Shingeki no kyojin- 1.Kapitola

14. ledna 2016 v 21:56 | DaisyRose |  Shingeki no kyojin
kapitolek: 3 ??? (upřímně nemám tušení, zvlášť jak se rozepíši)Smějící se
Stav: Rosezpsané
Postavy: Eren, Levi, Mikasa, Armin a další co vystupují v Shigeki no kyojin+ nové postavy
Typ: Yaoi (asi), Fan Fiction...




Dny kdy na hradby útočili titáni, byli pryč a společně s nimi spoustu dobrých mužů i žen. Mezi nimi byl Aemrin, Mikasa, Levi, Erwina a další.

Eren jako obr málem zemřel, ale po několika měsících se vzbudil a když zjistil, že je jeho muž Levi mrtví zhroutil se. Uzavřel se do sebe a chtěl zemřít, těšil se na den, kdy opustí svět lidí. Nestalo se však. I když se o to pokoušel několikrát, nikdy se mu nepodařilo zemřít.


Eren se stal vůdcem průzkumné legie, která se stala tajnou organizací. Po 400 letech bylo zjištěno, že obři stále žijí a drancují některé z vesnice, ale nemnoží se tak rychle jako předtím. Eren trval na tom, aby koně ani jejich výbava nenahradila moderní technologie, neměl rád moderní svět.


Nyní když od titánů uběhlo už téměř tisíc let, se Eren vrací z hor do města nabrat nové členy.

Vypadá na třicet, ale cítí se na osmdesát…Podle papírů je zapsaný jako voják, což vlastně sedí. Jenom císař a několik lidí ví, že tahle organizace stále existuje. ¨

Eren jim dává hlášení a podrobné informace o každé výpravě, ale jinak nechce, aby někdo řídil jeho legii, nebo do ní strkal nos. Erwin, mu přenechal papíry ohledně všech jeho plánů a různých strategických myšlenek, jenomže byl problém, hodně spisů, které potřeboval, byly v jedné ze základen legie a ta byla vydrancována historiky a všechno uskladnila do veřejného archiváře v Tokiu. To je taky jeden z hlavních důvodů proč jet do Tokia.


Ve městě nebyl hodně dlouho, ale moc se toho nezměnilo. Koupil si lístek na vlak a odjel domů. Měl na sobě vojenský úbor a na zádech velký batoh a ještě jednu velkou tašku, no byl to spíše vak. Všichni ve vlaku se na něj dívali. Vlastně si už zvyknul, byl svěšený, lokty měl opřená o stehna a v uších měl sluchátka. Poslouchal co nejvíce nahlas, byl to zrovna tvrdý rok spíše až metál. Paní co vedle něj seděla s tím měla očividně problém, ale jakmile se jí podíval do očí, tak musela spatřit tu hrůzu, viděla smrt a chladnou nenávist.

,,Máte nějaký problém madam?" zeptá se ji, ale ona jenom zakývala hlavou, že ne.

Tak se dál věnoval muzice, o několik zastávek nastupovala postraší paní, měla problém nastoupit. Nikdo jí ale nechtěl pomoc, Eren se zvedl a šel ji podržet dveře a zároveň pomohl do vlaku. Žena mu za to byla nesmírně vděčná.

,,Děkuji ti dobrý muži"

,,To je v pořádku paní." Řekne a nechá ji posadit na své místo. Menší kabelu si přehodil přes rameno a batoh měl u nohou. Chytnul se držáku a balancoval tak aby nespadnul. O několik zastávek dále vystoupil jak on tak i postarší paní.


Eren ji zase pomohl z vlaku, a když vystupoval tak najednou jako by do něj udeřil blesk, do toho vlaku nastupovalo několik děcek. Musely mít tak 17 let, nanejvýš. Ale nejzvláštnější na tom bylo, jak oni vypadaly přesně jako jeho přátele, které kdysi znal. Jakmile vycítily jeho pohled tak se musel otočit a jít dál.


Eren bydlel v malém domečku, ale nebyl tam strašně dlouho a byl si zcela jistý, že už tam nebydlel. Měl pravdu v jeho pokoji se svítilo. Tak šel za správcem, aby zjistil, co se stalo z jeho pokojem. Zdvořile zaklepal na jeho dveře a hned za chvilku se mu ozval nějaký pán.


,,Dobrý den, přejete si něco?" zeptal se ho správce.

,,Dobrý den, před lety jsem tu bydlel no a pak jsem musel rychle odjet kvůli práci, jenom jsem viděl, že v mém bývalém bytě se svítí, takže je jasné, že můj byt je už někoho jiného. No a já se chci zeptat, co se stalo s věcma, které jsem tam měl" správce se na něj neuvěřitelně díval.

,,Vaše věci?"

,,Ano moje věci"

,,Mohl bych se zeptal jaký to byl byt"

,,číslo 5."

,,Aha, no jo. To jste byl vy?" zeptal se ho neuvěřitelně.

,,Asi už to tak bude."

,,Nevěděl jsem, že jste voják"

,,No jo, náhle jsem byl povolaný, no a jaksi jsem uvízl na frontě, nemohl jsem nic udělat, nemohl jsem jenom tak zavolat, že se ruším svojí smlouvu. Nechodil bych sem, protože celé vybavení bylo vaše, ale měl jsem tam osobní věci a taky uniformu, kterou bych teď jaksi potřeboval" vybalil na něj Eren.


,,Aha, já jsem tenkrát byt nevyklízel, to moje dvě děti. Myslím, že dali věci do sklepa. Máte štěstí, dnes jsem chtěl vyklízet sklepení, ale nějak jsem se k tomu nedostal" řekne a vezme si svoje klíče. Společně zamířili do sklepení.


Bylo tam hodně věcí, ale jenom jedna krabice s nápisem Pokoj číslo 5


,,Děkuji, že jste to schoval" poděkoval mu Eren a odešel.

Kašlal na hledání nějakého bydlení, na to byl až moc unavený a byl si zcela jist, že za několik týdnů se bude muset do hor vrátit. Takže měl namířeno přímo do domu legie, ten dům je přesně pro tyhle případy. Mohl tam přijít každý z legie a žádat o pokoj, Eren tam už nějakou dobu nebyl, ale jeho pokoj a kancelář, měl zamčenou, aby se tam nikdo nedostal.


Samozřejmě jako před tím tak na něj ve vlaku zírali, bylo tam poměrně narváno, ale kolem Erena byl odstup.


Z metra se dostal jen tak tak, byla to zrovna hodina, když se lidé vrací z práce. Nakonec se ale dostal tam kam potřebova.

Ve velké tašce musel sáhnout, až na dno aby vůbec vytáhl klíče, všechno tam měl pečlivě uskladněné, že se mu do toho moc šahat nechtělo, aby se mu nic neskrčilo a nepomačkalo. Moc dobře si vzpomínal, jak na něj Levi ječel, protože si jednou na výpravě naházel oblečení do tašky a jakmile oblečení z ní vytáhl, byly tak pomačkané, že z toho byl Levi úplně na nervy.


Potom si ho za to celou dobu dobíral. Vždy Erena udivovalo, jak musel mít Levi vše čisté a uspořádané, nesnášel, když byl v jejich pokoji bordel a pokaždé když se jelo na základnu, tak první co se dělo byl úklid, velké úklid, jako by ho to uklidňovalo a on mohl lépe přemýšlet. Eren to chytl od něj, nyní taky musel mít všechno vygruntovaný a čistý. Až se po několika týdnech vrátí do hor, tak už vidí, že tam nikdo neuklízel a bude se muset, místo příprav na lov, uklízet.


Vytáhl klíče a odemkl si nejdříve bránu a potom dveře. Jakmile vešel dovnitř a čekal ho šok.


Nejdříve se chtěl vyzout, ale pak si to nakonec rozmyslel, protože by to k ničemu nepomohlo, jenom by si zašpinil ponožky. Šel dál i s botami, dorazil do kuchyně, tam byla katastrofa, šel do obyváku a to bylo ještě horší. Na gauči leželo několik chlapů, na stole byl bordel, na podlaze byl čurbes a další nepořádek byl ještě horší.


,,Vstávat" zakřičel. Všichni najednou vystřelili z pohovek a

vyjeveně na něj koukali. Ani jeden netušil, že za nimi přijede velitel. Možná by dokonce uklidili, ale neměli možnost.



,,Proboha co si o sobě myslíte, je tu jak po výbuchu atomovky. Takže zítra místo normálního tréninku se bude uklízet, bez řečí" nikdo nic neříkal, věděli, jak se dokáže jejich velitel naštvat. Takže radši nic neříkali a pustili se do základního uklízení ještě v pozdních hodiny.


Eren měl v plánu si jít na vrch lehnout, nejenom že byl unavený, jelikož cestovat vlakem, s kterým musel x přestupovat aby se dostal tam, kam chtěl. No bylo to na něj trochu moc, ale jakmile přišel do své pracovny, uviděl vrstvu toho prachu, takže si vzal mokrou hadru a začal všechno pucovat, a jakmile došel do svého pokoje, no čekalo ho to stejný. Všude byl prach, taky že minimálně deset let tady nebyl, co by od toho taky chtěl že. Všechno vyčistil, převlékl si postel a vybalil si věci.


Jakmile to měl všechno hotové tak sešel dolů a uviděl, jak se kluci válí na pohovce, taky že byly dvě hodiny ráno. Byl tu pořád nepořádek, ale bylo to mnohem lepší než před několika hodinami. No dá si kluky do parády, o to se nemuseli bát. Zítra se celý barák bude blýskat, jako sklo. Všechno si vyperou, bůh ví, jak dlouho si nepraly oblečení. V domě bude vymydleno až tak, že se bude moc jíst i ze záchodu.


Vešel do kuchyně, otevřel ledničku a byl v šoku, nic tam nebylo,

naprostý pusto, tedy kromě dvou vajec a zkaženého mléka, tam nic nebylo.

,,Zabiju je až ráno. Teď na to nemám sílu" řekne a odejde znovu na horu s kručícím břichem.

V pokoji si otevřel krabici, kterou si přinesl z jeho bývalého domu.


Byly tam obrázky, teda lépe řečeno fotky, Erena a jeho přátel, v té době se Levi ještě neusmíval a na obrázcích byla ještě Petra a ostatní, ale postupně, časem se ostatní jakoby z těch fotek vytrácely.


Všichni Erenovi mizeli před očima. Dokonce i Levi zmizel. Ještě stále viděl, jak jeho mrtvé tělo drží v náručí, na to si vzpomněl jenom několik dní po té, co spočítali mrtvé a spálili těla. V tu dobu spolu byli už několik let, a každý v legii už to věděl, vlastně tam nebyl jediný pár.


Eren odložil všechny fotky a šel se převléct do věcí na spaní, musel si odmotat obvazy, jeho jizvy po kousnutí, bolely a některé ještě krvácely. Převlékl se do čistého oblečení a uleknul do postele. Mp3 si dal vedle hlavy připraven kdy koly přehrávat hudbu. Snažil se usnout, ale jakmile zavřel oči, tak jako by město před očima, znovu ten hrozný masakr v Trost. Asi po dvou hodině konečně usnul, vzbudil se v sedm hodin ráno. Moc toho sice nenaspal, ale stejně jakmile se probudí tak po druhé neusne.


Ze skříně si vytáhl dlouhé kalhoty, které byly volné a plus do vojenského stylu a zelené tričko. Ani se ti dole nestačili probudit a Eren už vyběhl z domu a běžel a běžel a běžel.


Kolem jdoucí se na něj koukaly, teda většinou to byly holky, jelikož moc lidí v Tokiu není, které by běhaly a hlavně takhle po ránu.


Rovnou zaběhl do obchodu pro jídlo, jelikož se kluci probudí a budou chtít něco jíst, samozřejmě by do ochodu nedošli a byly by radši o hladu, takhle dopadly jednou v horách, ještě když byl Levi na živu. Proto by radši nikdy minulost neopakoval. V téhle době je jídla dost, peněz taky, horší bylo, když nebyli peníze a pomalu ani to jídlo.


Do obchodu zašel až na zpáteční cestu, aspoň si ještě mohl zaběhat, peněženku nosil všude, neměl v ní téměř žádnou hotovost, ale kartu, u nichž by neprolomil nikdo pin, ta karta byla totiž naprosto historická, je z roku raz dva a je taky vojenská, všichni z legie ji mají, jelikož tam se jim posílá na účet peníze za různě splněné mise.


Byl to malý obchůdek, jakmile tam vešel, všiml si postaršího prodavače, byl to ten stejný jako před deseti lety. A zase se s tím Eren setkal, zase mu před očima umírají další a další lidé. Tohle na titánské nesmrtelnosti neměl vůbec rád. Už by rád odešel na odpočinek za Levim, Mikasou, Arminem a dalšími jeho zesnulými kamarády.


Nenakupoval ani moc dlouho, jenom základní suroviny, potom pošle kluky nebo dokonce půjde radši sám na velký nákup. Mohl by rovnou nakoupit nějaký čistící prostředky, protože jak se díval tak se jejich zásoby tenčili, jak v Tokiu tak i v horách.


Přešel k pokladně, prodavač se na něj nejdříve díval a najednou jako by viděl ducha.

,,Vy jste přeci Eren Jeagr, kde jste byl posledních …"

,,už je to 10 let, co jsem nebyl v Tokiu"

,,Jak to že jste tak náhle zmizel a ani nedal vědět"


,,Za to se omlouvám, ale byl jsem povolaný na mise, no a nějak se to protáhlo, a z Afganistánu jsem se vrátil včera večer" řekne Eren historku, kterou má už tak natrénovanou že by nikdo neměl poznat, že vlastě lhal.


,,Jak se vůbec máte, obchod vidím, že pořád běží" řekne Eren a rozhlédne se


,,Ano je to naprosto v pořádku, dcera si adoptovaly z dětského domova jednoho malého kluka, teda vlastě ne malého, tento rok mu už bude sedmnáct let, je to naprosto úžasný chlapec, se vším pomáhá, no a za chvilku by měl přijít, jestli chvilku počkáte tak ho můžete poznat. Adoptovali ho zrovna v tu dobu, když vy jste odešel." Řekne mu a asi je ze svého adoptivního vnuka hodně nadšený


,,Je to naprosto neobvyklý kluk, hodně chytrý a zajímá se o historii, jak titáni napadli naši zemi a všechno o tom. Povídá o tom jako by tam v minulosti byl. Je to naprosto neuvěřitelné. Pracuje i v místím archivu, říkám vám ten kluk se vám bude moc líbit. Taky se zajímáte přece o naši historii ne?"


,,Ano je to jako koníček, takový když zrovna nejsem na nějakých misích, ale stejně moc se k tomu nyní nedostávám, jelikož mám práce jak nad hlavu i když mám zrovna volno" řekne Eren a usměje se na něj.

,,Mohl by jste mu něco povědět určitě by z toho byl nadšený, a mohl by jste se setkat konečně po několika letech i se synem, byly jste v tu dobu dobří přátelé."

,,Vlastně mohu si dovolit říci, že jsme pořád. Sem tam jsem chytal signál no a telefonovali jsme si, přes počítač. Upřímně dalo mi trochu zabrat ten hovor přijmout, technologie mě nemá ráda."



Společně se tomu zasmáli, fakt ho technologie neměla ráda, teda kromě mp3 přehrávače, tak ho ještě nějak snášela, možná ještě trochu mobil a základ počítače, ale jinak nic. Byl vždy na tohle trochu levý, taky kvůli tomu nechtěl, aby se jeho staré zbraně nahradili těmi novými. V tu dobu když vstoupil do legie, byl ještě mladý no a nebyly ještě tak vylepšený postroje, jak pomalu teď.

,,To nejste sám, mě taky technika dvakrát tak nebere. Ty jejich facebooky a bůh ví co ještě jiného, za mých mladých let tohle nebylo, ještě než jsem se odstěhovali do Tokia tak jsme žili v takové malé vesničce v horách. No prostě téměř žádná elektřina žilo se tam jako za starých časů ještě před titány, skoro. Přísahám bohu, že jsem určitě jednoho viděl, ty bestie ještě nezemřeli, vyděl jsem dokonce i je, Průzkumnou legii. Bylo mi tenkrát tak deset let, no a najednou v trhli do naší vesnice a že to tu musí vyklidit. Po všech letech to mám stále před očima. Muže a ženy na těch svalnatých hrdých koní. Bylo to něco neuvěřitelného."

Na ten den si moc dobře vzpomínal, titáni sestoupili a začali drancovat okolní vesnice, doteď je to jedna z nejnebezpečnějších míst.


Od té doby jsou titáni blíže a blíže velkým městům jako je třeba Osaka. Taky jeden z důvodů proč přijel do Tokya, přesvědčit císaře a základní radu aby s nimi vystoupili na veřejnost a znovu obnovení hradeb. Hradba Maria je pohřbena hluboko v zemi pod Tokyem a jenom čeká, až bude moci znovu chránit město před titány. Jenže se znovu vytažením hradby se neobejde od následků.


Eren se ani nenadál a mladík vešel do obchodu, měl velká zelená

sluchátka a vlastnoručně udělaným symbolem na bocích, byl to znak průzkumné, policie a vojenské legie dohromady, dokonce tam přidal výcvikový znak, překřížených dvou mečů a co ho nejvíce udivilo, byl skroucený klíč.


,,Jsem tady dědečku." řekne jakmile si sundal sluchátka, z nichž se řinula jedna pro Erena hodně známá písnička. Ještě si ho ani pořádně neprohlédl.

,,Aaa, Levi. Někoho bych ti rád představil tohle je ErenJeager je to starý přítel tvého strýce Erwina" řekne.

Mladík se na něj otočil, měl naprosto kamennou tvář, jakmile se na něj Eren pořádně podívala tak před sebou uviděl, mladou podobu Rivaliho.

,,To není možný" řekne si potichu, Eren musel vypadat hodně v šoku, taky se tak cítil. Jeho přítel, tedy o několik let mladší než ho poprvé potkal, stál právě před ním. Jeho reinkarnované já, Eren na tohle nejdříve nevěřil, jako prvního potkal Erwina, po několika letech setkání s ním si začal vzpomínat, potom potkal další jeho dřívější nadřízené. No začal si o tom něco zjišťovat, v indických mytologií a podobně, nejdříve tomu vůbec nevěřil, ale nakonec si na to začínal pomalu zvykat."


,,Těší mě" řekne mladý kluk a podá mu ruku. Eren ji přijal a potřásl si s ní, jenom že mladíkovy neušlo nic.

,,Proč máte ty ruce obvázané" zeptal se, jeho dědeček ho napomenul, že se ho nemá ptát, ale Eren si z toho nic nedělal. Byl toRivai, jemu vždy říkal vše.

,, To je v pořádku, pane. No je to tak že já cvičím, a proto je mám obvázané, ale to by jsi měl přece vědět proč se obvazují ruce, taky si je musíš obvazovat, když cvičíš ty ne?" řekne mu narovinu. Upřímně nevěděl, jestli cvičí, ale byl to zrovna Levi kdo Erena naučil bojovat tak jak bojuje právě teď. Takže mohl jenom doufat, že cvičí i nadále v modernější době a jeho mladší podobě.


,,To je pravda pane Jeagre"

,,Říkej mi jenom Eren, když mi říká někdo příjmením a ještě rovnou pane mimo základu, nebo vojáků ve službě. Tak si připadám až moc staře." Řekne se vtipe. Levi se tomu usmál, pochopil.

,,Jste voják?"

,,Ano" Odpoví mu na jednoduchou otázku jednoduchou odpovědí.


,,tvůj dědeček povídal, že máš rád historii, zvláště historii Japonska když na nás zaútočili titáni" Levi jenom přikývl. No jo, byl to tichý Levi takový, který byl na začátku. To si Eren mákne, aby ho vypracoval do toho Leviho, do kterého se před lety zamiloval. Protože tohle nenechá jenom tak. Bude se o něj zajímat, ale tentokrát nedopustí, aby se mu jeho láska vypařila před očima. Tentokrát si to už nesmí dovolit.


,,No rád bych se tu zdržel, ale když jsem včera přijel na ubikace pro naše vojáky, no tak jsem měl málem infarkt, vypadalo to tam jako po Atomovce, lednička byla vydrancovaná no a kluci se za několik hodin jistě vzbudí a budou uklízet. Tak aby na to měli sílu tak jim aspoň udělám snídani, jako hodný velitel" řekne, a kráčí na odchod. A ještě než úplně odejde tak se otočí na něj a poví mu :,,Doufám že se ještě někdy setkáme Levi, rád bych si s tebou popovídal. Nashle" řekne a s tím odejde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama