného než otcův pes, který aportuje a zabíjí na povel."
Široce se usmála. "To si opravdu myslíte? Jak pošetilé."
Rukou, kterou Francouz neviděl, jí Ric ostře naznačoval, aby přestala Netvora dráždit. Věděla, že je to hloupé, Ric ale netušil, že alternativou bylo schoulit se v koutě. Proto ho provokovala.
"Salope," zavrčel Chastel.
Natolik dobře francouzský uměla. "Děkuju."
A najednou, Anna ho neviděla ani neslyšela přicházet, se přímo za Chastelem objevil Charles. "Dávej si dobrý pozor na to, komu říkáš čubka, Jeane, mort cher," řekl hlasem příliš klidným, než aby se mu dalo věřit. "Někdo by to mohl považovat za urážku."
Chastel se otočil k Anně zády, aby se postavil větší hrozbě. "Ach, tady je. Tvoje ženská tvrdí, že mě dostaneš a zaživa mi vysaješ morek z kostí."
"Opravdu?" Charles na ni pohlédl a ona z jeho výrazu vyčetla souhlas. Byla si jistá, že pro ostatní by byl nečitelný. Jeho hlas byl pohlazením jen pro ni. "Líbilo by se ti to, lásko?"
Sepnula si ruce pod bradou v póze hvězd němého filmu. "Jen když se budu moct dívat."
Charles se zasmál, pak nečekaně vykročil a přesunul se mezi Chastela a Annu - a už se neusmíval. "Táhni."
Neviděla svému druhovi do tváře, všimla si ale, jak sebou Chastel trhl a sklopil oči. Ruce sice zaťal v pěst, couvl ale, tiše zaklel, otočil se a odešel.
Charles naklonil hlavu na stranu a poslouchal, jak Chastel odchází.
"Zaživa?" řekl.
"Ženy jsou krvelačné pohlaví," řekl Ric smutně. "Říká se to sice o nás, ale jenom proto, že za námi stojí ženy a ponoukají nás: ,Zabij ho. Rozmáčkni ho.'"
Annu napadlo, že nastal čas formálně je představit. "Charlesi, tohle je Ric - promiň, nepamatuju si tvoje příjmení."
Ric seskočil ze stolu, na kterém dřepěl, přichystaný v případě potřeby zaútočit, a napřáhl ruku. "Postinger. Heinrich Postinger."
Charles mu rukou potřásl. "Charles Comick."
Ric pohlédl na Annu. "Tvůj vzdor byl obdivuhodný, ale ne zrovna nejmoudřejší. Teď po tobě půjde. Musí."
"Ric je psycholog," vysvětlila Anna.
"Šel by po ní v každém případě," řekl Charles.
Anna se zakřenila. "Vědomí, že si to zasloužím, ve mně vzbuzuje jistý pocit zadostiučinění, víš? Je to lepší než myslet si, že po mně jde proto, že jsem utekla jako zajíc."
Charles ji políbil. "Ano," řekl, když se odtáhl. "V tom máš pravdu. Musím zpátky - všichni jsou pořád v posluchárně a čekají na mě. Mohla bys tentokrát, prosím, zamknout? Odemčené dveře ti nijak nepomůžou, Ženo, která neutíkáš jako zajíc."
"Jistě." S nečekaným sebevědomím se zvedla na špičky a políbila ho na bradu - výš nedosáhla. Nepomohl jí, jeho oči se ale usmívaly.
"Dobře," řekl, schválně ale neupřesnil, jestli myslí její souhlas se zamknutím, nebo polibek.
Byl už u dveří, když si vzpomněla, že by měla něco říct. "O upírech nic nevěděl."
Když se Charles otočil a pohlédl na ni, pokračovala: "Řekla jsem mu, že jsem zabila jednu jeho upírku, a on neměl nejmenší tušení, o čem mluvím."
"Chastel nikdy nebyl vhodným podezřelým," řekl Charles. "Ale je dobré vědět to jistě."
Usmál se na ni. Potom kývl na Rica, vyšel z místnosti a zavřel za sebou. Chvíli počkala.
"Anno." Charlesův hlas a jeho frustrace k nim dolehly i přes kovové dveře.
Zakřenila se na Rica a zamkla. Charles poklepal na dveře a odešel. Neslyšela ho, ale cítila, jak se vzdaluje.
Vzepřít se Chastelovi, i když jen slovy, bylo příjemné. Už ji unavovalo bát se vlastního stínu - a chvíli se nebála vůbec. Líbilo se jí to.
Na lov bude dohlížet fae spolu s Charlesem (nezúčastní se ho; stejně jako Angus byl jedním z hostitelů), takže bude mezi alfy tak bezpečná, jak jen to jde.
Otočila se k Ricovi. "Pokud tvůj alfa přistoupí na to, že bude můj tělesný strážce, zúčastním se večer honu."
Kývl. "Zeptám se ho."
***

Sunny se zamračila na nehet, který si uštípla ve výtahu cestou dolů do garáží. Arthur měl ten večer práci s vlkodlaky, proto využila příležitosti a zašla na večeři s přáteli.
Neměla žádné blízké kamarádky - je těžké neříct kamarádce, že váš manžel vypadá tak mladě, protože je vlkodlak. A dlouholetým přátelům takové věci, jako je trvalé mládí vašeho manžela, neuniknou. Proto si pořídila domy v několika městech a asi po deseti letech se vždy sebrala a přestěhovala se někam, kde ji nikdo neznal. Nějaký čas si ještě s lidmi dopisovala, nakonec ale přátelství skončilo.
Tyto ženy znala asi dva roky, nebyly to blízké kamarádky, prostě ženy, které si občas rády vyšly bez manželů nebo milenců, aby probraly ženské záležitosti. Seznámila se s nimi v tělocvičně a neměly vlastně nic společného, byly to ale chytré, zábavné společnice, s nimiž se dobře mluvilo o povrchních věcech. Díky nim se necítila tak odloučená a sama.
Odešla ještě před zákuskem, protože nevěřila, že by nepodlehla pokušení. Restaurace, kam zašly, po právu proslula dokonalým tvarohovým koláčem. Neudržela si postavu proto, že by si vybírala jídlo, které jí mohlo až příliš chutnat - a všimla si, že se stmívá. Arthurovi se nelíbilo, když se vracela domů pozdě, dělal si o ni starosti.
Výtah se otevřel v patře garáží, kde zaparkovala. Světlo u výtahu nesvítilo. Pospíšila si tmou k dalšímu, pak jí vlastní úzkost přišla směšná.
Na opačné straně garáže se nějaký muž hádal se svojí přítelkyní. Ani jeden ale nepůsobil příliš rozčileně. Patrně se jednalo o předehru. S Arthurem se jí rádi věnovali, proto poznala tón jejich hlasu.
Rozhlédla se, dvojici však neviděla, protože jí ve výhledu bránilo SUV. Než je spatřila, hádku přerušilo bouchnutí dveří od auta. Zaburácel motor a Sunny minulo stříbrné porsche, jehož světlomety ji na okamžik oslepily.
Upustila klíče a chystala se pro ně sehnout. Někdo se k nim ale dostal dřív.
"Dovolte." Muž byl vyšší než Arthur, neměl ale tak široká ramena. Na okamžik dostala strach - jako kterákoli jiná žena, která se ocitla na parkovišti sama s cizím mužem. Pak si ale všimla střihu jeho vlněného kabátu: násilníci se neoblékali do drahých kabátů a bílých plátěných košil.
"Děkuju," řekla a vzala si klíče, které jí rukou v kožené rukavici podával.
"Není zač," řekl. "Promiňte, že se ptám - ale co dělá tak půvabná žena na takovém místě úplně sama?"
Jedna její část se nad jeho poklonou zapýřila - věděla, že její věk Arthura znepokojuje. Upřímný obdiv v očích pohledného muže ulevil sílící bolesti v jejím srdci. Muž se zdál o několik let starší než ona a choval se velmi galantně.
"Byla jsem na večeři s kamarádkami," řekla. "Čeká na mě manžel."
"Aha." Rozevřel prsty, jako by pouštěl něco vzácného. Byl to tak ladný pohyb, až ji napadlo, že musí být herec nebo možná tanečník. "Měl jsem vědět, že tak krásná žena nebude svobodná - ale muž žije nadějí. Máte půvabný přízvuk - britský?"
"Ano. Můj manžel je také Brit. Děkuju za klíče a za kompliment." Usmála se a bryskně zamířila k autu, aby dala jasně najevo, že si sice váží jeho obdivu, ale není volná. Na tváři jí zůstal úsměv a ještě se rozšířil, když se k němu otočila zády.
Stiskla tlačítko, odemkla auto a otevřela dveře - a za ústa ji chytila ruka.
"Odpusťte mi trochu neškodného flirtování," řekl jí do ucha. "Zdálo se mi to laskavé. Lituju, že vaše smrt tak laskavá nebude. Můj zaměstnavatel mě zklamal - a já se proto nemusím řídit jeho výslovnými rozkazy. Moji společníci truchlí a menší hra je rozveselí."
Vykřikla, ale slabý zvuk, který pronikl přes jeho ruku, se daleko nedonesl.
Volnou rukou ji hladil po tváři, šeptal jí a dech mu přitom voněl po mátě. "Postarám se, aby se váš manžel dozvěděl, že jste se mnou neflirtovala. Že jste mu byla věrná až do konce. Potěší ho to, co myslíte?"
Byl silný. Bez problémů ji držel, a to i přesto, že se bránila a každý den cvičila. Vlkodlak. Musel patřit k vlkodlakům.
"Pojďte, děti," řekl a ona si uvědomila, že není sám. Slyšela za sebou pohyb a viděla ženu, která vyskočila na střechu vozu. Byla krásná a vlasy barvy medu měla stažené do culíku.
"Můžeme si s večeří pohrát?" zeptala se a Sunny se hrůzou podlomila kolena. Žena měla dlouhé Špičáky.
Nebyli to vlkodlaci, nýbrž upíři.
"Uvidíme, jestli je jeho družka - nebo jenom manželka, Hannah," řekl muž.
"Takže můžeme." Hlas se ozval zleva, neviděla ale, kdo promluvil. Muž ji vzal za ruku, natáhl ji a zaryl jí Špičáky do vnitřní strany lokte.
Bolelo to.
***

Loviště Smečky Smaragdového města leželo v průmyslové čtvrti, která měla nejlepší doby za sebou. Skladiště těsně u vody byla osvětlená, a přestože zrovna nebujela aktivitou, pořád jela na plný výkon. Čím dál od vody a výš na svahu se ale sklady nacházely, tím ošuměleji vypadaly.
Anna se řídila Charlesovými pokyny a jela vzhůru po rozpraskané asfaltové silnici ke dvěma obrovským budovám obklopeným skoro čtyři metry vysokým pletivovým plotem na vrcholu přívětivě opatřeným žiletkovým drátem.
Celé místo vypadalo, jako by se o ně už padesát let nikdo nestaral - a žádné ze skladišť v okolí se nezdálo o nic víc obsazené. K pochybnému vzezření přispívalo i to, že jedné z budov scházel na střeše kus plechu anebo deset.
Stráže u brány musely auto poznat, protože jim bez váhání otevřely. Jak se blížila k budovám, byly čím dál vyšší a vyšší, a když vjela mezi ně, úplně jí zatarasily výhled na nebe, takže z něj viděla jen úzký proužek s lovcovým měsícem, střípek stříbra nad hlavou.
Stálo tu třicet nebo čtyřicet aut na parkovišti určeném pro sto. Většina parkovala u větší budovy, proto tam zajela i Anna.
"Dneska večer jsi nějak tichá," řekl Charles.
Zadívala se na své ruce, stiskla pevněji volant a zase povolila sevření, když zaskřípal.
Chtěla o svém plánu pomlčet, jak se ale blížil čas lovu, připadalo jí čím dál hloupější čekat a oznámit mu vlastní rozhodnutí přede všemi. "Mám nápad - a nebude se ti líbit."
Otočil se k ní a hleděl na ni, dokud se k němu neobrátila.
"Jsem dominantní," řekl jí, jako by to už nevěděla. "A to znamená, že mě instinkt nutí starat se o blízké."
Zadívala se mu do očí a pomalu jí došlo, že se mu líbí, že to dokáže. I ji to potěšilo.
"Chceš se zúčastnit lovu."
"Ano."
Očekávala, že to rázem zamítne - a uvědomila si, že jedna její část toho chtěla využít a z celé věci vycouvat.
Místo toho se jednoduše zeptal: "Proč?"
"Protože Ric si myslí, že by mi to mohlo pomoct s…" Sklopila oči, obrnila se a opět vzhlédla. "S neopodstatněným strachem, který mě včera nutil třást se před alfy - kteří byli připravení navzájem se pozabíjet, aby mě chránili. Cítila jsem se hloupá a slabá. Tolik jsem se nebála, ani když Chastel přišel do Angusovy kanceláře - a to jsem měla větší důvod ke strachu."
Oči se mu rozžhavily dozlata, a když promluvil, hlas měl hlubší, drsnější než obvykle: "Bylo to proto, že když ses Justinovi vzepřela, smečka tě chytila a podržela mu tě."
Anna trhaně kývla. Nestalo se to jen s Justinem a pouze jednou - ale nehodlala se o tom zmiňovat, když mu z očí hleděl bratr vlk.
"Proč si Ric myslí, že to pomůže?"
"Protože se budu soustředit na lov. Myslí si, že moje vlčice zabrání tomu, abych zpanikařila."
"Je psycholog?"
Neubránila se úsměvu. "Prý skoro. Ale žádný strach, jeho učitel si myslí, že je génius."
"Já lovit nemůžu," řekl těžce. "Kdybych zvítězil, byla by to politická katastrofa. Kdybych prohrál, bylo by to ještě horší. Pokud se k lovu připojíš, někteří vlci půjdou po tobě, ne po návnadě. Protože jsi moje družka a omega."
"Chastel."
"Chastel není jediný nepřítel, kterého tu otec má - i já si jich několik nadělal."
"Přemýšlela jsem o tom. Ric bude dneska večer taky lovit. Slíbil, že na mě dohlédne, a myslí si, že mi pomůže i jeho alfa - někdo jménem Isaac."
Charles kývl a vystoupil.
"Charlesi?"
Sehnul se a podíval se zpátky do vozu.
"Můžu se zúčastnit lovu?"
Zvedl obočí. "Rozhodnutí není na mně. Zvážila jsi všechna pro a proti. Je to na tobě." Zavřel dveře.
Anna si rozepnula bezpečnostní pás. "Co se stalo s: ,Jsem dominantní a chráním své blízké?'"
Opřel se bokem o přední kapotu vozu. "Kdyby ti to prospělo, zabil bych všechny vlky tady. Existují ale věci, které musíš udělat - a když bych ti bránil, nebyla by to podle mého názoru ochrana. Nejlepší způsob, jak tě ochránit, je naučit tě, aby ses byla schopna chránit se sama."
Náhle se žalostně usmál. "Přiznávám, že z toho nemám radost. Ale s Danou budeme na hlídce a Ric se svým alfou zůstanou dole s tebou, takže budeš natolik v bezpečí, jak jen můžeš na lovu s dominantními vlky být. Zabila jsi upírku a čarodějku - rozhodně nejsi bezmocná."
Narovnala ramena, protože jeho důvěra jí dodala odvahu. Proto k němu přistoupila, objala ho a zabořila mu tvář do sladce vonící, teplé hrudi. Vzal si obyčejné červené triko a jednu ze svých oblíbených flanelových košil a na tváři tak cítila hebkou bavlnu. "Jsi výjimečný muž, Charlesi Cornicku."
Objal ji kolem ramen a opřel si bradu o její hlavu. "Já vím," svěřil se jí lehce. "Ti, kdo mě neznají, mě ale často neumí docenit."
Šťouchla do něj prstem a vzhlédla. "A zábavný - i když si myslím, že tvůj humor ostatní oceňují ještě méně než tvoji výjimečnost."
"Někteří lidé si ho vůbec nevšimnou," prohlásil naoko truchlivě.
***

Hlavní hala většího skladiště měla víc než šest metrů na výšku, byla tak velká, že pojala všechny vlky, kteří se rozhodli zúčastnit lovu, a pořád tu zbylo dost míst na to, aby se jich sem vešlo ještě dvakrát tolik. Ostatní vlci - velká většina - stáli na plošině tři metry nad nimi. Všichni byli pořád v lidské podobě. Jednu stěnu haly pokrývaly ploché televizní obrazovky, byly ale vypnuté.
Dana se postavila doprostřed vyvýšené plošiny a oslovila je: "Základním pravidlem je žádná krev - a budu ho striktně vyžadovat. Stěny a podlaha budov a země pod nimi mi dají vědět, jestli někdo prolije krev. Lov začnete v lidské podobě a proměníte se až po znamení. Před několika dny jsme tu někde schovali tři kožené brašny s vepřovými párky - v jedné z nich se nachází dvoukarátový rubín, který nám daroval marok."
Když domluvila, obrazovky ožily a ukázaly ženskou ruku držící na dlani prsten. Byl jednoduše zdobený, aby ho mohl nosit muž i žena - zkrášloval ho hlavně drahokam. Rubín byl poloprůsvitný, tmavě červený a zdobila ho téměř bílá hvězda.
Byl krásný a bezpochyby i cenný - a Anna si byla docela jistá, že nikomu, kdo stál spolu s ní na dřevěné podlaze skladiště, o něj nejde. Důležitý byl lov. Jak často dostali alfové šanci závodit spolu, aniž by ohrozili vlky pod svojí ochranou?
Obrazovky stále ukazovaly prsten, když promluvil Angus: "Naše loviště zahrnuje obě budovy, které spojuje řada podzemních tunelů. Tato budova má šest pater nadzemního bludiště, druhá čtyři a obě pak tři původní sklepení, ke kterým jsme přidali ještě další dvě. V bludišti jsou schované tři tašky a v jedné se nachází prsten."
Anna se rozhlédla kolem sebe. Byl tu Chastel a poznala i Michela a několik španělských vlků, s nimiž se seznámila v restauraci. Arthur stál těsně za Danou s vlky, kteří se rozhodli nelovit.
Angus pokračoval v instrukcích: "Až tašku objevíte, přineste ji sem. Kdo ji najde, tomu patří - žádné krádeže. Vlk s taškou v zubech je nedotknutelný. Máme tu obrazovky a schované lidi a Dana přidala do tašek trochu faeské magie, aby zajistila dodržování pravidel. Každý, kdo se pokusí zastavit vlka s taškou, bude diskvalifikován a taška bude vrácena tomu, kdo ji našel. Nebudete ji moct otevřít - o to se Dana postarala. Až budou všechny tři tady, zazní zvukové znamení, které je slyšet na celém pozemku. Vrátíte se sem - a až si ověříme, že jsou všichni zde, Dana tašky otevře a oznámí vítěze."
Po tom, co Angus odpověděl na několik otázek, přišel na řadu Charles. Podíval se na ni, pak na Rica a jeho alfu, kteří stáli vedle ní.
"Zahajuju lov," řekl.
Ozvalo se kovové cvaknutí, zhasla světla, a ještě než nastala úplná tma, Anna už měla napůl svlečenou košili. Oblečení se trhalo a halou se nesly tiché, bolestivé zvuky, jak se tucet vlkodlaků začalo měnit z lidí v něco jiného. Udýchaně a rozesmátě si svlékla kalhoty, boty, ponožky a spodní prádlo, teprve pak se proměnila.
Do těla se jí zařízly střepy agónie a bolest se jí šířila z beder do prstů na nohou i rukou. Mokré praskání ohlašovalo změnu tvaru kloubů a kostí, jak se její tělo měnilo ve vlčí. Drápy a zuby, svaly a srst - do očí jí vyhrkly slzy a začaly jí kanout dolů po tvářích. Jako přílivová vlna ji zalila moc, klesla na čtyři a zachroptěla námahou.
Hala byla plná vlků, takže pro ni bylo obtížné odlišit jednotlivé pachy, a oslepila ji poslední vlna doběla rozžhavené bolesti. Zůstala roztřeseně stát, zaklonila hlavu a dala se do zpěvu. Sama.
Byla totiž první, kdo dokončil proměnu - musel to být dar bratra vlka a pouta, která s ním sdílela. Ještě nikdy se tak rychle neproměnila. Mohla vyrazit na lov, ale Ric a jeho alfa se stále měnili. Proto se postavila nad ně, připravena chránit je, kdyby bylo potřeba.
Po jednom a po dvou se začali zvedat i ostatní vlci. Když se k ní příliš přiblížili, vycenila na ně zuby a oni ji nechali být.
Ricův alfa Isaac, sněhobílý vlk jen o trochu větší než ona, vstal a společně počkali na Rica, který byl hotový jen o několik minut později. Když se postavil, klátil se jako právě narozené jehně, neměl totiž dost zkušeností, aby počkal, dokud se mozek nespojí se svaly. Dotkla se ho ramenem a podepřela ho.
V lidské podobě byl průměrné výšky i postavy - možná byl i trochu hubený. Jeho vlk ale byl velký, rozhodně větší než ona a Isaac. Ve tmě viděla tvary, ne barvy. Byl tmavší než jeho alfa, ale o několik odstínů světlejší než ona, nedokázala však říct, jestli je šedý, hnědý nebo rusý.
Otřásl se, jako by byl mokrý, a jeho alfa to vzal jako znamení, vyrazil a Anna s Ricem ho následovali. Proběhli chodbou a po úzkém schodišti zamířili hluboko pod zem, kde se vzduch měnil z čerstvého v zatuchlý a plesnivý.
Asi po minutě nebo dvou prohlédl Charles neprostupnou tmu, bratr vlk mu totiž zostřil vidění. Dírou ve stropě padala dovnitř trocha světla z hvězd a monitory začaly ukazovat oranžové, červené a zlaté tvary, jak vlci míjeli infračervené kamery rozeseté po bludišti a rozehřívali velkou místnost tělesným teplem.
Přestože ji neviděl, bratr vlk mu oznámil, že dokončila proměnu. Jako první, uvědomil si. Očekával, že se ihned rozběhne, ale počkala.
Na své strážce, řekl bratr vlk spokojeně. Neměl radost z toho, že se Anna vydala na lov, když museli trčet s vlky, kteří se rozhodli honu nezúčastnit. Sám taky nebyl nadšený z toho, že lov propásne - obzvláště když se ho účastnil Chastel. Jen vědomí, že Anna má spojence, drželo bratra vlka pod kontrolou.
Bolestivé sténání se změnilo ve vytí a místností se neslo škrábání, jak vlci zarývali drápy do dřeva. Poslední vyrazili na lov a ve skladišti se rozhostilo ticho. Ozvalo se zašustění a cvaknutí - a místnost ozářilo několik tlumených světel.
"Všude jinde je pořád zhasnuto," řekl Angus. "Bude chvíli trvat, než se vrátí, takže si mezitím můžeme udělat pohodlí. Pojďte, moji vlci připravují v přízemí stoly a židle, abychom mohli sledovat dění."
Chvíli to trvalo, většina diváků ale nakonec přišla na to, jak na obrázcích z infračervených kamer poznat přátele a nepřátele. Ozývaly se výbuchy smíchu, jak vlci vbíhali do pastí a padali do vody, odpadků nebo pěnových kuliček. Ze stropu nečekaně padaly sítě a jedna chytila šest vlků, přestože byla určená pouze pro jednoho. Když s ní vlci skoncovali, zůstaly z ní cáry velké sotva několik centimetrů.
"Chudák bezbranná síť," podotkl Arthur suše a jeho hlas s ostrým anglickým přízvukem se rozlehl nad davem.
Charles stál vzadu s pažemi založenými na hrudi a sledoval tepelné obrázky tří vlků, které zmizely z jednoho monitoru a objevily se na dalším.
Zničehonic ale Arthur vyskočil na nohy, zavrávoral a převrhl stůl vedle sebe. Ostatní se k němu s překvapeným vrčením otočili, zdálo se ale, že je nevnímá.
"Sunny?" hlesl a hlas mu přeskočil jako puberťákovi.

Vlci, které povalil, rázem přestali protestovat. A když obrátil oči v sloup a podlomila se mu kolena, jeden z nich ho zachytil dřív, než se mohl zhroutit na dřevěnou podlahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama