Nájemný vrah: 1. Kapitola

8. února 2016 v 21:16 | DaisyRose |  Nájemný vrah- VA

Napište do komentářu jestli se vám kapitolka líbila, děkuji. Hodně mě to potěší :D :D


Německo
Sedím uprostřed výslechové místnosti, právě se otevřeli dveře a dovnitř vejde muž.
Na stůl přede mně položil moji zbraň.

,,BlazeR 93LRS2, upravená pro střelbu pravou rukou, zaměřovací optika 4- 24*50 a super citlivá spoušť, moc hezké." potom se podívá na policistu, který měl u sebe moje zbraně. ,,Ukažte" řekne mu a on mu podá mé zbraně
,,Stejně jako ty dvě 45 a speciální nože, s kterými jste sem přišla"
Položil je na židli. ,,Máte ráda hádanky?" zeptal se mně, já mlčela a neodpovídala mu. Přešel stůl a zastavil se u mě ,,Já je přímo nesnáším, ale ty holčičko si pro mě hádankou. Protáhl jsem váš obličej a otisky celou naší databází. Víte, co jsem zjistili?" zeptal se mě, já jsem ale na tváři měla neutrální obličej a dívala se přímo před sebe.
,,Nic" stoupne si přede mě a posadí se na židličku na proti mě. Jakmile odtáhl židličku, tak to odhalilo jeho tetování: mašlička kde byly incály dvou jmen, nejspíše jeho dcer.

,,Takže co takhle začít tím jak se jmenujete" řekne. Jednoduchá odpověď
,,47" odpovím z velice klidným hlasem.
,,47? Co je to za jméno, takové jméno neexistuje"
,,Ano máte pravdu, ale pro mě ano"
,,Váš, věk?"
,,Je mi 25" odpovím. Všichni co byli v místnosti se na mě nevěřícně podívali.
,,Dobře slečno 47, co přesně jste zač"
,,Jsem nájemný vrah a ochránce"
,,Nájemný vrah, bezva. A koho jste sem přesně přišela zabít?"
,,Dnes jsem nepřišla zabít nikoho, tedy neměla jsem to v plánu"
,,Nechápu o čem to mluvíte"
,,Máte tu jeden moc zajímavý spis osob, chtěla bych ho" podívám se na okolní policisty ,,Máte rád svoji rodinu?"
,,Svou rodinu?" teď začínal být nervózní
,,Ano svou ženu, a své dvě malé děti. Máte je rád?"
,,Nebavíme se o mě, bavíme se tu o vás"
,,Ne bavíme se tu o vašem životě a smrti. Máte rád své blízké?"
,,Dobrá měli bychom začít znovu"
,,Myslím, že asi ano. Proto byste mě teď měl pustit"

,,poslouchejte mě pozorně ty malá děvko 47 nebo jak se vlastně jmenujete, existuje spousta možností, jak to ukončit a záleží to na vás, ale můžete si být zatraceně jistá, že tahle záležitost neskončí tak jak jste si to představovala" a vezme jeden náboj a nabije zbraň, která je namířená na mě, a to je moje snaiprovka Blaze. Během nabíjení pokračuje v naší konverzaci ,,protože jestli to chápu dobře. jste tu se mnou zamčená" odjistí spoušť. Muži za ním trochu znejistí a sáhnou po svých zbraních. ,,A já mám k tomu zbraň" mlčím, a jsem naprosto klidná, zatím co on rozrušený emocemi.

,,Ne pane Sendrsi, vy jste tu zamčený se mnou a zbraň jste mi nabil"
Předkloním se a kopnu do stolu, to způsobí, že prst na spoušti se pohne a ze zbraně vystřelí. vidím to zpomaleně, natáhnu pravou ruku a kulka, která letí, mi prostřelí moje želízka a tím mi uvolní jednu ruku, střela narazí do kouřového skla za mnou a roztříští ho. Policie, která byla přítomna u mého výslechu se ke mně seběhnou, ale já jednoho policistu rychle udeřím do obličeje a tím vyvedu z rovnováhy, vzala jsem mu zbraň. Střelila jsem toho policistu, co byl na proti mě. Ten druhý se předkláněl a měl zakrvácený obličej. Jendu ruku jsem měla stále uvězněnou do stolu, ale pouta byla celkem velká a tak to stačilo, abych se dostala ke strážci se zlámaným nosem. Kolena měl mírně předkloněna, tak jsem na ně stoupla jednou nohou a tu druhou přehodila přes jeho rameno. Namířila jsem na něj hlaveň zbraně a dvakrát ho střelila do hlavy. Stačila by sice jenom jedna střela, ale jistota je jistota.
Jakmile byli oba dva strážci na zemi, tak jsem namířila hlavní zbraně na řetěz mých pout a střelila do něj. Tím jsem se osvobodila úplně.

Pan Sendr tam pořád seděl a šokovaný z toho co momentálně viděl.
Já k němu přindu a namířím na něj zbraň.
,,Máte svoji rodinu tak rád, že by jste pro ně umřel?" nic neodpověděl, ale jelikož vím jaké je to vyrůstat bez rodičů tak jsem praštila hlavní so hlavy tak, že ztratil vědomí. Vzala jsem si všechny svoje zbraně, svoji snaiprovku jsem si přehodila poutkem přes rameno a šla jsem ven.
Jakmile jsem ale otevřela dveře, spustil se poplach, až po spuštění poplachu jsem si všimla čidla.
,,Bože, to je dneska den" a naštvaně si oddychnu a vrazím do toho čidla, alarm se zastaví, ale nebylo to k ničemu.
Než zjistí, co se děje potrvá to asi dvě minuty, poté mě budou honit do té doby, než nechytím mě nebo je nezabiji, dneska se mi ale zabíjet nechce.

Dostala jsem se do počítačové místnosti. Sedla jsem si na židli a velkou zbraň si položila vedle, bylo co celkem komické.
zaplaj jsem databázy všech dostupných lidí a začala vyhledávat, mezitím jsem si přesedla k druhému počítači, z podprsenky jsem si vytáhla Mikro SD kartu a zastrčila ji do počítače, všechny kamerové systémy se začali vyřazovat a ničit záznamy z kamer, jediné co jsem neudělala bylo vymazaní hlasu, aspoň se ruská mafie pobaví, a konečně se o mě něco málo dozví.
Vrátila jsem se k tomu prvnímu počítači, který našel nejméně deset jmen, ani jeden soubor nebyl ten, co jsem hledala, teda myslela jsem si to. Pro jistotu jsem si stáhla potřebná data.

PŘÍSTUP ZAMÍTNUT
,,Sakra" a bouchla do stolu. Musela jsem jednat rychle, dokončilo mazáni dat a všech možných věcí, to se jim nepodařilo zablokovat, na to jsou krátcí. Vytáhla jsem Mikro SD kartu a přepla na kamerový systém. Blížili se ke mě, ale ne dost rychle
Čas vyšel přesně na to, abych mohla usmažit všechny servry, a zálohovací data.
Bylo hotovo, vše jsem ukončila a ani ne za pár minut jsem byla venku a z dlaní si mohla sundat falešné otisky prstů, nevzbudila jsem žádnou pozornost, chytla jsem si taxi a odjela do svého bytu.
Byl to malý byt, ale mě stačil. Na stole jsem měla rozebranou jednu z mých vedlejších zbraní a to Glock 17 C Gen 4. Byla rozebrána do posledního šroubku, ještě dneska ji zase dám do pořádku a vyčistím si ji. Ale nejdříve se musím spojit s bratrem.
,, Moshi, Moshi" ozvalo se z telefonu.
,, To jsem já Chikaro" z druhé strany šel slyšet oddych.
,,Víš jak jsem se o tebe bál? Doufám, že to aspoň máš" zeptal se mě.
,,Bohužel, nebyla v databázi, a zarazili mi přístup, dříve než se to dalo všechno stáhnout."
,,Co budeš dělat?"
,,Netuším, něco budu muset vymyslet" řekla jsem mu a bylo ticho, ale potom mu to došlo.
,,Ne, ne, ne. Doufám, že tu pitomost neuděláš"
,,Budu muset, je jeden z mála který má celou databázi podsvětí"
,,To nemyslíš vážně. No tak Ame"
,, Ano Chikaro?"
,,Prosím, ať se ti nic nestane, nerad bych o tebe přišel" řekne.
,,O.K. Pokusím se nezemřít" a s tím jsem to tipla. Nedávali mi jinou možnost, Mazur, je téměř jediný s tak velkou databází, potom tu je hotel Kontinue, což je hotel pro vrahy. Platí tam jedno pravidlo, nezabíjet v hotelu, je to takové bezpečné místo. Je tam i hodně normálních bohatých lidí.
Odložila jsem si všechno na postel (zbraně), vyslékla se odešla do sprchy, byla jsem tam nějakou domu, vlastně byla jsem tam tak dlouho až přestal téct teplá. Vylezla jsem z ní, osušila se a mokré vlasy jsem si začala sušit ručníkem. Nebylo ještě toliko hodin, tak jsem se dala do složení té zbraně. Měla jsem to rychle hotový, nebylo to nic těžkého, se střelnými zbraněmi zabíjím od šestnácti, takže když se je naučíte ovládat, naučíte se je jak už i po slepu rozebrat, vyčistit a zase složit. Je to potom jako jedna nekončící mánie, když těch zbraní máte rovnou, téměř, celý arzenál.

Jakmile jsem měla hotovou práci, tak jsem si vytáhla počítač a našla si na poslední chvíli letenku do Rusko, konkrétně Moskvy. A jakmile jsem si zaplatila letenku tak jsem se šla aspoň na chvilku vyspat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama