Alfa a omega 9.Kapitola 2/2

8. ledna 2016 v 23:31 | Patricia Briggs |  Alfa a omega 2 Loviště
Pokračování kapitoky



"Chastel ohrozil Annu, Charlesovu družku," pokračoval Angus bryskně. "Mimo lov podobná věc podle našich zákonů útok ospravedlňuje."
Měl pravdu. Anna se tak upnula na Charlesovy pocity, že se nepodívala na jejich situaci ve správném světle. Přestože jí Chastel neublížil, jeho hrozba ospravedlňovala Charlesův prudký útok. Charles to tak možná cítit nebude, ale vlci ano - a to stačilo na to, aby Dana Sheaová musela změnit postoj.
"Ne smrtící."
"Není mrtvý," namítl Ric, který klečel spolu s Michelem, francouzským alfou, vedle padlého Netvora. Někdo, možná Michel, zamumlal: "Škoda."
Angus k vlkovi na zemi přistoupil a dobře si ho prohlédl: "Dokonce není ani vážně raněný," řekl a sám vypadal trochu zklamaně. "Charles ho pouze přiškrtil. Za několik minut bude v pořádku, jenom ho bude hodně bolet čenich."
"Dobře," řekla Anna. Prošla kolem Anguse a Dany a zastavila se u dveří. "Vyřiďte si to tady," řekla. "Já si jdu promluvit s Charlesem."
Nezamířil k bráně, přestože to očekávala.
Anna toho o stopování moc nevěděla a k tomu, co znala, potřebovala sníh. Štěrk by ji dostal, kdyby její kořist nekrvácela jako zaříznuté prase. Bylo nemožné nevšimnout si, že rudá cestička vede pryč od brány. Množství krve jí dělalo starosti, proto přidala do kroku. Štěrk přešel v bláto - a bláto nemělo při stopování ke sněhu daleko. Charles měl velké tlapy a jeho drápy se hluboko zarývaly. Mířil k vodě, která tvořila hranici průmyslové čtvrti.
Neutíkal, jen vyrovnaně klusal, což v ní vzbudilo naději, že navzdory spoustě krve není vážně raněný. Jeho stopy ji zavedl k plotu v zadní části pozemku. Byl vysoký tři a půl metru a na vrcholu opatřený žiletkovým drátem - přesto ho, třebaže byl zraněný, přeskočil. Nebyla si jistá, jestli by to zvládla, i kdyby byla ve vlčí podobě. A pokud nebude muset, znovu se nepromění. Možná tak za dvacet minut. Nemínila ale čekat.
V pohledu bratra vlka bylo něco špatného. Něco šíleného… rozzlobeného. Hleděla na plot a vzpomínala na sázku, kterou s ním uzavřela, když jeli navštívit Danu Sheaovou. Oba na ni zapomněli.
"Jaká fae je Dana Sheaová?" mumlala si pro sebe, zatímco hledala způsob, jak se dostat přes plot. Dana byla silná, rozhodně dost na to, aby zastrašila trola, a patřila k Šedým pánům - přesto Anna netušila, jak silná je. Určitě žrala - hlad, který dala najevo, byl nepochybně hladem dravce. A měla něco společného s vodou - žila na hausbótu a v pokoji měla fontánku.
La belle dame sans merci. Krásná dáma bez slitování, která lákala muže k řece nebo k prameni a topila je. Nutila je věřit něčemu, co nebyla pravda.
Nutila je věřit něčemu, co nebyla pravda.
Charles dokázal, že je imunní vůči Daniným čarám, jimiž v něm chtěla vzbudit touhu. Ale možná nebyl imunní vůči zbytku její magie.
Charles byl celý večer na hraně. Byl ale chytrý a bystrý - a napadl Chastela až poté, co se stáhl. To se mu nepodobalo. Starosti jí dělaly důsledky jeho činů - co si bude myslet Charles. Vůbec ji nenapadlo, že podobné chování pro něj nebylo typické.
Její druh věděl o Daně víc, řekl jí to - a Bran o ní patrně věděl ještě víc než Charles. Zeptá se ho na to, poví mu, co viděla v Danině tváři - jakmile najde Charlese.
Přistoupila k plotu, škubla za pletivo a zpřetrhala spony, které ho vázaly ke sloupku. Potom ho prudce nadzvedla a ucítila tah v ramenou a ve svalech na pažích. Člověk její postavy by něco takového nezvládl: být vlkodlak mělo i výhody. Když byla hotová, měla díru dost velkou na to, aby se jí proplazila - nesměla zapomenout Angusovi říct, že musí plot opravit.
Sledovala Charlesovy stopy, ale nespěchala, protože taky nespěchal. Netušila, co na konci cestičky, již za sebou nechával, najde, byla si ale docela jistá, že bude lepší, když ho nenajde příliš brzy. Ale ani příliš pozdě.
Čekal lovce, které se na něj Dana chystala tak rychle poštvat? Byl připravený postavit se tuctu nejsilnějších vlků v Evropě? Očekával, že za ním přijde Angus? Anebo sama Dana? Cítil to, když z něj Anna načerpala moc, aby faeskou ženu zastavila? Cítil, že se blíží? Pouto mezi nimi bylo silné a napjaté, nic jiného ale nevnímala.
Tedy kromě… když to zvážila, zjistila, že ví, kde je. Uvolňoval jejich pouto, už se tak úpěnlivě neschovával. Anna se zastavila a zvážila to. To dělal? Schovával se před ní?
Nebyl od přírody násilnický. Věděla to, na vlastní kůži poznala jeho něhu. Udělal ze sebe muže, kterého potřeboval otec, jeho zabijáka, meč. Byl ve své práci velmi, velmi dobrý.
Bratr vlk ale toužil po krvi a mase. Její vlčice ne: byla to jedna z věcí, jimiž se od něj jako omega lišila. Vzpomněla si, jak se Charles zastavil před otcovým domem, když z něj ucítil krev a bolest. Zeptal se jí tehdy, co cítí, a jakmile mu to řekla, pověděl jí, že kdyby nebyla omega, dostala by hlad.
Byl hladový, přestože jí to neřekl.
Ve vlčí podobě dokázala žrát syrové maso a chutnalo jí. V lidské podobě jí ale krev voněla jako krev, ne jako jídlo.
Anna znovu vykročila a všimla si, že míří dolů z kopce, směrem k… Zamžourala, ale nedokázala říct, jestli má před sebou záliv, nebo jen další ze solných jezer, která byla v Seattlu úplně všude. Cestou sem ji nenapadlo zeptat se; starosti jí tehdy dělal lov.
Podél potůčku tekoucího ostružiním, které bylo nyní bez bobulí, zato plné suchého listí a trnů, vedla úzká pěšina. Byla celá blátivá, bahno se jí lepilo na boty a zouvalo jí je, jako by ji chtělo shodit do potoka.
Charles se do něj hluboko zabořil, když se zastavil, aby se napil. Věděla, že krvácení vyvolává žízeň. Krvavou stopu bylo stále těžší sledovat. Doufala, že proto, že se uzdravuje. Dominantnější vlci se uzdravovali rychleji - když se k ranám nepřidalo stříbro, vyčerpání a magie.
Přesto si o něj dělala starosti.
Nesmírně se jí ulevilo, když se dostala dolů na pláž, na kamenitý, mokrý, studený kus země, a uviděla Charlese, který se zrovna oklepával. Stál ve vodě a smýval ze sebe krev.
"Máš kuráž," řekla mu Anna. "Ta voda je zatraceně studená." Nikdy však neměla důvod pochybovat o Charlesově odvaze.
Jantarově žlutýma očima sledoval, jak sklouzla dolů z posledního tří metrového svahu, a to ladněji, než čekala, jen aby zakopla, sotva se dostala na pevnější pláž posetou kamínky.
"Tak," řekla bratru vlkovi. "Až budeš připravený, musíme si promluvit. Prozatím jsme v bezpečí. Ve skladišti jsem předala velení Angusovi." Opravdu? Možná se Angus velení prostě ujal.

Pás suchého kamení podél vody byl široký sotva patnáct centimetrů. Podívala se dolů na své zablácené boty, dospěla k názoru, že hůř už na tom být nemůžou, a vstoupila do mělké ledové vody. Ostře, překvapeně vydechla. "Je fakt studená," řekla a vykročila podél břehu, protože její tělo potřebovalo zůstat v pohybu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama