(Ne)Mrtví 8.Kapitola

3. ledna 2016 v 11:46 | DaisyRose |  (Ne)Mrtví- VA


Marie Po.
Ani ne po hodině co jsem já přijela domů, se ozval Ivan, že už jede a že potřebuje navigovat. Zavedla jsem ho přímo k domu, byl ohromen, byl tu jenom párkrát a dům si moc neprohlíže, byl udivený, že máme v domě
Jeho pokoj byl hned vedle toho mého, na zítřek jsme měli naplánovaný výlet do nonstop kavárny, tak se mu velice líbilo, obzvláště servírky, které se na něj neustále usmívali a když jim něco říkal Rusky tak přikyvovali a dělali, že jim rozumí, jenom kdyby věděli co jim tam tak říkal, i já jsem se musela smát.
,,no páni, páni, páni, tak tokový prsa se jenom tak nevidí, ty museli stát celé jmění, hele jdou ji vidět jizvy od operace, to je vtipný" ona jenom přikyvovala a myslela si, že ji říká nějaká kompliment. Ivan je takový prase, jakmile jsem ho poznala, věděla jsem, že má dvě tváře. Jednu pro nadřízené, dělá slušňáčka a snaží se plnit povinnosti, to nejlépe dovede. Ta druhá je osobní, ukazuje ji jenom u lidí, kterým důvěřuje.
Upravovala jsem nám zrovna údaje v našich novým kartách, já jsem byla strážkyně a Ivan byl můj Moroj. Dokonale to sedělo, teda až na naše vlasy a pleť, proto jsem vymyslela plán jak nás dát trochu do naší kůže. Koupila jsem několik make-upů a hrála si s Ivanovou pletí, samozřejmě nebyl jediný pokusný králík, i Xander šel, dokonce i dobrovolně. On o naši akci věděl, věděl přesné datum, kdy se to uskuteční, věděl kde s kým a jak. Jenom nedostal informace, nechceme aby byl chycen, naši ho hlídají dvakrát více než kohokoli jiného. Je jeden z nejstarších Immortui v Americe, na starost má momentálně více území než v roce 1801 a s velikou mocí je i velká zodpovědnost.
Dimitri Po
Jakmile jsem se vrátil zpět na academii, všiml jsem si toho. Strážci sami vlastně ani neví, že to dělají, ale jakmile oskenovali moji katru tak jsem se jim objevil v systému, už jsem začínal chápat, co myslela Rose za problém.
Dorazil jsem přesně na vyučování, nikdo nic nezjistil, sice jsem byl trochu unavené, ale to jsem dohnal před obchůzkou, měl jsem jenom sice pár hodin na spánek, ale stačilo to. Takhle to bylo celý týden, ani jednou se neozvala, žádná zpráva, prostě nic. Potřeboval jsem vědět, že je moje rodina v pořádku, že jsou všichni naživu a nic se jim nestalo, tak jak mi slíbila, ale nic nefungovalo, nemohl jsem se s nimi nijak spojit. Až jednou ráno bylo asi kolem 11 a mě se konečně s nimi podařilo spojit.
Všichni byli v pořádku poté co, byl hovor ukončen jsem si uvědomil, že to byl první hovor za dva měsíce.
Ani ne několik minut po té co jsem se dovolal rodině, mi přišla krátká sms.
Za dvě hodiny v nonstop kavárně. M.
Bylo to sice neznámé číslo, ale hned jsem věděl kdo to je, proto jsem rychle vyrazil.
Byl jsem tam za hodinu, hodinu čas, proto jsem si řekl, že si tam půjdu aspoň sednout. Vešel jsem dovnitř, chvilku jsem se jenom rozhlížel kvůli volnému místu, ale najednou mi pohled spadl na osobu vzadu. Byla to Mari nebo Rose, vlastně ani nevím, jak se jmenuje. Mě se totiž představila jako Marie, ale Ivan ji říkal Rose.
Zamířil jsem přímo k ní, před sebou měla počítač a hrnek s kafem, teda doufal jsem, že je to kafe. Něco psala do počítače, ani si mě nevšimla, ale jakmile jsem si k ní sedl, odtrhla svoje oči od práce a podívala se na mě. Nejdříve se zamračila a potom se podívala na hodiny za sebou, znovu se na mě podívala a znovu se na mě zamračila.
,,Sakra jste tu o hodinu dřív" řekne a stále se na mě mračí. ,,Nemohl jste se dočkat mé společnosti?" zavtipkovala a usmála se, mě to moc směšné nebylo.
,,Čím dříve začneme, tím dříve to skončí a já přestanu mít strach o svoji rodinu" řeknu ji. Ona se na mě jenom podívala a zase se zasměje.
,,Víte že, jestli přijdete o hodinu dříve, tím nic neuspíšíte, jenom se vrátíte do na Academii dříve, to je rozdíl, všechno je totiž už na datum naplánováno." Řekne a tím mě tak i trochu zesměšní. Sednu si přímo naproti ni, servírka hned zaznamenala, že jsem tu nový a tak ke mně šla a já si objednal kávu.
,,Jaké bylo znovu slyšet svoji rodinu" zeptala se mě, věděl jsem, že se na to dříve či později určitě zeptá.
,,Uklidňující, aspoň jsem si ověřil že jsou všichni naživu, nevím jak to jde u vás, ale tam odkud pocházím já si života ceníme" řeknu ji, ale ona mi neodpoví. Mlčela a dál pracovala na něčem na počítači.
Servírka mi přinesla kafé, a Rose dolila.
,,Budeš chtít ještě něco Marie?" zeptala se ji, to mě udivilo, asi tady tráví hodně času.
,,Ne, díky Jes" řekne a usměje se na ní, servírka ji úsměv opětuje, otočila se ještě na mě taky se na mě usmála a nakonec odešla.
Ticho přetrvávalo dalších několik minut dokud se na mě z poza počítače nepodívala. Podrážděně si vydechla.
,,Tak už vím, od koho mám Ivana ten obličej, od vás. Povězte, jaký jste měli spolu vztah." Zeptá se mě.
,,Na to vám odpovídat nehodlám" odpovím ji a dál se věnuji svému šálku kafé
,,Dobře neodpovídejte mi, já si to nějak zjistí, jo to já dovedu, stačí jenom naťukat pár číselný a hláskových kombinací a mohu se nabourat do systému Ruské academii na Sibiři, to mi problém neděla, ale kdyby jste mi to řekl vy, mohla bych ušetřit svoje prstíčky od namáhavé práce" řekne a udělá smutný obličej.
Je to komediant, určitě. Nejdříve ukazuje jak je to drsná holka, ale ve skutečnosti je to potrhlá holka.
,,Jak se jmenuje vaše svěřenkyně" tohle přece musí už dávno vědět, jestli se dívala na můj osobní profil a dal bych boty, že určitě dívala.
,,Princezna Vasselissa Dragomírová, a její celá rodina" řeknu otráveně.
,,Mohla by jste mi, už laskavě říct, co bude dál abych mohl odejít?"
,,Mohla, ale nechce se mi" řekne a pokrčí ramena. Naštvaně zavrčím, dám si ruce pod hlavu a zakloním ji, tohle mě unavuje, proč to vůbec dělá???
,,Už te si toho všiml že" řekne naprosto klidným hlase a ani se na mě nepodívala.
,,Co tam pořád děláte"
,,Právě teď hekuji celý systém té vaší Vampírské academie." Řekne a já se na ni neuvěřitelně podívám. ,, Nevím ani před kolika dny jsem vložila do vašeho systému, teda do obou dvou svůj vlastní vir, nyní pracuje jak má a já zjišťuji informace, ohledně několika studentů a snažím se nabourat na kamerový systém, jenže to není tak jednoduchý, každá kamera je speciálně napojená. Netuším, jaký kokot tohle vymyslel." Nadává a já se při to směji. Zvednu se a přisednu si k ní.
,,Koho konkrétně hledáte" zeptám se ji, ona oddělá několik oken a ukáže mi seznam jmen.
Všichni to byli Dhampíři, mezi nimi dvě jména, která jsem moc dobře znal Mason a Eddie.

,,Co po nich chcete" ale nic mi neřekla, ani se na mě nepodívala, jenom hleděla dále do obrazovky a potom zase pracovat na těch kamerách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama