Shingeki no kyojin- 2.Kapitola

17. ledna 2016 v 21:14 | DaisyRose |  Shingeki no kyojin
Kapitolek: ???
Stav: Rozepsaná
Typ: Yaoi? ....


Doufám že se vám další kapitolka bude líbit. Případě, že by jste našli nějaký překlep nebo něco takového tak za to se předem omlouvám :D. Nikdo není dokonalý že :D .
Prosím o komentáře děkuji, myslím že nebude těžký napsat svůj názor :D :D, celkem by mě to povzbudilo, teda pokud by komentář byl kladný. :D Zajímalo by mě jak se vám tahle kapitolka a ta předešlá líbíla.


Užijte si kapitolku :D

2.Kapitolka
Levi tam jenom tak stála a díval se, jak odchází.
,,Je to moc dobrý můž, a taky se zajímá o historii, stejně jako ty. Určitě se ještě někdy potkáte, nebo o něj uslyšíš, jakmile se tvůj strýček dozví, že je zpět tak nezavře ani klapačku na minutu."
Levi jenom zamručí a byl pohledem nepřítomen.
,,Vzpomínám si, že se o něj strýček několikrát zmínil." Řekne a dál hledá do prázdna.
,,Nemáš jít náhodou do školy?" zeptal se ho jeho dědeček a podíval se na hodiny. Bylo za několik minut půl osmé.
,,Jo asi bych měl jít. Dnes po škole jdu do archivu, a potom ti přijdu pomoc uzavřít krámek" oznámí mu, vezme si do ruky balíček žvýkaček a dá dědečkovi sedmdesát Yenů."
,,Prosím tě to si můžeš vzít, stejně to nikdo nekupuje, tyhle máš rád jenom ty" řekne mu a podá mu peníze na zpět. ,,Nech si to aspoň na oběd, nebo sis něco nachystal"
,,Ne mamka mi už udělala oběd, takže se tím netrap" řekne a nechá mu peníze. ,,Tak zatím dědo" řekne a odejde z obchodu přímo do školy. Nemá to moc daleko, je na vyšší střední škole, ze třídy pomalu nejchytřejší a ten nejtišší, nikdy se do ničeho nezapojuje, teda až na basket, ten miluje a s týmem si dobře rozumí, ale to jsou tak jediní s kým se ve škole baví, ale jinak pokud to jde, zjišťuje vše o historii. Je takový uzavřený pořád.
Ve škole psali písemku, z několika předmětů, na to že se vůbec neučil to napsal dobře. Po škole se sešli kluci v hale a hráli chvíli basket, a nakonec se rozdělili a Levi šel do archivu.
Projde kolem muže na vrátnici, jenom na něj mávne na pozdrav a jde zase dál, více dozadu, do místnosti pro zaměstnance, převlékne se do obvyklé uniformy.
,,Ahoj Henji" pozdravil svoji přítelkyni a políbil ji.
,,Ahoj Levi" a šli spolu skládat knihy do knihovny. Tam byli nějakou dobu, když si najednou Levi všiml někoho, koho by tu nikdy nečekal. V oddělení historie s obry stál Eren Jeager, na sobě měl nějakou uniformu a vypadalo to jako by něco hledal.
,,Henji, prosím tě doděláš to za mě? Potřeboval bych si s někým promluvit. Řekne a při to m se díval na Erena.
,,Jistě, běž" odpoví mu a dál skládala knihy. Levi tedy dal knihy zpět na pojizdný vozík a šel k Erenovi.
,,Promiňte, potřebujete s něčím pomoc?" zeptal se ho Levi a musel vzhlédnout, protože byl vysoký.
Eren měl na sobě, dlouhý černý kabát a na rameni znak průzkumné legie. Téměř nikdo pomalu nevěděl, co to znamená, ale Levi byl mezi několik málo lidí, co o symbolech dávného věku věděli.
,,Levi, slyšel jsem, že tu pracuješ" řekne Eren na uvítanou.,, A ne, pomoc nepotřebuji, stejně by si ani nevěděl, co přesně to hledám, i já to přesně nevím"
,,Můžete to zkusit, třeba vám to pomůžu najít"
Eren z kapsy kabátu vytálh jednu hodně zažloutlo fotku.
,,hledám tyhle knihy" řekne a ukáže mu fotku, Levi si ji vzal do ruky a začal ji zkoumat.
,,Máte asi pravdu, neznám" Eren si to myslel, nejenom že ji tu mít nebudou, ale hlavně to že ji nebudou znát.
Díval se na všechny ty knihy, některé to byly originály, ale ne z jeho doby, knihy z jeho doby byly uskladněné ve speciálních místností. Jako jeden z mála do těchto prostor měl přístup, potřeboval se tam znovu dostat a něco si ověřit.
Eren moc dobře věděl co bude následovat za otázku a tak to radši ukončil dříve než Levi mohl vůbec začít.
,,promiň Levi, moc rád bych si s tebou rád povídal, ale potřebuji si ještě něco vyřídit" řekne Eren, otočí se na a jde pryč z veřejné části knihovny. Nechal tam Levi jenom tak stát, ani ho nenechal se s ním rozloučit, ale stejně on moc na formality nebyl.
Došel k těžkým dveřím, na boku byl otvor pro zasunutí karty, Eren tedy kartu zasunul a na displeji se objevil tabulka s čísli, do displeje vyťukal kombinaci čtyř čísel, 0840. Dveře se odemkly a on vstoupil do místnosti. Hned šel na věc, hledal v té části, kde byly uloženy dokumenty z jeho doby, ale otcův deník a jeho deník nebyl nikde, ani jako kopie, byl si ale moc dobře vědom že tu byl, už ten otcův četl a do toho svého založil několik hodně podstatných informací.
Eren si vedl deníky od doby, co se byl ještě malý, nezapisoval sice každý den, ale jakmile už něco zapisoval, snažil se vše vylíčit do zápisníku vše co nejpodrobněji. Více psát začal, když se poprvé proměnil na obra v bitvě o Trost a pomohl tak poprvé lidstvu vyhrát. Pamatoval si málo, ale s následujícími dny se mu začalo vše vybavovat, jakmile to zapisoval, cítil uvolnění. Do deníku vylíčil celý jeho soud a jak ho Levi poprvé zmlátil před celým soudem, dokonce mu vyrazil zub, jakmile ale Henji zjistila že mu ten zub zpět dorostl, no byla k nevydržení.
Eren vyšel ven z archivu, ale jakmile byl venku, tak si vzpomněl že si od Leviho zapomněl vzít na zpět jeho fotku deníků. Chtěl se ta, vrátit, ale co by řekl.
,,Ahoj Levi, promiň zapomněl jsem u tebe tu fotku těch dvou knih mohl by jsi mi je prosím vrátit, jo a prosím tě nikomu neříkej že jsem tu byl. Díky" věděl, že by tohle neprošlo, už jenom taktak zarazil rozhovor o tom proč má na rukávu jeho kabátu znak legie. Ještě by se ptal co je to za knihu, na co ji potřebuje a podobně. Nepotřebuje to vědět, stačí, že to ví Erwin, dnes dne k nim na oběd, pozval je Erwin a Hana, Erwinova sestra a Leviho adoptivní matka. Hana byla vždy sluníčko, usmívala se pokaždé, když ji viděl, ani když ji bylo smutno, nebo neměla svůj den. Poprvé se potkali když ji bylo dvacet jedna, byla mladá a ještě nevěděla pomalu co chce, dokončovala školu no a potřebovala pomoc s dějinami Japonska, pracovala v tom obchůdku jako její otec, a jednou na sebe náhodou narazili. Eren tam chodil často, částečně i kvůli ní. Strašně rád si s ní povídal. Když mu řekla, že se trochu topí v dějinách, tak se ji nabídl jako výpomoc že dějiny docela ovládá. Popravdě, je uměl všechny hodně dobře, no jo když je prožíváte tak si pamatujete, co se stalo v jakém roce i když u toho zrovna nejste, ale místo toho někde naháníte titány po horách a lesích.
Pomohl ji a díky němu měla vynikající výsledky. Několikrát společně byli venku, bylo to s ní fajn, no a pak se stala poprvé ta noc. Bylo to normální doučování, ale zakecali se tak že bylo už pozdě no a ona u něj radši zůstala, oba dva uvařili společně večeři najedli se a následně si šli lehnout. Eren si šel lehnou do obyváku na pohovku a jí přenechal jeho postel, ale Eren po asi hodině k ní přišel a lehnul si vedle ní, byl pořád v vzhůru, přitulila se k němu no a nějak se to zvrtlo že společně skončili nazí, namáčknutí na sebe, zpocení a udýchaní. Jenomže Eren tohle nechtěl, věděl že každou chvilku bude muset jet pryč, protože jeho volno za chvilku bude končit. Nemohl ji tu nechat a prožívat vztah na dálku tak se oba dva shodli že půjdou od sebe a nechají jeden druhého žít s někým jiným.
Když odjel, sní několikrát telefonoval, na posledy to bylo šest měsíců co odjel z města, řekla mu, že si našla bezvadného chlapa a že je sním šťastná a že už mu nezavolá. Eren byl rád, že si někoho našla a že bude šťastná, ale v hloubi duše ho to hodně zabolelo.
Dostal se ze snění a šel rovnou do ubikace.
,, Hoši, jde se běhat tak se převléknout a za pět minut venku" křikne na ně. Ani jeden neprotestoval. Každý chodil běhat, ale dneska se jde výjimečně s velitelem. Každý na sebe hodil běžecké běžné oblečení, co mají v horách, sluchátka a šli běhat.
Po hodině se vrátili celý udýchaní a zpocení, Eren je hnal, ať běží rychleji a rychleji, oni to na konci už nezvládali, ale Eren, ten by mohl běžet ještě rychleji.
Doběhl na ubikaci, dal si sprchu, dlouhou. Potřeboval to ze sebe dostat, všechno co se mu právě honilo hlavou. Všechno do sebe splývalo a polomu každá vzpomínka nedávala smysl. Po dlouhé sprše vylezl ven a oblékl se do volného trička tepláků, šel do kanceláře a vyřizoval hromadu papírů. Vyřídil několik telefonátů od podepsal milion a jeden papírů. Objednal hromadu jídla do hor a potom se chystal na tu večeři, ještě přemýšlel, že se z toho nějak vykecá a že tam nepůjde, ale Erwin by mu to nesežral.
Vzal si na sebe uniformu, stejně kdvadro nemá a teď na poslední chvíli by ho ani kupovat nechtěl. Jejich dům nebyl dalek, když běží je to jenom deset minut, bydlí u toho malého obchodu, mají takový větší rodinný dům. Eren tam došel za asi dvacet minut. Došel před dveře no a nechtělo se mu tam. Před dveřmi byl dalších patnáct minut a říkal si v hlavě co asi tak řekne Haně.
,,Ahoj, jak se máš" to by šlo, řekne si v hlavě a po dlouhé době tedy zazvoní na zvonek, nečekal moc dlouho. Otevřel mu Erwin.
,,Bože chlape" řekne s úsměvem na tváři a mužsky ho obejme. Eren ho se smíchem taky obejme.
,,Bože vypadáš hrozně" řekne mu Eren ironicky.
,,To víš, holky" řekne ,,Počkej, až uvidíš ty dvě malý ďáblice, strašně se na tebe těšili, neviděli tě deset let"
,,Kolik jim teď je"
,,čtrnáct"
,,A to si mě pořád pamatují"
,,Jak by ne, vždyť to ty si jim ukazoval všechny ty triky jak mě skolit na zem. Když jsem to zjistil tak jsem měl sto chutí nakráčet si to tam k vám a přetrhnou tě jak hada"
Najednou z poza dveří vyběhli dvě dvojčata.
,,Strajdo Erene" řekli obě dvě stejnohlasně a už ho objímali. Eren si je vzal do náruče a vyzvedl je tak že nohama byli několik centimetrů od země.
,,Hej"
,,Možná jste vyrostli, ale ne tak abych vás ještě nezvedl" řekne a potom je postaví na zem.
,,Měl ses dobře?"
,,Jasně, ale stýskalo se mi po vás celou dobu, hlavně po tom jak jsme spolu blbli"
,,A nejen o po nich že" řekne škodolibě Erwin. Eren na něj hodí naštvaný výraz.
,,To si vypiješ"
Pokračovali dále do domu, pozdravil starouše, který ho zase rád viděl. No ti dva se moc neznali jenom z obchodu, věděl že jsou z Erwinem dobří přátele ale o tom že chodil z jeho dcerou nic nevěděl jinak by ho v obchodě moc rád neviděl a jak řekl Erwin, přetrhl by ho jako hada.
Pozdravil se i s Erwinovou ženou, Mikou.
,,Bože to je dlouhá doba" řekne a políbí ho na tvář.
,,Ano to je"
Potom, ale uviděl jeho, toho nového, nikdy se s ním nesetkal, ale Erwin mu poslal několik fotek, několik ze svatby atd. ale nikdy se neuráčil zmínit že si adoptovala kluka, které mu bude tento rok sedmnáct. To mu taky připomene, a pěkně ho za to spucuje.
,,Dobrý den, Eren jeager" řekne a podá mu ruku.
,,Ano slyšel jsem o vás. Jmenuji se Kaoru Tanaka" a potřásli si rukou.
,,Páni Hana Tanaka. To je strašný. Bez urážky" ale bohužel jeho to naštvalo a dál se s Erenem nebavil.
Potom přišla Hana, Eren nevěděl, co má říct, ale ona to vyřešila za něj. Přišla a objala ho, on si ji tak y přitáhl k sobě a objal.
,,Chyběl si mi" pošeptala mu do ucha a odtáhla se od něj
,, Ty mě taky" byla hodně nervózní, její srdce bylo strašně rychle a potila se, to byla nervozita. Následně na sebe hleděli beze slova, zachránil je Erwin.
,,Tak jo nevím jak vy, ale já mám hlad" řekl ,,Je hotový jídlo?"
Hana se probudila z tranzu. ,,Jo je. Jdeme jest. Levi večeře" zavolala na něj do horního patra.
,,už jdu" zavolal na ni zpětně.
Jakmile Levi uviděl Erena zarazil se ,,Co on tady dělá"
,,Levi" okřikla ho Hana.
,,Přišel k nám na oběd, pokud vím tak si na ubikaci nic moc neuvaříte že"
,,Hele, já bych vařil, kdyby tam něco bylo, dneska jsem je poslal do obchodu koupit jídlo, za dvě hodiny bylo pryč" a dál se jich Eren a Erwin nevšímali a bavili se jenom spolu. Ani jeden nepostřehl, že se na něj všichni koukají.
,,Kluci, nechcete si to nechat na později, teď se totiž jí" řekla jim Hana
,,Ale no tak, deset let, to je dlouhá doba"
,,Vždyť jste si telefonovali několikrát do měsíce. Musíte o sobě vědět první poslední"
,, Jo telegonovali, ale ono je to těžký když tu někdo neumí s počítačem, takže většinu času jsem mu říkal jak zapnout kameru."
Naproti něj seděl Levi, který se tomu musel prostě smát.
,,Je tu něco k smíchu?" zeptá se ho Eren.
,,Jste voják, neměl byste dobře ovládat techniku?"
,,No jo možná jo, ale já jsem byl většinu času v terénu, tam moc techniky nepoužíváš, jsi tam spíše jako v době titánů. V té době byla jenom jedna technologie a to byla výstroj pro vojáky pro legie. Neměli tam ani elektřinu. To bylo kvůli hradbám." Erwin do něj drknul, aby přestal. Moc žvanil. Eren to hned poznal a přestal mluvit.
Zbytek večeře převzali na mluvení ostatní členové rodiny, bylo po večeři a všichni seděli v obyváku a bavili se a při tom pili čaj. Eren se naklonil k Erwinovi a řekl mu polohlasně.
,,Mohu s tebou mluvit v soukromí?" zeptal se ho Eren a stal a šel na chodbu, Erwin ho následoval. Přivřel za sebou dveře
,,Co se děje" Eren se opřel o zábradlí.
,,Jde o titány. Už jsou skoro v Osace, právě teď legie evakuuje lidi okolo ní a říká, že tam unikla jedna chemikálie, jenom že nevím, jak dlouho to můžeme takhle tutlat, až sem přijdou obři, propukne panika a lidé budou umírat."
,,Proč se nezvednou hradby"
,,Už jsem poslal žádost, ale byla zamítnuta, jenom kvůli tomu že císař a rada nechtějí zveřejnit pravdu. Chtějí to tutlat do té doby než sem titáni nenakráčí, myslí si, že je dokážeme zastavit, jenom že naše počty jsou poloviční oproti loňsku, hodně lidí zařvalo, když se objevil opět kolosální obr."
,,Bojoval si s ním jako obr?" Eren přikývl.
,,Dostával jsem se z toho měsíc. Moje proměny jsou čím dál horší, cítím každou zlomenou kost, každou rozdrcenou ruku. Už se ani nehojím jako dříve." Odváže si ruce a ukáže mu jizvy a otevřené rány od kousnutí.
Erwin si vzal jeho ruce do svých a zkoumal to.
,,Možná už stárneš"
,,Před dvěma dny když jsem přijel do Tokya jsem je viděl, Armina, Mikasu, Marka, Jeana a ostatní, a teď je dokonce ve vedlejší místnosti můj mrtvý manžel" řekne, byl úplně z toho všeho mimo. ,,Nemluvě o tobě." Eren si svoje kousance zase začal zavazovat.
Ani jeden to nevěděl, ale Levi stál u přivřených dveří a slyšel každičké slovo.
,, Je to pro mě jako tenkrát před tisíci lety, až na to že ani jeden mě nezná a nikdy mě neviděl, tedy kromě tebe a pár lidé v legii, a nyní mě zná i Rivaill. Proč jsi mi o něm neřekl, co je vlastně zač"
,,Našel jsem ho v děcáku, hrál si s holkama, vzal jsem ho k nám domů a Hana si ho oblíbila a adoptovala. Není vůbec odlišní od Rivailla, ani se tak nejmenuje jenom Levi, žádné příjmení, ale má stejně hrůzostrašnou minulost jako pře několika lety. Chtěl jsem ti to říci, ale nešlo jenom říct. Čau Erene, víš jak umřel tvůj manžel před několika stovkami let? No tak se zdá, že se je zpět, jo a mimochodem tvoje bejvalka si ho adoptovala. To jsem ti měl říct, a ještě po telefonu?"
Levi pořád za dveřmi poslouchal a úplně paralyzovaný právě ze slov co vypustil jeho strýc ze rtů. Neslyšel, co mu na to Eren odpověděl, ale byl v šoku.
Byl tam tak dobře zahalený otočil se, aby se ujistil, že si ho nikdo nevšiml a dál poslouchal. Něco nešlo slyšet, kvůli hluku z obývacím pokoji, ale další věty slyšel moc dobře.
,,Tohle bude pro mě konečný rok Erwine, cítím to. Myslím, že kvůli tomu ztrácím už svoji sílu, jsem na živu už moc dlouho"
,,Tohle neříkej, jasný, tohle nebude žádný poslední bitva rok ani bitva sakra ty ji přežiješ a vyhladíš všechny titány, vzpomínáš kdy jsi to řekl? Přísahal si"
,,Ano vzpomínám, ale pořád by tu byl jeden titán, co by zůstal, byl by maskovaný mezi lidmi a děl ze sebe normálního. Já. Všichni musí zemřít, jak Kolosální tak i Obrněný tak i Já. Anni a Ymir jsou už mrtví, teď už jenom zbývá Reiner a Berthold" řekne a skloní hlavu
,,Za jak dlouho myslíš, že dorazí do měst."
,,Těžko říct, dva tři měsíce nanejvýše"
,,Bude to stačit na evakuaci lidí kolem měst?"

,,Možná, ale nebude to dost času, abychom vycvičili nováčky"…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Četl/a jsem tuto povídku

Ano...
Ne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama